Schopnost být vyburcován

Ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení mluví Ježíš o církvi, která zemřela. Tato milovaná církev kdysi překypovala životem a měla dobrou pověst, ale teď je všechno pryč. Viděl jsem takové „církve stojanů lamp“ na svých cestách kolem světa: sbory od Evropy k Jižní Americe, k New York City, kdysi plné Ducha svatého, vzkvétající, které získávaly mnoho duší, ale teď v nich není žádný život.

Pánovo srdce je zlomené nad tímto stavem v Jeho církvi. A věřím, že nám dal tyto dvě kapitoly ve Zjevení právě proto, aby nám ukázal, co způsobuje takovou duchovní smrt, ať už ve sborech, rodinách nebo jednotlivcích. Jeho milující slova jsou tu určena na pomoc každému věřícímu a církvi, aby se vyvarovali tohoto tragického stavu v posledních dnech.

Je však smutné, že právě 2. a 3. kapitola knihy Zjevení jsou nejvíce opomíjené pasáže v celém křesťanstvu. Zřídka se kážou a v biblických komentářích lze o nich nalézt jen velmi málo. Tady je Pánovo poslední, nejzávažnější poselství Jeho lidu, obsahuje zaslíbení o Jeho požehnání všem, kdo je čtou a slyší. Proč jsou tyto kapitoly tak ignorované? Jsem přesvědčen, že jedním důvodem je to, že ďábel tyto pasáže naprosto nenávidí. Konec konců, obsahuje Pánem deklarovaný protijed na strnulost, suchost a apatii v Jeho církvi, a můžeš si být jistý, že nepřítel nechce, aby byl zjeven.

Zde je kontext této pasáže: v 1. kapitole Zjevení se Kristus zjevuje apoštolovi Janovi ve vizi, jak se prochází uprostřed sedmi svícnů a drží ve své pravici sedm hvězd. Ježíš vysvětluje vizi Janovi: „Toto je tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů: těch sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů a sedm svícnů, které jsi viděl, je sedm sborů (v Asii)“ (Zjevení 1:20). Většina biblických komentátorů souhlasí, že jde o sedm skutečných historických církví v Asii. Většina pramenů také souhlasí, že „andělé“ představují pastory těchto církví. Kristus Janovi přikazuje, aby každému z těchto pastorů poslal dopis.

Jedna škola interpretace se nazývá dispensationalizmus. Učí, že sedm církví představuje sedm po sobě jdoucích fází církve. První fáze začala církví v Efezu (Zjevení 2:1) a poslední vyvrcholila církví v Laodikeji (Zjevení 3:14). Podle tohoto výkladu jsme dnes v Laodikejské fázi.

Jiná názorová škola vyučuje, že těchto sedm církví existuje současně ve stejné době – skutečně, objasňují podmínky, které existují v každé církevní době. Tudíž bylo sedm dopisů určeno pro všechny pastory žijící ve všech dobách, od církve v prvním století do úplného konce dní.

Ježíš zamýšlel těchto sedm dopisů jako korektivy nebo milující výtky pro svůj lid. Každý dopis měl přečíst pastor svému sboru a byla to odpovědnost pastora, aby se zodpovídal za svou církev. Byl strážcem stáda a kdyby nebyl vyburcován a změněn Kristovým slovem, do sboru by se vplížila duchovní smrt. Přemýšlejte na chvíli o tom, kdo byli tito pastoři: byli to duchovní synové Jana a apoštola Pavla. Mohli byste si myslet, že už pro tento jediný důvod by měly být jejich církve naprosto bdělé a plné ohně. Ale tito pastoři nebyli odlišní od mnohých pastorů dnes, jejich horlivost a rozpoznání upadalo.

Teď uvažuj o Kristových slovech těmto církvím. Pastorovi v Efezu říká: „Opustil jsi svou první lásku a upadl do apatie a lhostejnosti. Čiň pokání!“ Pastorovi v Pergamonu: „Dopustil jsi, že se vloudily falešné doktríny. Uprostřed vás jedná světský, nekřesťanský duch.“ Pastorovi v Tyatirech: „Přemohl vás bezbožný duch Jezábel. Už nejednáte s hříchem ve své církvi.“ Pastorovi v Laodikeji: „Ty a tvůj lid jste zlhostejněli, protože prosperujete. Jste teď vlažní, nemáte oheň, hlad ani vzrůst. Čiň pokání!“ (viz Zjevení 2 a 3). Tohle je velice silná řeč. Ale nerozumějte špatně: Kristus nediktoval tyto dopisy jako poselství hněvu, ale jako milující dopisy, kterými zamýšlel probudit svou církev. Snaží se vytřást svůj lid z jejich lenosti, ukázat jim nebezpečí, kam je to vede.

Ale Satan měl většinou úspěch v ukrývání tohoto mocného poselství před Božím lidem. Jsem přesvědčen, že v nedávných letech dosáhl úspěchu v oklamání zástupů jiným evangeliem, evangeliem, které je bez přinášení obětí, nenapomíná a uklidňuje tělo. Toto evangelium utlumuje každé usvědčení z hříchu a oslepuje oči těch, kdo by měli být bdělí. Stručně řečeno, okradlo mnohé o schopnost být vyburcováni. Izaiáš popisuje, jaký duchovní stav toto evangelium vyvolá: „Že lid tento zpurný jest, synové lháři, synové, kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova; kteříž říkají vidoucím: Nemívejte vidění, a prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. Sejděte s cesty, svozujte od stezky, nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský“ (Izaiáš 30:9–11). Izaiáš říká: „Lidé už nechtějí poselství o svatosti. Jsou tak ukolébání svým podvodem, že teď pohrdají Božím zákonem. Vyhledávají pouze lichotivé, neusvědčující evangelium.“

„A andělu [pastorovi] církve v Sardách napiš:… Znám tvé skutky, že máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý“ (Zjevení 3:1). Jako pastor se musím sám sebe ptát: „Je tohle obžaloba proti naší církvi a proti mojí službě?“ Mohu čestně odpovědět: „Rozhodně ne!“ Times Square Church je skutečně známá tím, že má život, a tato její pověst je zakotvena v realitě. Všichni pastoři našeho sboru jsou opravdu velmi živí v Kristu a chodí v Duchu.

Přesto věřím, že nám Ježíš v této pasáži pokládá rozhodující otázku: „Davide, jsi schopen být dnes vyburcován takovým dopisem ode mě pro tvou církev?“ Jednoduše řečeno, duchovní smrt se může přihodit i zapálené církvi. Nastala i ve věhlasných církvích ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení, a tak se neopovažujme si myslet, že se to dnes žádnému z nás nemůže stát.

Uvažujte o církvi v Sardách. První kroky učinila ve veliké apoštolské moci, na tomto sboru bylo Boží požehnání a přízeň. Tito křesťané udělali tolik dobrých skutků, že samo jejich jméno se stalo označením pro charitu a dávání. Ale teď, ve 3. kapitole Zjevení, říká Kristus pastorovi v Sardách: „Vím, že jsi začal s velice mocnou reputací, protože jsem ti dal toto dobré jméno. Ale ty jsi dopustil, aby život, který jsem ti dal, odtekl pryč. Řekni svému sboru toto: ‚Jste mrtví. Budete schopni slyšet toto slovo, přijmout ho a být jím probuzeni?‘“

Milovaný, jestliže Ježíš nazývá sbor mrtvým, tak je mrtvý. Pastor je letargický, lidé jen předstírají a Duch svatý se tam již nepohybuje. Tohle charakterizovalo věřící v Sardách: poskvrnění, apatičtí, neschopni dát se vyburcovat. Avšak Kristus nám říká, že v té církvi byl také svatý, úplně bdělý zbytek, a říká, že pro ně má ještě naději: „Ale máš v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha“ (Zjevení 3:4).

Když tu Ježíš mluví o „poskvrněném rouchu,“ popisuje duchovní smrt. Ale co způsobilo poskvrnění těchto věřících v Sardách? Stalo se to proto, že se cosi přidrželo jejich srdcí, nějaký „zvláštní zájem.“ Kdysi byly středem života každého z nich Boží zájmy: charitativní práce, zaměření na misii, věrné shromažďování jeho těla. Jednoduše řečeno, Kristovo dílo bylo jejich hlavním zájmem. Ale teď každý pospíchá za svými vlastními zájmy.

Víš, Sardy byly vzkvétajícím městem, známým tavbou zlata a vyráběním skvělých oděvů. Je evidentní, že se křesťané v Sardách nechali okouzlit kulturou prosperity, která je obklopovala, a střed jejich zájmu se změnil. Rychle byli unášeni pryč od Pánových zájmů směrem k materialistickému zaměření.

Podle všech vnějších znaků nemohl nikdo těmto křesťanům vytýkat chyby, vinit je pro jejich činnosti a snahy. Vydělávali si na živobytí, budovali své podniky a starali se o své rodiny. Ale tyto věci je tak cele stravovaly, že začali zanedbávat Boží skutky. Tak Ježíš varuje ty věrné, kteří tam zbyli: „Buď bdělý a posilni umírající zbytek; neboť jsem před Bohem nenalezl tvé skutky naplněné. Pamatuj tedy, jak jsi přijal a slyšel mé slovo; zachovávej je a čiň pokání“ (Zjevení 3:2–3).

Co tím Ježíš, myslí, když tu říká „umírající“? Říká: „Dej si pozor. To nadšení, které jsi kdysi měl pro můj dům – tvoje vášeň pro mé Slovo, tvoje radost z uctívání na veřejnosti, tvoje láska pro jiné – umírá. Dřímota ti padá na víčka a stáváš se vlažným. Ihned se probuď! Jestli se neprobereš, můžeš skončit duchovně mrtvý.“

Když byl Ježíš na zemi, svědčil: „Jsem pohlcen horlivostí pro dům mého Otce“ (viz Jan 2:16–17). Teď je Jeho poselství pro křesťany v Sardách, a pro nás dnes, toto: „Radoval ses z mé přízně a dobré pověsti všude kolem. Byl jsi požehnán mocným uctíváním a apoštolským kázáním. Ale místo, aby ses pohyboval dopředu v těchto požehnáních, začal sis myslet: ‚Mám úspěch, někam jsem to dotáhl,‘ tak jsi polevil. Již jsi nebyl ostražitý a bdělý a začala se objevovat lhostejnost. Teď ses usídlil v zóně duchovního pohodlí. Říkám ti, nedokončíš běh. Nepokračuješ v naplnění misie, kterou jsem ti dal. A já tě příliš miluji, než abych tě nechal sejít z cesty. Takže, čiň pokání a vrať se k horlivosti, kterou jsi kdysi měl pro Otcův dům. Umožni své duši, aby jí moje slova vyburcovala.“

Boží slovo nám ukazuje, co se stane, když zanedbáváme jeho dům a dáváme na první místo své vlastní zájmy. Je to vysvětleno v knize proroka Aggea. Měj na paměti, že pastor v Sardách znal tuto prorockou knihu, a jsem přesvědčen, že kázal její varování své církvi. Opravdu, Aggeovo poselství obsahovalo protijed potřebný k vyléčení jejich stavu. Ale stejné měřítko musím aplikovat i na sebe: já mám také Aggeovo proroctví. Jsem schopen ho slyšet?

Když Aggeus prorokoval, Bůh právě osvobodil svůj lid z Babylona a vedl je zpět do Jeruzaléma, aby znovu vybudoval svůj dům. Bůh si přál „církev svícnů,“ kde by mohl viditelně manifestovat svou přítomnost mezi svým lidem. Chtěl, aby národy viděly přeměněné životy Izraelců a zemi plnou Jeho požehnání a slávy. Tak Izraeli nařídil: „Zaměřte se na mou církev – to je vaše první misie. Budete-li věrní v pečování o můj dům, já se postarám o ty vaše.“

Lidé vyšli a činili, jak jim Hospodin nařídil, začali s obnovou jeho chrámu. Ale za chvíli řekli: „Nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův staven byl“ (Aggeus 1:2). Výklad je: „Nemáme čas, abychom tuto práci udělali. Jsme příliš zaneprázdněni.“ Ve skutečnosti byli pohlceni stavěním svých vlastních skvělých domů a zaměstnání.

Jaká byla reakce Hospodina? Řekl prostřednictvím Aggea: „Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domích svých taflovaných, a dům tento pustý stál?“ (1:4). „I pro dům můj, že pustý jest, ješto vy jeden každý pečlivi jste o dům svůj“ (1:9). Prorok vlastně říká: „Bůh vás osvobodil a poslal vás na misii, abyste postavili jeho dům. Ale vy jste tak zaneprázdněni stavěním svých vlastních domů, že Ho zanedbáváte. Již nejste zaměřeni na Hospodinovy zájmy. Jste zcela ponořeni do svých vlastních zájmů.“

Věřící, zeptej se sám sebe: jsi vinný stejným znečištěním? Máš energii, abys všude běhal a vyřizoval si své vlastní zájmy – své děti, svou rodinu, své požitky – ale nemáš žádnou energii na Pánovy zájmy? Máš čas, abys pracoval na svém vlastním domě, ale jen pár hodin v neděli ráno na Boží dům? Uděláš si čas na nakupování nebo sledování televize, ale najdeš jen málo nebo žádný čas na modlitbu? Ještě naléhavěji: jsi schopen vyburcování těmito slovy od Pána?

Teď Bůh skrze Aggea říká: „Ukáži vám, co se stane těm, kdo zanedbávají můj dům a kdo ‚jeden každý pečuje o dům svůj.‘“ Prorok prohlašuje: „Ten, kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého… Patříte na mnoho, a aj, maličko jest, a což vnášíte do domu, já to rozdmychuji… A tak zavolal jsem sucha“ (1:6, 9, 11). Aggeus říkal: „Budete se snažit a snažit, ale nikdy se nedostanete vpřed. Všechny peníze, které vyděláte, se rozplynou. Navzdory vší vaší tvrdé práci a úsilí nebudete mít nikdy dost.“

Teď se zeptej sám sebe: ‚rozdmychuje‘ Bůh tvé finance? Divíš se, proč tak tvrdě pracuješ a stále ještě zůstáváš pozadu? Jsi zvědavý, proč nemůžeš najít uspokojení v ničem, co získáváš? Aggeus nám říká, proč: „Proč se to děje? dí Hospodin zástupů. I pro dům můj, že pustý jest [zanedbaný]“ (1:9).

Věřící za dnů Aggea mohli mít dostatek. Mohli se radovat z požehnání ze svých vlastních domů, zaopatřených milujícím Bohem. Místo toho jim Hospodin řekl: „Celý tento čas bych žehnal vašim příchodům a odchodům, přinášel úrodu na polích a ovoce ve vinicích, požehnal vašim domovům a rodinám. Ale protože jste tak zaneprázdněni svými vlastními zájmy a zanedbáváte moje zájmy, způsobil jsem, že vaše životy strádají.“ Takže čteme: „Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mně, praví Hospodin“ (2:17).

Pán prostě nebude akceptovat, že má v lidských životech druhé místo. A navzdory zanedbávání a sobectví Izraelců se jich Hospodin nevzdal. Uvažujte o slovech, která jim řekl na vrcholu jejich sobeckých snah: „Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin“ (1:13). Boží poselství pro ně je stejné jako Ježíšova slova k církvi v Sardách: „Mám pro vás záměr. A miluji vás příliš, abych vás nechal sejít z pravé cesty.“

Díky Bohu zůstal v Izraeli malý zbytek lidí, kteří měli schopnost být rozníceni Božím slovem. Písmo nám říká, že Zorobábel, nejvyšší kněz Jozue a všichni starší reagovali na Aggeovo poselství: „V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova, knížete Judského, a ducha Jozue… a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého“ (1:14).

Tady byl výsledek jejich poslušnosti: teď, když měl Boží dům první místo v jejich srdcích, jim Bůh zaslíbil, že je požehná a dokonce k tomu vymezil datum: „Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého… ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám“ (2:18–19).

Aggeus jim řekl: „Nejprve možná neuvidíte důkaz o čerstvém pomazání. Ale máte před sebou plnost, jakou jste nikdy předtím nezažili. Ještě předtím, než uvidíte, že se to děje, můžete vědět jedno: od tohoto dne nadále vám Hospodin bude žehnat.“

Přesně jako církev za časů Aggea – a později církev v Sardách – se Pán nevzdá církve stojanů lamp, ačkoliv upadla do sobectví a zanedbávání. A prvním skutkem každého takového těla a jeho pastora je, aby se zeptali sami sebe: „Jsme schopni slyšet Pánovo slovo, které k nám mluví, bez ohledu na to, jak tvrdě může zní?“

Když už byl Izrael jednou vyburcován a vrátil se, aby vybudoval Boží dům, začal dávat Bohu, co mu náleží. Platili desátky, sloužili a obětovali své službě všechnu práci, která byla třeba. Také začali opět společně uctívat, připomínali svým rodinám a vedli je, aby měli úctu k Božímu domu a neopouštěli již shromáždění jeho těla. Potom, tři měsíce ode dne, kdy byli vyburcováni a vrátili se k Božímu plánu, začínali vidět požehnání, která jim Hospodin prorokoval.

Takže, drahý svatý nebo pastore, jsi schopný slyšet toto slovo od Pána skrze Aggea a od Krista samotného ve 2. a 3. kapitole Zjevení? Můžeš čestně říci: „Ó, Pane, moje srdce je otevřené. Prosím, Ježíši, ukaž mi – mám horlivost, kterou jsem kdysi měl pro tvůj dům? Mám radost, kterou jsem v Tobě kdysi měl? Hladovím stále po intimním chození s Tebou? Nebo mé vlastní zájmy vytlačily Tvoje zájmy?“

Dovol Mu, aby k tobě opět mluvil o svých zájmech. A choď v požehnáních, která slíbil, že pro tebe přichystá, jak budeš vykonávat dílo jeho domu.