Sedm žen se chopí jednoho muže!

Podle proroka Izaiáše budou v posledních dnech existovat dva druhy církví. A já věřím, že tyto dva typy církví již existují. Nemusíme spekulovat o tom, jak budou vypadat – protože Izaiáš nám dává velice jasný prorocký popis obou dvou.

4. kapitola Izaiáše je uvedena výstižným a tragickým popisem toho, co nazývám „církev pouhého odpuštění“:

„I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše“ (Izaiáš 4:1).

Toto je jeden z nejvíce špatně pochopených veršů v celé Bibli. Někteří komentátoři naznačují, že se to stalo během vlády krále Ahaze, když přišla nepřátelská armáda a zavraždila 120 000 mužů. Neexistuje žádné průkazné svědectví, že byl kdy v minulosti tento verš naplněn. Není nic, dokonce ani za časů Ahaze, co by nasvědčovalo tomu, že se sedm žen „chopilo jednoho muže“.

Potom mi Duch svatý ohledně této pasáže něco řekl. Pokud vím, nenajdeš v žádném výkladu nic z toho, co musím říci. Přesto vím, že celá tato kapitola v Izaiáši je jedno z nejjasnějších, nejzřejmějších proroctví o tom, jak bude církev vypadat právě před příchodem Pána.

Jako mnoho křesťanů věřím bez pochybností, že žijeme v posledních dnech. Ježíšův život, smrt a vzkříšení zahájilo začátek tohoto období. Ve dni Letnic Petr povstal a řekl:

„Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele: A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo…“ (Skutky 2:16–17).

Petr říkal: „Toto jsou poslední dny. Boží vylití Ducha je toho důkazem.“

Podobně napsal apoštol Pavel:

„A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo to zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků“ (1. Korintským 10:11 NBK).

Pavel věděl, že žije v posledních dnech. A já vůbec nepochybuji, že my žijeme ve skutečně posledních z posledních dnů.

Ve Zjevení v 1. kapitole viděl Jan Ježíše, jak stojí uprostřed sedmi zlatých svícnů:

„…a jeho oči jako plamen ohně. Jeho nohy byly podobné bronzu rozžhavenému v peci…“ (Zjevení 1:14–15 NBK).

Jan byl zasažen touto hroznou podívanou – a padl ve strachu na svou tvář! Vzpomeň si, že to byl ten samý Jan, který spočíval na Ježíšově hrudi. A teď, když viděl Pána v tomto postavení, byl naprosto zdrcen.

Písmo velice jasně předkládá, že těchto sedm svícnů představuje sedm církví – to je celé zbožné tělo věřících v posledních dnech, vše co nazýváme „církev“. A Ježíš kráčí mezi těmito sedmi svícny a jeho pronikavé oči zkoumají sedm církví.

Sedm rádoby nevěst, které zmiňuje Izaiáš, jsou jasně charakteristickým typem mnoha církví posledních dnů.

Vykladači Zákona by řekli, že sedm církví ze Zjevení representuje sedm epoch církve. Já říkám, že věřím, že najdeš charakteristiky všech sedmi církví ve všech církvích v minulosti. Dokonce v „požehnaných“ církvích, které jsou Pánem chváleny – například s duchem Smyrny nebo Filadelfie – najdeš směsice a charakteristické rysy, které Bůh nenávidí.

Těchto sedm rádoby nevěst se snaží chopit jednoho muže, kterým je podle mě Kristus. Přesto tyto nevěsty nemají zájem o Jeho milování. Naopak mají na mysli jedinou věc – odstranění jejich hanby.

„…Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše“ (Izaiáš 4:1).

Vidím tu sedm žen, které se přibližují k muži a říkají: „Nemusíš pro nás zaopatřit jídlo. Postaráme se o svůj chléb. A nemusíš nám ani obstarat oblečení. Samy si obstaráme naše róby.“

Nemusíš být hluboce duchovní, abys pochopil význam tohoto. Přece jen: „…hřích jest ku pohanění národům“ (Přísloví 14:34) – výčitky z pocitu viny! Jistěže tyto ženy chtějí být Kristovou nevěstou – ale jen podle jejich podmínek. Chtějí dohodu, úmluvu bez intimnosti, lásky nebo oddanosti.

Číslo sedm je použito vzhledem k těmto nevěstám, aby nám to připomenulo, že v každém církevním systému jsou takoví lidé. Oni se pokoušejí „chopit jednoho muže“ – Krista – jen aby získali úlevu od viny a odsouzení ze svých hříchů. Nechtějí s Ním být intimní. Nechtějí nic víc než odpuštění – odstranění pohanění z hříchu. Nazývám to „církev pouhého odpuštění“.

Prosím rozuměj – věřím v ospravedlnění vírou. Je to jedině vírou v Ježíše Krista, že jsme spaseni. Jsme ospravedlněni Jeho dokončeným dílem na Kříži. A proto můžeme žít bez viny, strachu a odsouzení. To je velký význam evangelia.

Ale jestli je to všechno, co vůbec kdy chceš od Krista – jestliže s Ním nechceš být intimní, žít z Něho jako z chleba z nebe a stát před Jeho žhnoucím pronikavým pohledem, který zkoumá a usvědčuje – pak veškeré tvé zaměření je mít odpuštěné hříchy!

Před nějakým časem jsem byl ve městě, abych kázal na shromáždění, a míjel jsem velký amfiteátr, kde se pořádal křesťanský rockový koncert. Zastavil jsem se, abych sledoval děcka, které připravovaly zařízení pro show. Neuvěřitelné, některé z nich měly na sobě trička s nápisem, který zahrnoval sprosté slovo. Četlo se: „…vina“!

Nemohu tady to slovo ani citovat – a tohle byli takzvaní křesťané. Očividně se všichni chtěli zbavit viny!

Mnoho pastorů a evangelistů dnes káže poselství „pouhého odpuštění“ – a to je všechno, co kážou! Křičí: „Přijďte, přijměte Ježíše a užívejte si života bez viny, strachu a odsouzení. Jen věř a vyznej a budeš Jeho nevěstou. Můžeš jít svou vlastní cestou a mluvit svou vlastní řeč!“

Nevěřím, že jsme spaseni ze zákona – ale zákon je účel. Je to zrcadlo, které před nás vyzdvihuje Boží přikázání a požadavky. A když vidíme, že tato přikázání nemůžeme naplnit, jsme vedeni k Ježíši. Ale Bůh nám pomáhá, když neslyšíme tento druh kázání!

Mnoho církví nahradilo Slovo desetiminutovými dramatickými výstupy, které neobsahují vůbec žádné usvědčující evangelium. Není tu žádné kázání o svatosti, žádné slovo o oddělení se od světa, nic o posvěcení nebo jednání se snadno nás obkličujícím hříchem. Přesto se vedoucí hájí tvrzením: „Lidé nechtějí slyšet tvrdé evangelium. Prostě jim dáváme to, co potřebují, aby zvládli tyto neklidné časy.“

Ovšem Bible mluví o těch, kteří navštěvují takové církve:

„…budou si podle vlastních chutí shromažďovat učitele lechtající jejich sluch“ (2. Timoteovi 4:3 NBK).

Tito chodiči do církve říkají: „Nemusíš nás krmit, Ježíši. Umíme si obstarat svůj vlastní chléb. Máme své vlastní evangelium.“

Všude napříč Amerikou církve krmí své ovce stejnou duševní stravou – cukrovou vatou, evangeliem „cítit se dobře“. Tato místa jsou přeplněná tisíci lidí, kteří pouze opakovali modlitbu hříšníka slovy: „Já věřím!“ Ale Bible říká, že i ďáblové věří – a třesou se jen při pomyšlení na Boha!

Málo těchto lidí je podníceno k tomu, aby zapřeli sami sebe a přijali kříž – aby zemřeli všemu svému a bezbožnému. Nechtějí Pánovo břemeno. Nepláčí nad hříchy Siona. Necítí Boží zlomené srdce nad hříšností a kompromisem v těchto posledních dnech.

Místo toho říkají: „…Chléb svůj jísti budeme…“ (Izaiáš 4:1). Nechtějí chléb, který sestupuje z nebe – kterým je Ježíš Kristus ukřižovaný, vzkříšený a posazený na pravici Boha Otce. On je chléb oddělení se – ke svatosti, čistotě, popření sebe sama. Ale tito říkají: „Opatříme si svůj vlastní chléb“ – obvykle evangelium shovívavé lásky bez výtek a zraňujícího usvědčení.

Milovaný, Bible říká, že jejich chléb je poskvrněný! Prorok Ozeáš to nazývá:

„…chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova“ (Ozeáš 9:4).

Přesto pravý Boží dům – svatá zbytková církev – nebude mít nic společného s tímto chlebem vyrobeným člověkem. Vědí, že většina z toho je populární psychologie poprášená trochou veršů z Bible, aby to znělo zbožně. Zní to dobře – ale zanechává to ovce hladové!

„…budeme… rouchem svým se odívati…“ (Izaiáš 4:1).

„Církev pouhého odpuštění“ říká: „Poslouchej, Pane, nemusíš nám zaopatřit šaty. Vytvoříme si své vlastní a oblečeme se.“

Není žádné roucho spravedlnosti pro tyto lidi – žádné kázání svatosti, žádné domluvy, nic „negativního“. Není žádné oddělení se od světa, žádné zanechání všeho dalšího, žádné zachovávání věrnosti svému manželovi. Místo toho říkají: „Oblékneme se, jak se nám líbí.“

Tyto rádoby nevěsty nemají vůbec touhu podřídit se autoritě manžela. Nechtějí s ním žít pod jednou střechou. Ani se nezajímají o jeho potřeby. Nechtějí znát jeho srdce ani se nestarají o jeho záležitosti. Jsou naprosto zmítáni sebou – majíce odstraněnu svou pohanu!

Tak s ním mají tak malý kontakt, jak je to jen možné – možná hodinu týdně. Je tu nějaká intimita, láska, společenství, poslušnost, podrobení se v tomto uspořádání? Ne! Je zde nějaké lpění na Něm? Ne! Touží trávit hodiny v Jeho přítomnosti – na skrytém místě, sdílet Jeho pravé srdce? Ne – tráví většinu času s „jinými láskami“, jako jsou sporty, TV, divadlo, požitky všeho druhu. Bez výjimky se takoví křesťané vždy obrací k soběstřednému evangeliu.

Člověk z jednoho velkého města na jihu, který nedávno navštívil naši církev, se na mě obrátil před jedním z našich shromáždění. Řekl: „Bratře Davide, právě jsem musel opustit svou církev. Poslali jsme celé delegace napříč zemí do míst shromáždění, kde jsme předpokládali, že se koná ‚velké probuzení‘. Každý se vrátil tím vším nadšený – ale v mém duchu mi nějak něco nesedělo. Necítil jsem, že bych mohl být částí této ‚nové věci‘. Tak jsem musel odejít.“

„Řekni mi, co se děje v naší církvi? Kde je rozpoznání? Proč náš pastor není důvěrný s Ježíšem? Proč se zdá, že nikdo nezná Boží srdce? Proč to náhlé zavedení ‚importovaného‘ probuzení?“

Opravdu je to jen z intimity s Ježíšem, že přijímáme rozlišení, směr, znalost, co je správné a co špatné, co je svaté a čisté. Intimita s Ježíšem nám dává stálost, ve které se nezmítáme sem a tam každým větrem a vlnou doktrín. Přesto se právě teď děje taková pošetilost bez jakéhokoliv rozlišení toho všeho. Je to člověkem vyrobený, umělý chléb – není od Boha – a to zarmucuje Jeho srdce!

Nyní mi dovol, abych se přesunul k jiné církvi, o které Izaiáš mluví:

„V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný, a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteříž zachováni budou z Izraele.“ (Izaiáš 4:2)

Kdo je ten výstřelek, o kterém se tu mluví? Všude skrz naskrz Starým zákonem, kde se zmiňuje výstřelek, který přichází, není to nikdo jiný než Ježíš Kristus, Pán slávy.

Podle Izaiáše bude existovat církev, které se On zjeví nádherný a slavný, dokonalý a příjemný. Jejich motivem pro Něj nebude pouhé odstranění pohany. Ne – budou vášnivě zamilováni do Člověka, kterého vidí jako žádostivého, slavného, excelentního!

Právě teď existuje na zemi zbytková církev, která si nepřeje nic jiného než Ježíše. Tento ostatek je jen malou částí, možná desetinou toho, o čem si myslíme, že je církev. Nevěřím, že církev, která bude těšit Boha v těchto posledních dnech, musí být církev několikanásobných tisíců věřících. Naopak mnoho z toho, co vidíme, že se dnes koná v milionových církvích, vůbec nepředstavuje Boží srdce.

Ne – Pánovo srdce je v těch církvích, kde je středem přitažlivosti Ježíš – kde je všechno založeno na kázání Kříže a zasazeno do přítomnosti a charakteru Krista. Boží srdce je zjeveno těm církvím, které jsou zamilované do Jeho Syna – kde lidé zaměřují všechno na Něj!

To jsou ti, na které Izaiáš poukazuje, že „…zachováni budou z Izraele“ (stejný verš). Říká o nich:

„Když Pán smyje nečistotu dcer Sionských, a krev Jeruzaléma vyplákne z něho v duchu soudu a v duchu horlivosti“ (Izaiáš 4:4).

Bůh poslal svého Ducha na svět v těchto posledních dnech, aby odsuzoval hřích a bezbožnost. Mnozí, kdo slyší Jeho pálící, odsuzující, usvědčující Slovo, utečou do Babylona – to znamená do světskosti – a budou uvedeni do otroctví.

Jenom zbytek zůstane. A Izaiáš tu říká, že Bůh provede těchto pár zbylých skrze „…ducha soudu a ducha horlivosti“ (stejný verš).

Opravdu, církev posledních dnů, která bude naplněna Boží slávou, je víc než jen církev, které bylo odpuštěno. Je to svatá církev – ta, která bude očištěna stravujícím ohněm Božího usvědčujícího Slova. Svatost a čistota charakterizuje její lidi. Izaiáš dodává:

„I stane se, že kdož bude zanechán na Sionu… svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě“ (Izaiáš 4:3).

Můžeš říci: „Ale, bratře Davide, je jasné, že to ukazuje jen na starodávný Izrael. Je tu jmenován Jeruzalém a Sion – a to vymezuje toto proroctví pro židovské obyvatelstvo Jeruzaléma v jistém čase v dějinách.“

Ne! Je to víc než to. Uvažuj o tom, co říká Bible jinde:

„Ale ten horní Jeruzalém je svobodný, a ten je matkou nás všech“ (Galatským 4:26). „Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému; k desetitisícům andělů“ (Židům 12:22).

Existuje nový, nebeský Jeruzalém – duchovní město, které je matkou všech věřících:

„…města svého Boha, Nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe od mého Boha…“ (Zjevení 3:12).

To je to, o čem mluví prorok Izaiáš – nebesky myslící zbytek, který Bůh provede skrze svůj stravující oheň!

Víš, když věříš v Pána Ježíše Krista, jsi narozený na Sionu. Tvé jméno je tam zaznamenáno. A ti, kdo dali svá srdce úplně Ježíši – kdo jsou s Ním intimní a patří Mu – jsou na Sionu známí jako synové a dcery Boží.

Nejlepším důkazem zde, který Izaiáš vztahuje na církev posledních dnů, se nalézá ve verši :

„A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion, a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne, a dým a blesk plápolajícího ohně v noci; nebo nad všecku slávu bude zastření“ (Izaiáš 4:5).

Izaiáš předpovídá, že Bůh stvoří nový sloup a oblak k zahalení Jeho lidu!

Nuže, víme, že když tohle Izaiáš prorokoval, sloup a oblak na poušti již pominul. Samozřejmě, tohle bylo něco, co ještě muselo být stvořeno – nová věc!

Oblak má co dělat s vedením a pohodlím, útěchou – se zachováním od všeho zla a hrůzy, a s řízením, poradenstvím. To znamená, že Boží církev posledních dnů, svatý zbytek lidí bude mít jasné vedení. Nebudou zmateni. Když se všechno kolem nich bude točit v různých směrech a rozpadat se, budou mít oblak a sloup ohně, aby je vedl!

Izrael měl jen jeden svatostánek – a měli jeden oblak a jeden sloup ohně. Ale dnes jsme my všichni svatostánkem Ducha svatého – a Bůh zajistil oblak a sloup ohně pro jednoho každého z nás. Každý jednotlivec – a každé kající se, svaté shromáždění – má oblak Ducha, aby je vedl ve dne a sloup Ohně Ducha, aby je vedl v noci.

Bůh jinými slovy říká: „Povedu tě až do konce bez ohledu na tvou situaci. I v nejhorší bouři tvého života budeš mít Moje jasné vedení. Dám ti ohnivý sloup, aby tě vedl – tak jistě jako jsem ho dal Izraeli na poušti!“

Přesto právě teď existuje v Americe v církvi zuřivá bouře zmatku. Tolik lidí je zmateno. Existuje malé rozlišení – existuje již mnoho falešných doktrín, pošetilosti a tělesnosti.

Naše služba (ministry) přijímá telefonáty a dopisy od lidí z celé země, kteří se ptají: „Co se to děje? Nemohu na to přijít. Pastor přináší podivné učení a to doslova trhá naši církev na dvě části. Je to od Boha nebo není? Prosím, řekněte nám. Nevíme, čemu máme ještě věřit!“

Můj syn Gary, který je pastorem v církvi v Denveru, mi nedávno telefonoval. Řekl: „Tati, nedávno jsem šel na shromáždění, kde se děly bláznivé věci. Téměř to vyděsilo vedoucí. Museli vstát a říci: ‚Dobrá, vraťme tohle všechno k Ježíši.‘“

„Na začátku řekli, že to je hnutí Ducha svatého. Ale potom museli říci: ‚Vraťme to všechno k Ježíši‘. Kde byli, když museli všechno vrátit zpátky k Ježíši?“

Milovaný, takové věci jsou děsivé. Tato shromáždění by se neměla zaměřit na nic jiného než na Ježíše!

Často ke mně přicházejí lidé a říkají: „Bratře Wilkersone, měl bys jít s námi. V té a té církvi vypuklo probuzení. Je to báječné. Lidé padají nalevo i napravo.“

Nuže, nejsem proti manifestacím. Pět let jsem pracoval s Kathryn Kuhlmanovou a viděl na jejích shromážděních padat lidi pod mocí Ducha svatého způsobem, který byl naprosto děsivý. Nebyla v tom žádná manipulace, byla to pravá, ryzí práce Ducha.

Ale když mi budou chtít lidé říci, že se dnes někde děje velké Boží hnutí, bude moji první otázkou: „Je tam Boží slovo kázáno se sžírajícím ohněm? Padají lidé pod usvědčením z hříchu? Je tam pláč lidí za očistění od ducha tohoto světa?“

„Je výsledkem svatost? Je tam mocné poselství výtky, domluvy? Vede to lidi k Ježíši? Je všechno zaměřeno na Něj? Je obsahem všeho toho Ježíš? Je zde nové slitování, soucit pro ztracené duše? Činí zatvrzelí hříšníci pokání?“

Tohle je práce Ducha svatého! Přišel, aby usvědčoval svět z hříchu, spravedlnosti a soudu. Takže, jestliže mi přijdeš říci, že sestoupil Duch svatý, pak by se měly dít více tyhle věci. Jestliže ne, potom to suď pro to, co to je – tělo!

Bůh má v těchto zmatečných časech lidi, kteří nejsou zmateni. Jsou tak odevzdaní Ježíši – tak do Něho zamilovaní, tak otevření k výtkám Jeho Ducha svatého, tak odděleni od špatnosti tohoto věku – že znají cesty, způsoby a jednání Ducha svatého. Vědí, co je čisté, ryzí a svaté, a co je tělesné a nesmyslné, hloupé. Kamkoliv se pohne oblak, následují ho!

„…nebo nad všecku slávu bude zastření“ (Izaiáš 4:5).

V hebrejském originále tu čteme: „Nad všemi bude plášť slávy.“ V podstatě to znamená: „Nad každým z tohoto zbytku lidí a všemi těmito svatými zbytkovými shromážděními bude existovat místo úkrytu, přikrývka, plášť. A tato přikrývka je Boží sláva!“

Můžeš se rozpomenout na Exodus 40. kapitolu, že oblak slávy přikryl svatostánek na poušti:

„Tedy přikryl oblak stánek úmluvy, a sláva Hospodinova naplnila příbytek. A nemohl Mojžíš vjíti do stánku úmluvy; nebo byl nad ním oblak, a sláva Hospodinova naplnila příbytek“ (Exodus 40:34–35).

Čti také, co se stalo v Šalamounově svatostánku, když slavnostně otevřel chrám:

„A když přestal Šalomoun modliti se, rychle oheň sstoupil s nebe, a sehltil zápal i jiné oběti, a sláva Hospodinova naplnila dům ten, tak že nemohli kněží vjíti do domu Hospodinova, proto že naplnila sláva Hospodinova dům Hospodinův“ (2. Paralipomenom 7:1–2).

Milovaný, pokaždé byl svatostánek v pořádku – pokaždé byl kompletní a připravený podle Božího vzoru – Jeho sláva sestoupila a naplnila ho.

Nuže, tady v Izaiáši ve 4. kapitole máme zaslíbeno, že v posledních dnech Pán způsobí slávu, která přikryje Jeho svatou zbytkovou církev. Pravá Boží sláva naplní každé srdce a přikryje každý dům. Budeme uctívat pod baldachýnem Boží slávy!

Co je touto slávou? Není to nic jiného než manifestovaná přítomnost Ježíše Krista, Božího Syna! Ježíš je plnost Otcovy slávy.

„V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný…“ (Izaiáš 4:2). „…jeho Syn… On je jasem jeho slávy…“ (Židům 1:2–3).

Sláva nemůže být zářivější než Kristus, který pro tebe (v tobě) manifestuje sám sebe!

Slovo „manifestovaný (zjevený, projevený, ozřejměný)“ znamená „popadnout za ruku“. Jinými slovy, když Ježíšova přítomnost naplní místo, je to tak reálné, tak evidentní, průkazné, že se toho tvé duchovní ruce mohou dotknout, tvoje duchovní oči to mohou vidět. Je to tak reálné jako vzduch, který dýcháš!

Druh probuzení, které chci vidět, je ten druh, kde se stává Ježíšova přítomnost tak mocná, ohromující a nepřekonatelná – tak nádherná a slavná – že „ovoce“ (nebo přeměny) budou excelentní! (viz Izaiáš 4:2). Viděl jsem již jeho začátky na našich shromážděních v Times Square Church – s lidmi běžícími dopředu, plačícími a zlomenými před Pánem.

Jestliže lidé spadnou (padnou na kolena), chci je vidět padat pod usvědčením Ducha svatého. A vize, kterou chci, aby přijali, je obnovená vize Ježíše. A manifestace, kterou chci, aby měli, je, že vstanou ze země jako nové stvoření v Kristu!

To znamená, že by lidé měli být schopni se smát. Když stravující oheň učinil své očišťující dílo, všechen hřích je pryč, srdce jsou rozervána – pak bychom měli být schopni se smát celou dlouhou noc. Ať potom přijde radost Hospodinova!

Nechtěl bych navštívit církev, od které odešla Boží sláva. Žalmista svědčí, že když byla archa úmluvy ukořistěna Filištíny,

„(Bůh) vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele“ (Žalm 78:61).

Když snacha kněze Eliho porodila, dala svému synovi jméno Ichabod, což znamená „…přestěhovala se sláva z Izraele…“ (1. Samuel 4:21).

Naše svědectví by mělo být: „Jestliže nemohu mít Ježíšovu přítomnost, nechci žít. On musí být mým vůdcem, mým oblakem, mým ohnivým sloupem!“

Odpověď najdeme ve 4. kapitole Izaiáše:

„A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm“ (Izaiáš 4:6).

Zaprvé sláva Boží přítomnosti bude naší ochranou před žárem. Hebrejské slovo pro „horko“ znamená „sucho, zpustošení, deprese, sterilita.“ Je to typ Božího soudu nad zlou společností.

V 16. kapitole Zjevení je čtvrtému andělovi soudu dána moc:

„…pálit lidi ohněm. A lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha…“ (Zjevení 16:8–9).

Právě teď se objevuje znenadání Boží žár. A bude ještě žhavější, soudy budou na všech stranách. Ale Boží sláva bude naší přikrývkou!

„A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem…“ (Izaiáš 4:6).

Neucítíme žár! Místo toho budeme odpočívat v chladivém stínu Ježíšových křídel.

Za druhé Boží sláva bude naším útočištěm, naším úkrytem:

„…a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm“ (Izaiáš 4:6).

Již vidíme déšť – ne právě vylití Ducha svatého, ale Božího soudu. Stahují se bouřková mračna – ale díky Bohu bude existovat kryt nad Jeho svatou zbytkovou církví!

Možná říkáš: „Nemám ‚slavnou církev‘, kterou bych mohl navštěvovat. Všechno, co mohu najít, jsou ‚člověko-středné‘ církve. Kde je mé útočiště před žárem a bouří?“

Tvé bydliště je Boží sláva ve tvém vlastním srdci! Jestliže je v tobě přítomný Ježíš, manifestující sám sebe v tobě, pak jsi zcela přikryt. Jestliže jsi obrátil své srdce a oči na Něj – dovoluješ Božímu slovu, aby tě káralo, usvědčovalo a napravovalo – On se v tobě bude manifestovat. On to zaslíbil!

„Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe“ (Jan 14:21)

Bůh říká: „Budu tu s tebou. Nezáleží na tom, jaké zlo se stane – já tě provedu skrz. Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nevzdám!“

Amen!