SLUŽEBNÍK, KTERÝ OČEKÁVÁ JEŽÍŠŮV NÁVRAT

V evangeliu Matouše 24 Ježíš říká podobenství, aby vysvětlil, jak být připraven na jeho návrat.

„Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli. Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v pravý čas? Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán odkládá svůj příchod,‘ a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 24,44-51)

Všimněte si, že Ježíš mluví o služebnících, tedy o věřících. Jeden sluha je věrný a druhý zlý. Co učinilo druhého v Božích očích zlým? Podle Ježíše je to něco, co „si říká v srdci“ (Mt 24,48). Ten služebník tu myšlenku nevysloví a nekáže ji. Ale myslí si to. Prodal své srdce démonické lži: „Pán odkládá svůj příchod.“ Všimněte si, že neříká: „Pán nepřijde“, ale „odkládá svůj příchod.“ Jinými slovy: „Ježíš nepřijde náhle ani nečekaně. V mé generaci se nevrátí.“

Tento „zlý služebník“ je zjevně věřící, možná dokonce stojí ve službě. Bylo mu přikázáno „bdít“ a „být připraven“ (Matouš 24,44). Přesto si uklidňuje svědomí satanovu lží.

Ježíš nám ukazuje ovoce takového myšlení. Pokud je služebník přesvědčen, že Pán odložil příchod, nevidí potřebu žít spravedlivě. Nic ho nenutí pokojně spolupracovat s ostatními. Nemá důvod se snažit o jednotu doma, v práci, v církvi. A tak útočí na spolupracovníky, závidí jim, obviňuje je a ničí jejich pověst. Jak říká Petr, takového služebníka pohání vlastní touhy. Žije ve dvou světech, libuje si ve zlých věcech a věří, že je v bezpečí před spravedlivým soudem.