SMRTELNÁ RÁNA POCHYBNOSTEM

„Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:6-7).

Mnozí křesťané sedí v domě Božím a stěžují si a reptají, jako kdyby je Bůh neslyšel. Bůh však naše reptání slyší – slyší naše obviňování, že se o nás nestará, i naše narážky, že nás nechal na holičkách.

Bůh mě varoval, abych nedával průchod rýpavým pochybnostem a strachu před svou ženou či svými přáteli nebo kolegy. Řekl mi, abych tyto pochybnosti přednesl jemu a požádal ho o vyléčení své nevíry.

Izraelité prožili čtyřicet let ve zmatku a v častých pomluvách, stížnostech, žárlivosti a hořkosti. Jak deprimující život vedli, ačkoli stále tvrdili, že jsou Božími dětmi!

Musíš se dostat až do stavu, kdy se naučíš Bohu důvěřovat. Potom zasadíš smrtelnou ránu veškerému pochybování, strachu i nevíře.

Kde začít? Nejprve se podívej přímo do zrcadla Božího Slova! Zvažuj, jak jsi jednal v uplynulých třiceti dnech: Stěžoval sis? Asi odpovíš: „No, trochu jsem si stěžoval, avšak ne na Boha.“ Ale ano, stěžoval sis na Boha! Nezáleží na tom, kdo tvé stížnosti slyšel, všechny byly adresované Bohu.

Kdekoli otevřu Bibli, čtu: „Důvěřuj mi a já ti pomohu! Jen své cesty uvrhni na mne.“ Co je tedy vyžadováno? Abys pouze tiše stál a hleděl na Hospodinovo spasení. Asi se zeptáš: „Co když se ale nic nestane?“ Už samotná tato reakce ukazuje pochybnost a strach.

Vroucně milovaný, obrať se na Boha a řekni mu o své volbě, že mu budeš důvěřovat a že budeš čekat na jeho vítězství. Nech Boha, ať tě učiní svědectvím světu, svědkem Boží věrnosti. Miluj ho celým svým srdcem i v tuto chvíli a předlož mu všechny své problémy, veškerou svou víru a veškerou svou důvěru.