Soudný den

Apoštol Pavel byl nejvěrnější Boží služebník. A já věřím, že za Pavlovou věrností byly tři důležité motivace: naděje, láska a bázeň.

Měl požehnanou naději věčného života, která ho motivovala k věrnosti. Měl také velkou lásku pro Krista. V 2. Korintským 5:14 říká: „Láska zajisté Kristova víže nás“ – což znamená, že ho to nutilo zůstat věrný Bohu.

Ale Pavlova věrnost byla motivována ještě něčím jiným: posvátným strachem z hodiny, kdy bude stát před Soudcem světa o Soudném dni!

Dnes má ohromná většina křesťanů pouze první dvě motivace. Prakticky každý věřící prohlašuje, že má naději věčného života. A mnozí říkají se vší upřímností: „Vím, že miluji Ježíše celým svým srdcem.“

Ale pravda o přicházejícím Soudném dni je právě tou věcí, která produkuje opravdové, zbožné věřící. Ti, kteří ji vypudili ze své mysli, jsou obvykle chladní, lhostejní, nedbalí a bezstarostní. Ale faktem zůstává, že někdy, velice brzo, bude každá osoba, která kdy žila, shromážděna na místě soudu – aby byla souzena Ježíšem Kristem: „Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou“ (2. Korintským 5:10). „A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu“ (Římanům 14:12).

Právě v tuto chvíli stojí legie andělů připravených na Ježíšův příkaz, aby ze všech koutů světa shromáždili jak hříšné, tak spravedlivé. „Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost“ (Matouš 13:41).

Všichni bohatí, slavní a mocní všech věků budou přivedeni, aby stáli před Ním: „A králové země, i knížata, i bohatí, a úředníci, a mocní… skryli se v jeskyních a v skalí hor, a řekli horám a skalí: Padněte na nás a skrejte nás před tváří toho, jenž sedí na trůnu, a před hněvem Beránka. Neboť jest přišel den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?“ (Zjevení 6:15–17).

Jedna slavná herečka mluví neustále o reinkarnaci, převtělení. Tvrdí, že již žila mnoho životů předtím, a že až zemře, vrátí se na zem v jiném těle.

Jaká hrůza očekává na ni a na její přívržence! Anděl Páně bude vyslán do míst jejich hrobů, spojí tělo a duši – a oni náhle zjistí, že neexistuje další život! Místo toho budou předvoláni Soudcem k poslednímu soudu – soudu bez jakéhokoliv odvolání. A jediný život poté bude věčné zatracení pro všechny, kdo Ho odmítli.

Opravdu, andělé shromáždí dohromady všechny „váhy“ – hříšníky a bezbožné – a svážou je „v snopky ke spálení“ (Matouš 13:40,30). Tito nepřijdou ochotně, ale s pláčem, naříkáním a skřípěním zubů.

Bůh zaznamenal každou vášeň a motiv každé osoby – každou jednotlivou myšlenku, slovo a čin. Motivy křesťanů jsou vepsány v „pamětní knize“, kterou je Kniha života. A v den Soudu si Kristus vzpomene na všechny, kdo jsou v této knize.

„Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho. Tiť budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží“ (Malachiáš 3:16–17).

Jestliže miluješ Ježíše celým svým srdcem a jsi očištěn Jeho krví, potom je tvé jméno zapsáno v Jeho pamětní knize. Takoví se nemusí bát tohoto poselství: vlastně by to mělo do tvého srdce přinést veliké veselí, protože uvidíš všechno, co Bůh plánoval pro ty, kdo Ho milují!

Ale je Kniha – a jsou knihy. Bible říká, že každý život má svou vlastní knihu, záznam o celém životě na zemi:

„I viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož tváří utekla země i nebe… I viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před obličejem Božím, a knihy otevříny jsou… i souzeni jsou mrtví podle toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podle skutků svých. A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podle skutků svých“ (Zjevení 20:11–13).

A hříšníci a bezbožní budou souzeni podle všeho, co je zapsáno v těchto knihách – postupně jeden za druhým před Soudcem všech!

Písmo říká, že každá osoba bude mít v tu chvíli vzkříšené tělo. Hříšníci budou mít tělo „připravené k zahynutí“ (Římanům 9:22). Ale zbožní dostanou nové tělo, podobné Pánovu! A až soud skončí, vstane Beránek ze svého trůnu a povede své stádo do věčného ráje.

Ale než to Soudce udělá, pokynutím nás přivolá na svou stranu, zatímco bude soudit hříšné: „Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho“ (Zjevení 3:21). Ježíš nám řekne: „Pojď – seď po mé pravici, když bude probíhat soud.“

Hitler se bude v mukách krčit, až Soudce řekne svým andělům, aby přečetli listinu jmen všech Židů, které zavraždil. Šest milionů jmen – každého muže, ženy a dítěte, které usmrtil! Každý vřískot bude znovu přehrán, každý křik a pláč z pecí uslyší znovu. Všichni jeho pomahači budou sdílet jeho hrůzu.

Dále přichází armáda doktorů a sester, kteří prováděli potraty, budou natěsnáni před Soudcem. Uslyší a budou se chvět hrůzou, až budou čtena jména milionů dětí. Bůh má jméno pro každé z nich – protože podle Písma byly pojmenovány od věčnosti (viz Jeremiáš 1:5).

Každý vřískot z lůna bude znovu přehrán – a doktoři, kteří prováděli tyto vražedné činy, budou muset stát a snést každý křik. Každá matka, která dopustila usmrcení svého dítěte, uvidí život, který Bůh pro její dítě naplánoval – a jak bylo její dítě o tento život okradeno. Soudce to všechno zjeví!

Potom tu jsou ti, kdo zanedbali své spasení (viz Židům 2:3). Stojí ve velkém šoku, neschopni uvěřit, že jsou započteni mezi přestupníky. Poslechni si jejich křik:

„Chodili jsme do církve, platili jsme desátky. Byli jsme nazýváni Jeho jménem. Nejsme hříšníci!“ Ale Soudce jim řekne: „Jako roucho ohyzdné je všechna vaše spravedlnost“ (Izaiáš 64:6). Jiní řeknou: „Vymítali jsme démony, uzdravovali nemocné. Činili jsme mocné skutky v Jeho jménu.“ Ale Soudce jim odpoví: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, činitelé nepravosti!“ (viz Lukáš 13:27).

Anděl se mezi ně postaví a zopakuje jim Písma, která slyšeli během celého svého života: „Musíte věnovat větší pozornost tomu, co jste slyšeli“ (viz Židům 2:1). „Jak můžete doufat, že uniknete, když zanedbáváte tak velké spasení, které vám bylo tak jasně zjeveno a potvrzeno!“ (viz Židům 2:3).

Také jsou před trůnem mnohé tváře, které si pamatuji. Neznám jejich jména, pamatuji si jen nenávist, kterou jsem viděl v jejich tvářích – a strašlivé rouhání, které proudilo z jejich rtů:

Jsou tu obličeje tří lesbiček, které na mě strnule hleděly před správní budovou na Manhattanu. Pochod „Zachraňte je“ demonstroval před sálem, kde se prováděly potraty. A tyto tři dívky přihlížely, klely, rouhaly se a vřeštěly: „Vypadněte s tím Kristovým brakem z ulic. Vezměte si svého Ježíše a zalezte zpátky do svých děr!“

Je tu tvář doktora, který prováděl potraty – muž, který vydělal jmění zabíjením nenarozených. Hrozil pěstí na demonstranty, žíly na krku mu vystupovaly, jeho oči byly plné nenávisti. Vřeštěl: „Dostanu vás – podám na vás žalobu! Za tohle zaplatíte!“

Jsou tu tváře těch, kdo se vychloubali homosexuálním chtíčem a pochodovali po Columbus Circle během tažení „Gay Pride“ v New Yorku před dvěma roky. Díval jsem se na nějakých 250 000 homosexuálních aktivistů, jak pochodují kolem. A zrovna jsem zahlédl pohled jednoho, který nesl Bibli převedenou do zesměšňující písně: „Ježíš byl gay! Bůh je gay! My jsme zde, my jsme buzeranti, máme spadeno na vaše děti!“

Nebyly to rouhavé nápisy nebo neuvěřitelná opovážlivost, co na mě zapůsobilo. Byla to nenávist ke Kristu – pohled, který říkal, že kdyby tam ten den Ježíš byl, rádi by ho přibili na nejbližší strom v Central Parku!

Ale zde jsou všichni před soudnou stolicí, nacpáni společně do jedné skupiny – paralyzováni hrůzou a strachem! To je den Božího hněvu a pomsty. A teď, když je každá kniha otevřená a každý zlý skutek vyřčen nahlas, co se stalo s jejich vyhrožováním? Kde je teď smělé rouhání, výsměch svatým věcem? Kde je jejich křik?

Není to tak dlouho, mluvil jsem na Yalské univerzitě a přišla tam skupina homosexuálních aktivistů, nesli transparenty a pokoušeli se shromáždění přerušit. Moje kázání bylo o pekle – a jak jsem mluvil, padl na to místo Duch svatý. Ticho bylo tak ohlušující, že jeden reportér řekl: „Zdálo se, že moje tužka je příliš hlasitá.“

Tihle demonstranti se nemohli pohnout – byli paralyzováni! A v tu chvíli mě napadla myšlenka, že to pro ně bude jako by stáli před Ježíšem v Soudný den.

Písmo říká: „A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých“ (Žalm 1:5). Podívejme se teď na další chvění strachem před soudnou stolicí: Soudci, kteří umožnili vraždění nenarozených dětí. Ateističtí univerzitní profesoři, kteří sytili celou generaci naplno odpadlictvím a nenávistí ke Kristu. Prolhaní politici, kteří odstranili modlitbu a Boha z naší společnosti. Bezbožní prezidenti, diktátoři a vedoucí zločineckých gangů. Herci a filmaři, kteří se rouhali Kristu. Umělci, kteří zobrazili Jeho Kříž v kádi s močí. Bankéři, obchodníci, bohatí, kdysi pyšní a mocní, kteří pro Něj neměli žádný čas. Co teď budou dělat?

Tam budou stát, naslouchat a očekávat, až na ně přijde řada. A anděl Páně na ně zavolá: „Vězte, že pomsta vaše přijde na vás“ (Numeri 32:23).

Soudce Ježíš Kristus je věrný – a On předvolá své svědky. Ti budou svědčit buď pro tebe nebo proti tobě:

1. Prvním svědkem je Slovo samotného Boha: „Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den“ (Jan 12:48).

Za každé kázání nebo evangelizační píseň, kterou jsi kdy slyšel, za každý biblický verš nebo traktát, který jsi kdy četl, se budeš zodpovídat. Ježíš říká: „Každé slovo, které jsem k tobě promluvil, tě bude v ten den soudit. Moje slovo bude svědkem!“

2. Povstanou svědkové jako muži z Ninive, muži ze Sodomy a královna ze Sáby.

Ježíš říká: „Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání činili k Jonášovu kázání, a aj, víceť jest nežli Jonáš tuto. Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun“ (Matouš 12:41–42).

Až budeš stát před Soudcem a tvá kniha bude otevřená, ohromné množství Ninivetských vystoupí dopředu. Ti, kteří zemřeli při holocaustu Sodomy a Gomory vykročí vpřed stejně tak jako ti z Týru a Sidonu. Tito hříšníci se shromáždí nevěřícně kolem, až uslyší soupis všech příležitostí, které jsi měl, abys přijal Boží slovo: Bible, rádio, TV kazatelé, svědci, přátelé, rodina.

Budou vykřikovat: „Soud nad tímto člověkem by měl být horší než náš! Jak mohl odmítnout tolik příležitostí a zapřít tak mocné světlo? My jsme neměli Bible, žádné neustálé připomínání, žádnou druhou příležitost. Ale on tohle všechno měl.“

Ježíš říká, že Sodomští by činili pokání, kdyby slyšeli, co vy slyšíte: „Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnešního dne“ (Matouš 11:23). Sodomští by se oblékli do pytloviny a sypali se popelem, kdyby slyšeli kázat jen zlomek evangelia!

3. Kazatelé a pastoři budou předvoláni jako svědkové. „A budeť kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům“ (Matouš 24:14).

My pastýři budeme muset stát a přinést svědectví, že jsi byl účastníkem v Božím domě. Slyšel jsi svědectví kázaného evangelia. A musíme před Soudcem všech lidí místopřísežně potvrdit každou pravdu, kterou jsi slyšel – ať už pro tebe nebo proti tobě.

Tohle byli služebníci – v tom smyslu, že se sami nazývali jménem Pána.

Když jsem připravoval toto poselství, byla tato skupina tou, která tížila mou duši nejvíc. Víš, „neužitečný služebník“ je ten, který „skryl“ svůj talent. Byl příliš líný, aby investoval svůj život a čas do Božích zájmů a stal se „lenivý“ v Božích věcech. Je to zaneprázdněný muž nebo žena, kteří přicházeli jednou týdně do Božího domu, aby si udrželi zdání náboženství.

Ale tady je, co Pán řekne nahodilé, namátkové, vlažné službě Jemu:

„Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval… protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem… Toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů“ (Matouš 25:26–27,30).

Jaký tu bude pláč a nářek, až bude otevřena kniha neužitečného služebníka! Soudce ukáže světu, kolik času a námahy vynaložil na získávání peněz, hledání vlastního zajištění, zvyšování bankovních účtů, užíráním se, zanedbáváním rodiny, zapomínáním na Boha a opouštěním shromáždění věřících.

V ten den Bůh vynese zápis každého zanedbaného církevního shromáždění, každé líné a sobecké činnosti. Potom se přímo před očima tohoto služebníka objeví všechno, co nahromadil a na co vyčerpal celý svůj život: domy, auta, zařízení a vybavení, lodě, šaty, šperky, cenné papíry a obligace.

Náhle vyskočí jiskra z oka Soudce – jiskra Milovníka, kterému se vyhýbal – a ta zažehne všechno jako vodíková tavba! Před Soudcem stojí anděl a v rukou anděla je hromada prachu. Pán se obrátí k neužitečnému a řekne: „Tohle je vše, co obnáší celý tvůj obchodnický život! Potřeboval jsem tě a volal jsem tě, ale tys mě zanedbával. Dal jsi mi tak málo svého času, až jsi mě nakonec úplně vystrčil ze svého života. Promrhal jsi svůj život pro hrst plnou prachu – ale byl jsi varován, že všechno shoří jako tráva v peci!“

Jaká lítost a zklamání zbude ten den na člověka, který teď nemá žádný čas na Boha! Navštěvuje povinné nedělní shromáždění se svou manželkou a dětmi, protože to je „americký zvyk.“ Ale nemá srdce pro Boha! Nikdy jsi ho neviděl na modlitebním shromáždění nebo jak ho těší skutečné společenství svatých, neviděl jsi ho povzbuzujícího a povzbuzovaného v Pánu, jak přikazuje Slovo.

Ale o Soudném dni Soudce řekne: „Chopte se toho neužitečného služebníka a vyhoďte ho z mé přítomnosti! Jeho srdce není se Mnou, nikdy nebylo. Dávno opustil svou první lásku. Neučinil mě Milovníkem své duše. Jinak bych byl každou bdělou hodinu v jeho mysli – v jeho obchodě, jeho rodině, všem jeho počínání. Dal by mé zájmy ve všem na první místo!“

Kdo by se v tento velký den soudu nebál?

První věcí na pořadu jednání Soudce bude oddělení Jeho ovcí od kozlů. Nedovolí, aby Jeho spravedliví byli počítáni mezi přestupníky. Místo toho zavolá na své anděly, aby shromáždili Jeho stádo po Jeho pravici:

„A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici. Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa“ (Matouš 25:32–34).

Bible objasňuje, že ti, kdo setrvávají v Kristu a očekávají Jeho zjevení, budou mít v ten den smělost a jistotu:

„A nyní, synáčkové, zůstávejtež v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v čas příchodu jeho“ (1. Jan 2:28). „V tomtoť jest k dokonání svému přišla láska Boží s námi, abychom bezpečné doufání měli v den soudný, kdyžto, jakýž jest on, takovíž i my jsme na tomto světě“ (1. Jan 4:17).

Jak můžeš mít takovou smělost v den soudu – takovou radost a jistotu? Ta přichází pouze z toho, že znáš Soudce – jako svého přítele, bratra, spasitele, příbuzného, Pána, nejvyššího kněze, smírnou oběť, zastánce, přímluvce, lásku tvého srdce – tvůj skutečný život!

Zde je zkouška (test), která ukáže, zda jsi nebo nejsi připraven jít k soudu jako ovce – s radostí, jistotou a smělostí. Bible říká, že „když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni“ (1. Korintským 11:31). Jsi ochoten složit zkoušku – a soudit sám sebe?

Jestli jsi ochotný, polož sám sobě tyto tři otázky:

1. Přeješ si toužebně a dychtíš po příchodu Pána? Očekáváš Jeho příchod? Toužíš po dni, kdy se zjeví?

„Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista“ (Titus 2:13). „Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují příští jeho“ (2. Timoteovi 4:8).

Tento svět není naším domovem. Ale ptám se tě: Zapouštíš kořeny? Nebo je vytrhuješ a modlíš se: „Ježíši, uchovej mé srdce probuzené!“

„Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího… protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji“ (2. Petr 3:12,14).

Ježíš řekl: „Kupčtež, dokudž nepřijdu“ (Lukáš 19:13). Všichni musíme jít stále dopředu, dělat pokroky v našem životě a díle. Ale v každou bdělou hodinu by měla naše srdce volat: „Přijdiž tedy, Pane Ježíši“ (Zjevení 22:20).

2. Stali se Boží nepřátelé tvými nepřáteli? Vstoupil jsi do bitvy proti těm, kdo odporují Bohu? Vzal jsi za svůj Jeho boj proti tělu, světu a ďáblovi? Nebo jsi nechal boj v rukou ostatních údů Kristova těla?

Jestliže máš stát před světem a soudit Boží nepřátele o Soudném dni, musíš je nyní učinit svými nepřáteli. David řekl: „Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely“ (Žalm 139:21–22).

Ale Ježíš řekl, že máme milovat své nepřátele. Ale co Jeho nepřátelé – ti, kdo Ho nenávidí, odmítají Jeho milost a milosrdenství, kdo pomlouvají Jeho jméno a vláčí je špínou? Nemáme nenávidět lidi – ale máme nenávidět hřích, který je v jejich srdcích a démonické moci, které jim vládnou. Máme nenávidět hříšnost, která je ve světě!

Říkáš si přesto ve svém srdci: „Tento svět byl hříšný hned od začátku, a bude se jen zhoršovat. Ale jak se to týká mě? Budu si jen udržovat své roucho čisté před Bohem.“ Ne – nemůžeš! My všichni jsme v boji, ve válce! Brány pekel přicházejí proti církvi Ježíše Krista v těchto posledních dnech jako nikdy předtím – a ty nemůžeš zůstat neutrální?

Bůh vydává výzvu: „Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?“ (Žalm 94:16). A až přijde Soudný den, chci říci s Pavlem: „Bojoval jsem dobrý boj!“ Chci jít bojovat – být na svých kolenou, plný svaté nenávisti k hříchu ve svém životě a ve světě.

3. Nestalo se tvým zvykem, že opouštíš Boží dům? „Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje“ (Židům 10:25).

Není to náhoda, že hned následující verš v této pasáži upozorňuje na „dobrovolné hřešení“ poté, co nám byla zjevena pravda. Opravdu, to je dokázaný historický fakt: Lidé se stávají nejvíce bezstarostní a lhostejní právě před soudem a katastrofou!

Vždycky předtím, než se jakákoliv společnost naprosto vymkla kontrole, obrátili se lidé k jistotám, zabezpečení, vydělávání peněz, potěšením – všechno kromě Boha. A v poslední chvíli se to ještě zhorší: Věřící začnou zanedbávat Boží dům. Pavel nás varuje: „Teď, když se ten den tak rychle přibližuje, buďte si jisti, že neopustíte naše společné shromáždění, jako to mnozí udělali! Tohle není čas k váhání nebo zdržování se vně Božího domu. Je to čas, abychom se shromáždili s pravými přemožiteli.“

Jestliže tvá církev v neděli není víc než TV program, potom se, milovaný, neshromažďuješ s věřícími. Nedostáváš ani nedáváš povzbuzení, jak Bůh přikazuje!

Čím je soud, než konečným shromážděním Jeho stáda dohromady? Budeš tam – věrný, dychtivý, ochotný a veselý? Pán zná ty, kdo Ho milují tolik, že nemohou zůstat mimo jeho tělo. Říkám ti, knihy budou v ten den otevřeny – a Soudce vede účty právě teď!

Pokud víš, že ve svém srdci nejsi připraven stát před Ježíšem – a ten čas přijde velice brzy – potom se musíš zodpovídat za to, co jsem tu napsal. Toto jedno poselství je dostačující, aby tě zatratilo do věčného pekla, pokud je odmítneš. Bude stát jako svědek v Soudný den!

Staly se tvé zájmy – tvá práce, tvůj majetek nebo dokonce tvá služba – pro tebe mnohem důležitější než Pánovy zájmy? Zanedbáváš svou rodinu? Jsi uspokojen, protože chodíš v neděli do církve a říkáš: „Dal jsem Bohu svůj díl“? Boží slovo pro tebe je jasné: Není toho dost!

Jestliže jsi soudil sám sebe a vyšel z toho zkrátka, modli se takto ze svého srdce:

„Ježíši, potřebuji Tě. Potřebuji, abys mi odpustil a miloval mne. Vyznávám všechny své hříchy a svou umíněnost. Zanedbával jsem Tě, Pane – nedal jsem Tě na první místo. A od tohoto dne nadále Tě činím svým životem – mým vším.“

„Zmocni se mě, Ježíši. Amen.“