SPRAVEDLNOST VÍRY

David prohlásil, „nebudu se bát ničeho zlého“ (Žalm 23:4) David uvnitř zůstal nehybný, nerušený v srdci, ať už na něj satan házel cokoliv. Proč? Protože byl v plném klidu a věřil Bohu, že On vykoná své Slovo.

David byl schopný říct, „Měl jsem zjevení Otcovy lásky a trpělivosti chované ke mně. A proto už nepřijmu žádné další lži od toho zlého. Znám lepší věci než mu naslouchat, protože Duch svatý mě vyškolil. Ať si přijdou bouřky nesnází, ať všichni zlí zuří, ať nepřátelé povstanou na všech stranách. Ať se na mě dívá nemoc a dokonce i smrt. Mé srdce je v klidu, protože vím, že všechny věci jsou v rukou mého Otce. A On vše činí pro mé dobro.“

Naproti tomu, ručně psaní křesťané nemají žádnou autoritu. Vše, co si myslí, je, „Proč by to Bůh dopustil? Co budu dělat?“ Jejich životy jsou plné chaosu, strachu a mumlání, protože přišli o všechny zdroje. Vše zanedbávali, aby ve svých srdcích skryli Boží Slovo, a tak se na Něj nedokáží obrátit v časech krize.

Ta jediná spravedlnost, která zastraší satana, je spravedlnost víry. „Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.“ (Izajáš 32:17) Nemůžeš stát proti satanovi prostě proto, že už nepiješ nebo neužíváš drogy. Můžeš žít naprosto podle katalogu, který nám diktuje, co máme a co nemáme, ale toto není podstata Boží spravedlnosti. Spravedlnost znamená věřit, že to, co Bůh říká, je pravda a zasvětit tomu svůj život. Tak je to jednoduché.

Když Izajáš říká, „spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky“, hebrejské slovo pro bezpečí znamená důvěra. Jednoduše řečeno, víra v Boží zaslíbení o odpuštění v nás vytváří neotřesitelnou důvěru. Stále můžeme být vážně pokoušeni, ale víme, že Ježíš na nás pracuje.

Ve zkratce, duchovní autorita je toto: Kráčím v plném ujištění o spolehlivosti Božího Slova. Dělám, co říká, podrobuji se každému příkazu. A má víra v Jeho Slovo ke mně ukládá mé srdce do klidu. Satan už nesetrvává v mé přítomnosti. Pouze musím říct, „Bůh tě kárá, satane, „ a on uteče.