Svědectví Ducha svatého!
„A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda“ (1. Jan 5:6).
Před několika lety jsem byl pozván, abych navštívil probuzenecké shromáždění v předměstské církvi za New York City. Lidé horovali o „úspěšné evangelizaci,“ kterou tu pořádali dva mladíci evangelisté. Posléze jsem na jedno jejich shromáždění šel a seděl jsem vpředu s týmem služebníků. Vůbec jsem nevěděl, že na mě čeká strašný zážitek.
Lidé tuto dvojici nazývali „mocným evangelizačním týmem.“ Jeden kázal a druhý zpíval a hrál na varhany. Ale když začalo shromáždění a já sledoval tyto dva mladíky, někde hluboko ve mně to začalo škubat. Cítil jsem divný neklid.
Dřív než mladý kazatel začal své poselství, udělal si u posluchačů nekalou reklamu. Měl nádhernou soupravu dárků uložených v krabicích, ze které každý večer rozdával tomu člověku, který přivedl nejvíc návštěvníků. Byly tam toustery, rádia, mixéry – dokonce jízdní kolo pro závěrečný večer!
Jeho kázání nebylo nic jiného než jeden vzrušující příběh za druhým. Dav to miloval – ale já jsem byl zhnusený! Teď to znepokojení ve mně promluvilo hlasitě a jasně: „Tohle není z Boha – všechno je to tělo! Děje se tu něco zlého, Duch svatý tu není. Tito dva evangelisti jsou gayové – a všechny balamutí!“
Ten večer mi bylo špatně, byl jsem nevýslovně zarmoucený – ale všechno to bylo kvůli tomu, že ve mně působilo svědectví Ducha. Pastor byl tak nadšený z velikých davů, že ze sebe setřásl všechno rozpoznání! A lidé tuto tělesnou show milovali, protože duchovně oslepli – prostě následovali svého pastora!
O pár let později jsem viděl tuto dvojici evangelistů na letišti. Tentokrát mi svědectví Ducha řeklo, abych je konfrontoval. Navzájem jsme se pozdravili a potom – bez jakékoliv zášti ve svém hlase – jsem řekl: „Vím, kdo vy dva, hoši, jste – jste homosexuálové. Prosím, přestaňte se posmívat Bohu! Běžte a najděte si jiné zaměstnání. Bůh nedopustí, aby vám tahle šaráda jen tak prošla. Nepřeji si, abych vás musel odhalit.“
Nezdálo se, že by moje varování kteréhokoliv z těch dvou trápilo. O několik let později jsem byl na evangelizačním tažení v severní Kanadě. Jednou večer, pozdě po shromáždění, jsem měl hlad, tak mě můj hostitel odvezl k restauraci vzdálené asi půl hodiny. Když jsme vstoupili, koho jsme to neviděli sedět u vedlejšího stolu, jak hostí dva velice zženštilé muže? Byli to ti dva mladí evangelisté! Jak byli šokováni, když jsem prošel kolem jejich stolu. Věděli, že byli přistiženi!
Nedlouho potom byli odhaleni a opustili službu. Duch svatý potvrdil, co mi ukázal o mnoho let dříve! Ale co mě na tomto Božím soudu vyděsilo nejvíc, bylo to, že všichni ti pastoři velkých církví, kteří zvali tyto mladé muže, aby u nich promluvili, nikdy nerozpoznali, kdo jsou. Žádný neměl svědectví Ducha, aby to všechno odhalil!
Při jiné příležitosti jsem byl pozván, abych si poslechl takzvaného „mocného evangelistu,“ který měl již šestý týden shromáždění ve veliké letniční církvi v jednom jižním městě. Tentokrát jsme s moji manželkou Gwen proklouzli bez povšimnutí na balkon – a jakou jsme viděli show!
Evangelista přišel oblečený jako účinkující v nočním klubu, měl na sobě červeně kostkované sako, pošité flitry. Dav tleskal, když ho představovali. Byl jsem tím vším nepříjemně překvapený – a hned jsem se otočil ke Gwen a řekl: „Miláčku, tohle je největší tajtrlík, který kdy vstoupil za kazatelnu!“
Prvních pět minut jenom tancoval po jevišti, vtipkoval a pochleboval davu. Potom sešel do hlediště a políbil několik žen, přičemž úpěnlivě prosil jejich manžely, aby nežárlili. Pomyslel jsem si: „To je showman. Vůbec nezná Boha!“
Jeho kázání, to byla také jedna neuvěřitelná historka za druhou – a dav byl v posvátné hrůze! Řekl: „Seděl jsem v holičství, když vstoupil viceprezident a sedl si na židli vedle mě. Otočil se ke mně a k mému překvapení znal mé jméno. Řekl mi: ‚Bratře Billy Bobe, prezident a já jsme slyšeli o všech vašich velikých shromážděních. Prosím, zastavte se, až budete příště v hlavním městě.‘“
Obrátil jsem se ke Gwen a řekl: „Miláčku, on lže! Věší lidem na nos bulíky!“ Ale všichni tleskali a šíleli! Šedovlasý pastor to všechno baštil. A veliký dav hodoval na všech těch neslýchaných lžích!
Gwen a já jsme odešli – a celou cestu k autu mě bolel žaludek. Nebyla to fyzická bolest, spíš to bylo hluboké, vnitřní sténání, nevysvětlitelné zranění. Opět to bylo svědectví Ducha – ukazoval mi rozdíl mezi svatým a rouhavým!
Bůh dal tomuto pastorovi to, po čem toužil; naplněný dům a veliké davy. Ale stálo ho to svědectví Ducha! Byl zaslepený – ztratil všechno rozpoznání! Každý Duchem naplněný člověk, který žil svatý život, poznal v této církvi podvodníka během prvních pěti minut – a všichni odešli! Ti měli vnitřní svědectví Ducha svatého – a nemohli zůstat v přítomnosti tohoto muže!
Jsou chvíle, kdy mi vnitřní svědectví Ducha svatého nedovolí, abych zůstal zticha. Duch ve mně povstane a já musím mluvit, hlasitě odhalovat tělesnost a ďábla!
Při jedné příležitosti mě „křesťanská“ rocková skupina prosila, abych navštívil jejich koncert, konaný venku. Šel jsem a většina z toho, co jsem slyšel, bylo docela fajn; všechno to byly hlasité bubny a nesrozumitelná hudba. Potom, když se koncert chýlil ke konci, se jeviště zahalilo kouřem a světla se začala blýskavě míhat – a dav začal šílet!
Když jsem se podíval vzhůru, viděl jsem hordy démonů, jak odlétaly z jeviště a vznášely se nad celým shromážděním. V tu chvíli jsem spadl dozadu na zem, doslova zasažený Duchem svatým. Svědectví ve mně říkalo: „Tohle je Ichabod! Hospodinova sláva odešla!“
Náhle převzal Duch svatý vedení mého hlasu. Vstal jsem a utíkal přes celé prostranství, převracel židle a křičel: „Ichabod! Zastavte to – to je ďábel!“ Ale nikoho to nezajímalo!
Když jsem se dostal domů, padnul jsem na podlahu v obývacím pokoji, svíjel se bolestí, sténal a vzlykal. Nemohl jsem popadnout dech. Když mě Gwen viděla, byla hysterická: „Davide, co je ti? Kde ses zranil? Řekni mi to!“
Nemohl jsem ani mluvit. Nikdy jsem necítil takový žal. Nakonec jsem vyhrknul: „Miláčku, to je Boží zármutek! V téhle službě je slepota. Nechápou, že to všechno bylo ďábelské! Každý tleskal, ale měli vzlykat!“
Nikdy na ten večer nezapomenu. Do velmi časného rána jsem volal: „Ó, Bože, všichni tamti kazatelé, lidé ze sboru, rodiče, mládež – a nikdo z nich to nebyl schopen poznat! Nikdo nerozeznal, že to bylo tělesné, že se projevoval Satan! Ó, Pane, jsem šílenec? Proč jsem byl tak pobouřený? Proč jsem utíkal tím davem jako blázen?“
Byl to Duch svatý ve mně – přinášel svědectví pravdě! „Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá a v vás bude“ (Jan 14:17).
Duch svatý přebývá v nás, aby nám zjevil, co je pravé a co je falešné. Mluví hluboko v srdci tichým, slabým hlasem. Mnozí z našich svatých předků věřili v toto působení Ducha ve věřících. Kázali hodně o tom, že „máme svědectví.“ Ale nikdy jsem neslyšel, že by se tato pravda více kázala. Faktem je, že ve většině dnešních církví není o svědectví Ducha prakticky slyšet!
Přesto je skutečností, že věřící potřebují svědectví Ducha jako nikdy předtím. A budeme ho potřebovat stále více, jak se bude přibližovat Den Páně! Satan přišel drze jako anděl světlosti, aby oklamal, kdyby to bylo možné, Boží vyvolené. Jeho hříšné svody budou vzkvétat: falešné doktríny, falešné učitelé, falešná evangelia. I teď je velké množství lidí odváděno pryč a vězněno špatnými falešnými proroky a zkorumpovanými učiteli!
Ale ty můžeš mít v sobě svědectví Ducha – aby ti pomohlo poznat, zdali je to, co slyšíš, správné nebo špatné, pravda nebo lži! S Jeho svědectvím, které jedná ve tvém srdci, můžeš naslouchat jakémukoliv vyučovaní z kazety, jít na jakékoliv shromáždění, číst jakoukoliv knihu a vědět beze stínu pochybnosti, co je ryzí a co je nesvaté, ďábelské, zlé. Můžeš chodit s jistotou, že nebudeš oklamán žádnou špatností!
Víš, vnitřní svědectví Ducha svatého funguje na „principu pokoje.“ Pokoj Boží je největší věc, kterou můžeš mít. A když je tvůj pokoj narušený, můžeš si být jistý, že k tobě mluví Duch svatý! Jestliže jsi ve svém duchu znepokojený – třeseš se a hluboko v tobě to vře – Bůh ti říká, že něco je falešné. Ucítíš Jeho tíseň – Jeho zármutek a hněv!
Možná říkáš: „Já již mám Ducha svatého, který žije ve mně. Ale chci Jeho svědectví ve svém srdci. Jak toho mohu dosáhnout?“
„A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich“ (Koloským 3:15). Hřích přináší do srdce zmatek. A každý skrytý, nevyznaný hřích okrádá věřícího o jeho vzácný pokoj! Jeho srdce bude rozervané vinou, odsouzením a strachem – a Duch svatý k němu bude mluvit jen tato slova: „Čiň pokání! Vyhni se hříchu!“
Ano, Duch svatý k tobě bude mluvit, aby tě pokáral, napravil; bude s tebou jednat ohledně hříchu, spravedlnosti a soudu. Ale až přijde, aby ti ukazoval směr – to je ten tichý, slabý hlas, který ti říká, co máš dělat a kam máš jít – nebude působit v nějaké nečisté nádobě!
Jestliže setrváváš v hříchu – jestliže jsi ho nevyznal nebo s ním nejednáš – tvé srdce tě bude krmit trvalým proudem lží. Budeš poslouchat učení, které ti bude poskytovat úlevu ve tvém hříchu. Budeš si myslet: „Můj problém nemůže být tak zlý. Necítím se usvědčený.“ Ale budeš úplně sveden z cesty!
Izaiáš mluví o lidech, kteří odcházeli s tvrzením, že si přejí skutečnou, pravou radu od Boha: „Kteříž říkají: Nechať pospíší, a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží, a přijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvěděli“ (Izaiáš 5:19).
Ale tito lidé ve svém srdci podváděli – a nakonec všechny rady převraceli! Hřích překroutil jejich úsudek! V důsledku toho nebyli schopni rozpoznat zlo. A věci, které byly svaté a ryzí, nazvali nespravedlivými. Izaiáš o nich řekl: „Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké!“ (verš 20).
Před nějakým časem mě jeden můj známý pastor varoval, abych neposlouchal jistého učitele Bible. Řekl mi: „Tento muž káže nejhorší falešnou doktrínu! Drž se od něj stranou, jinak tě zničí. Je nebezpečný!“
Tento známý byl plný hněvu vůči tomuto učiteli. Ale když jsem slyšel jeho vyučování na kazetě, moje srdce ve mně poskočilo. Pokoj zaplavil mou duši! Stále jsem čekal, až uslyším tu „nebezpečnou“ část – ale poselství bylo celé o chození ve svatosti a nutnosti mít čisté srdce. Tak jsem si přinesl jinou kazetu, pak další – a každá byla ještě příjemnější než ta první! Myslel jsem si: „Jak mohl někdo říci, že tohle je nebezpečné nebo zlé?“
Ale ten kazatel, který obviňoval, doopravdy věřil tomu, co mi řekl. Věřím, že k němu promluvil hlas – ale nebyl to hlas Boha! Byl to hlas jeho vlastního těla, které křičelo, protože byl usvědčený ze svých hříchů!
Poselství o svatosti a čistotě se dotklo něčeho hluboko v něm a rozzlobilo ho to. A vnitřní hlas mu říkal, že toto dobré vyučování je zlé. Úplně špatně rozsuzoval! Proč? Protože ho hřích oslepil! Nějak se zkompromitoval, a vlezl do něho duch tohoto světa. Ježíš řekl, že ti, kdo jsou z tohoto světa, nemohou slyšet hlas Ducha, „jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná“ (Jan 14:17).
Milovaný, buď velice opatrný, aby tě neovlivňovalo takzvané svědectví někoho jiného! Kdykoliv mi někdo říká něco zlého nebo hanlivého o dalším člověku, chci se s tím obviňovaným setkat. Často je to ryzí úcta tohoto člověka k Bohu, která provokuje a popouzí srdce hříšníka!
Dovolte mi jasné rozlišení mezi pýchou a pokorou:
Pokorný člověk není ten, kdo si o sobě málo myslí, svěsí hlavu a říká: „Nic nejsem.“ Spíš je to ten, kdo ve všem zcela spoléhá na Pána, za všech okolností. Ví, že Pán ho musí vést, zmocnit a dát mu nový život – a že bez toho je mrtvý! Říká: „Neudělám nic, dokud nebudu znát Boží mínění. Nebudu jednat, dokud Bůh nepřikáže!“
Na druhou stranu, pyšný člověk je ten, kdo možná jakž takž miluje Boha, ale jedná a myslí podle svého. Ve svém jádru je pýcha prostě nezávislost na Bohu. A pyšný člověk činí rozhodnutí založená na jeho vlastním soudu, dovednostech a schopnostech. Říká: „Bůh mi dal rozum a očekává ode mě, že ho použiji. Je nesmysl ptát se Ho na směr v každém detailu života.“
Tento člověk je nepoučitelný, protože už „to všechno ví.“ Možná poslouchá někoho, kdo je vyšší v autoritě nebo známější než on sám – ale ne někoho, o kom si myslí, že je horší. Vím, že tohle je pravda; jednu dobu to popisovalo mě!
Byl jsem velice ctižádostivý mladý evangelista, známý po celém světě. Mohl jsem naslouchat nějakému proslulému Božímu muži. Ale zřídka jsem naslouchal neznámému, nevzdělanému člověku! Kdykoliv přišel nějaký mladý kazatel do mé kanceláře a snažil se mi něco říci, dostal pět minut mého času, než jsem ho s veselou vyprovodil ven. Uvažoval jsem: „Tohle všechno jsem zažil. Prošel jsem tolika hlubokými vodami. Dokud nebudou mít srovnatelné zkušenosti, nemají mi co říci.“
V posledních letech jsem si myslel, že Bůh zasadil tomuto postoji ve mně již dávno smrtelnou ránu. Pak se něco stalo jen před pár týdny, a já viděl, že něco z toho v sobě možná stále ještě mám!
Někdo z našeho mailového seznamu mi poslal kazetu s vyučováním muže, o kterém jsem nikdy neslyšel. Vzal jsem si tuto kazetu domů a poslouchal jsem asi patnáct minut, když jsem zjistil, že tento neznámý muž mluví pravdu. Svědectví Ducha svatého mi řeklo, že naslouchám opravdu svatému, pokornému člověku.
Potom kazatel mluvil o tom, že nemá žádné vzdělání. Nestudoval žádnou knihu; jen Duch svatý ho vyučoval. Vysvětloval svým jižanským monotónním hlasem, že jediná kniha, kterou posledních patnáct let studoval, byla jeho Bible.
Na prchavý okamžik jsem si pomyslel: „Tento muž mě nemůže nic naučit. Jsem horlivý čtenář – přečetl jsem všechny svazky Puritánů a životopisy všech velikých misionářů. Ale on mluví, jako by nikdy nečetl žádnou knihu!“ Tak jsem kazetu stopnul.
Potom ke mně jasně promluvilo svědectví Ducha svatého: „Znova to zapni. Má toho hodně, co tě může naučit!“
Tak jsem objednal ještě šest jeho kazet a jeho knihu – a byl jsem nádherně požehnán! Přesto by mě moje oslepující pýcha připravila o něco, co Bůh zamýšlel k mému růstu!
Ani jedno slovo, které pyšný člověk přijímá, není od Boha! Je pro něho nemožné, aby soudil spravedlivě – nemožné, aby mluvil Boží mínění – protože Duch svatý v něm není přítomný, aby přinášel svědectví pravdě. „Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti“ (Přísloví 14:12).
Možná se divíš: „Jak může člověk, který je naplněný Duchem svatým, slyšet podivné hlasy místo hlasu Ducha?“
Uvažuj o králi Saulovi – nejlepší příklad pýchy – muž, který trval na tom, že bude dělat věci po svém! Nedokázal čekat, až bude Bůh jednat. Takže, když se prorok Samuel loudal s příchodem, aby obětoval před bitvou, Saul si zahrál na kněze a obětoval svou vlastní oběť. Byl to skutek ryzí tvrdohlavosti, nezávislosti, netrpělivosti s Božími cestami!
Bůh také přikázal Saulovi, aby pobil všechny Amalechitské. Ale Saul opět dělal věci po svém: Když bylo po bitvě, ušetřil krále Agaga. Samuel to Saulovi vytknul, ptal se: „Proč jsi neposlechl Boha a nezabil ho?“ Saul odpověděl: „Protože jsem se bál lidí.“ Opět lidská moudrost!
Bible říká: „Takž Duch Hospodinův odšel od Saule, a nepokojil ho duch zlý od Hospodina. Služebníci pak Saulovi řekli jemu: Aj, teď duch Boží zlý nepokojí tě“ (1. Samuel 16:14–15).
Saul byl ustaraný – neměl žádný pokoj! Každý to na něm mohl vidět. Měl mrzutý vzhled, zlostného ducha. Další duch začal mluvit k jeho vnitřnímu člověku – a to bylo svědectví z pekla!
Saul neustále slyšel hlasy, které imitovaly Boha. Říkaly mu, aby zabil Davida. Řekly mu, že jeho vlastní syn je zrádce. Přesvědčily ho, že ho zrazují jeho vlastní osobní strážci. „Nikdo tě nemá rád. Všichni jsou proti tobě!“ Saul byl plný závisti, nenávisti, úzkosti a strachu!
Může Duchem svatým zmocněný člověk pozbýt Ducha, být vydán zlému duchu, a přesto dál kázat a prorokovat? Ano! Saul byl Duchem zmocněný:
„Tedy sstoupil Duch Boží na Saule…“ (1. Samuel 11:6). Potom čteme, že „Duch Hospodinův odšel od Saule…“ (16:14). A posléze: „Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral…“ (18:10).
Saul stále ještě prorokoval – ačkoliv v něm byl zlý duch! Můžeš si být jistý, že to, co vycházelo z tohoto muže, nebylo z Boha. Možná to znělo správně – ale všechno, co řekl, bylo jiné evangelium! Ačkoliv byl tento muž kdysi Boží vyvolený a byl pomazaný Duchem svatým, mluvil přímo z těla!
Právě teď si tisíce křesťanů vyměňují kazety a knihy – ale mnohé z toho je plné jedu! Zpočátku chybu možná nerozpoznáš, ale máš-li svědectví Ducha, tak chvilku vydrž poslouchat a On ji odhalí. Pyšný kazatel nebo učitel – pod vedením nějakého zlého ducha – nakonec řekne něco, co tě znepokojí. Můžeš celou hodinu naslouchat dobře znějícímu evangeliu, než uslyšíš pět minut o hrubém omylu. Ale jedině svědectví Ducha svatého ti to může zjevit!
Pán mi zašeptal: „Tato církev potřebuje šokující léčbu! Příliš mnoho lidí dospělo k uspokojení. Cítíte bezpečí a jistotu před všemi větry a vlnami falešného učení, které zasahují zemi – ale nejste připraveni na to, co přichází!“
Milovaný, toto poselství o tom, aby v tobě působilo svědectví Ducha svatého, není přání – je to otázka života a smrti! Jestliže v těchto posledních dnech nebudeš mít svědectví Ducha svatého, nezvládneš to! Podlehneš přicházejícímu duchu Antikrista!
Zde je příklad: ve zdravotním plánu prezidenta Clintona je ustanovení o národní zdravotní identifikační kartě – a, během doby, zavedení nejmodernějšího číselného systému zabezpečeného před zfalšováním. To pravděpodobně znamená implantaci čipu v hlavě, paži nebo někde na těle. Bez čísla se nikomu nedostane zdravotní péče.
Také směřujeme do bezhotovostní společnosti – nejprve používáním kreditních karet, a později laserovou implantací pod kůži. Evropská unie to již chystá. Možná jsme na samém pokraji znamení šelmy! A jestliže nebudeš mít rozpoznání, staneš se spoluviníkem vražedného státního systému, který používá dolary z tvých daní na potraty!
Je tragédie, že někteří křesťané nerozpoznají tyto Antikristovy plány! Proto potřebuješ každý den svědectví Ducha svatého – ve svém zaměstnání, v práci, ve škole. Budeš potřebovat správně posuzovat politiky a vedoucí představitele, abys nebyl neočekávaně podveden Antikristovým systémem.
Probuďte se, milovaní! To je to, co se nám Ježíš snažil říci o bláznivých pannách, kterým došel olej v lampách. Měly přísun Ducha svatého – ale neměly Jeho svědectví v poslední chvíli. A jestliže jsi neučinil opatření, abys měl v těchto posledních dnech fungující svědectví Ducha svatého, budeš v poslední hodině bez oleje!
Neskonči jako bláznivá panna! Jestliže ti dochází olej – spoléháš na svou církev nebo svého pastora pro uchování své duše – potom čiň pokání! Pokoř se a důkladně prozkoumej své srdce! Volej k Bohu, aby odstranil a očistil tvou duši od každého hněvu a hořkosti. Vyznej své hříchy a zřekni se jich. A ještě jednou spoléhej ve všem na Boha!
Dostaň do svého srdce Boží pokoj, abys mohl mít svědectví Ducha svatého. A žádej nebeského Otce o větší obdarování Ducha. Pozvi Ho, aby byl tvým svědectvím a ve všem tě vedl! Nemusíš se v těchto dnech bát. On touží po tom, aby se stal tvým svědectvím!