„Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši“ (Filipským 4,19).
O tom, že dostáváme, co chceme, se mezi Ježíšovými následovníky běžně nemluví; souvisí to s Božími vlastnostmi a s tím, jak na Boha pohlížíme. Mnozí z nás přistupují k Otci, jako kdyby slyšel pouze modlitby za „duchovní“ věci. Pavel však říká, že Bůh pečuje o všechny aspekty našeho života: „dá vám všechno, co potřebujete.“
„Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch.“ (Izajáš 24,1) Prorok Izajáš varuje, že v posledních dnech Bůh „rozvrátí její povrch“. Podle proroctví přijde na zemi náhlý soud a změní naprosto všechno v jediné hodině. Během tak krátkého času bude celý svět svědkem rychlého pádu a destrukce města i národa, a svět už nikdy nebude stejný.
Před několika lety jsem při autohavárii utrpěl těžké zranění zad a potřeboval jsem zvláštní péči. Protože jsem byl na čas neschopný práce, i naše domácnost trpěla. Běžné domácí povinnosti, které jsem dříve lehce plnil, byly nyní na hranici mých sil.
„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“ (Jan 14,27)
Víme, že Kristus byl schopen hněvu a jindy byl dojatý k slzám. Ovšem převážně žil svůj život na zemi v pokoji. Měl pokojný vztah s Otcem, zůstal v pokoji tváří v tvář pokušení nebo ve chvílích odmítnutí a výsměchu. Měl pokoj i během bouře na moři, kdy spal na palubě lodi, zatímco se ostatní chvěli hrůzou.
„Vím, že máte mnoho nesnází a pokušení. Radujte se z toho, protože čím obtížnější bude cesta vaší víry, tím více poroste vaše vytrvalost. Když ve všem obstojíte, stanete se skutečně zralými křesťany.“ (Jakub 1,2-4 Slovo na cestu)
„Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty, jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu“ (Židům 2, 1–3).
Asaf, Levita z kněžského rodu v Izraeli, byl zpěvákem, který sloužil ve sboru, který ustanovil král David, jako jeho vedoucí. Byl také žalmistou, který napsal pravdivě Žalm 77 poté, co upadl do deprese: „Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit.“ (Žalm 77,3)
„Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná. Proto nebudeme se bát“ (Žalm 46,2). Je to úžasné slovo, ohromující. Bůh nám říká: „Díky mému Slovu se už nikdy nebudete muset bát. Můžete mít pokoj jako řeku a srdce naplněné radostí.“
„Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba ke zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy“ (2. Petrův 1, 2-3).
My všichni víme, že křesťané v prvním století čelili obrovskému soužení. Vydrželi tvrdé zkoušky, těžké časy, pronásledování na život a na smrt. Ale nezlomili se pod vlivem stresu. Pavel říká, že křesťané v Tesalonice vydrželi ztrátu všeho, co vlastnili, a nezatvrdili se kvůli tomu.
Je udivující, kolik lidí chce mít Kristovu moc, ale nechtějí jít po Kristově cestě. Nechtějí následovat Krista, který má zdroje a sílu, a pomáhá druhým, protože zjistili, že následování Ježíše nevyhnutelně vede k obětování sebe. Právě na této křižovatce se mnozí odvracejí od biblického následování Ježíše.