Jobův příběh a jeho katastrofální utrpení je dobře známé. V nejhlubším zoufalství Job prohlásil: „Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.“ (Job 9,23) Těmi slovy chtěl Job vyjádřit: „Nevyplatí se být svatý nebo přímý. Bůh se chová stejně k bezbožnému jako k čistému. Oba trpíme, tak nač se snažit chodit přímými stezkami?“
Lidé jsou nešťastnější než dřív. To může znít překvapivě díky veškerému pokroku, který lidstvo dosahuje. Ekonomové nám říkají, že jsme nejbohatší generací v historii. Máme více volného času na různé aktivity a zábavu než kdykoli jindy. Máme také více moderních vymožeností než kdy jindy. Lékařský pokrok rok co rok roste.
Po staletí byla na světě nejmocnějším svědectvím Božího lidu záře Krista, která se projevovala v hlubokém utrpení v životech křesťanů. Kristův zjevný charakter se dotýkal lidí kolem nich a sloužil ateistům, muslimům i mnohým nevěřícím.
Apoštol Pavel řekl: „Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život.“ (2. Kor 4, 8-10)
„Hospodinovi zachránění se navrátí a na Sión přijdou s jásáním, s věčnou radostí na tvářích. Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí.“ (Izajáš 35,11) V této pasáži, nám Izajáš říká, že v nadcházejících nejtemnějších dobách, se někteří z Bohem vyvolených probudí a budou přebývat v duchu Kristově. Až se to stane, z moci Ducha Svatého se v nich zabydlí duch radosti a potěšení tak hluboko, že žádné podmínky, okolnosti nebo osoby nebudou schopné jim ukrást jejich radost.
Někteří lidé si myslí, že věřící by měli být vždy optimističtí, vždy si jisti tím, kam jít, sebevědomí a spokojení, ale mnohokrát naše úsměvy maskují bolest, zmatek a utrpení. Všichni skuteční muži a ženy Boží tyto věci zakusili. Pokud se cítíte duchovně, fyzicky a emocionálně zkrachovalí a víte, že bez dodání Kristovy nadpřirozené síly jednoduše nedokážete pokračovat, nejste sami. Ale buďte ujištěni tím, že i pro vás je připraveno vítězství!
Bible varuje, že v posledních dnech před návratem Krista, bude vládnout nevýslovná temnota a lidé odpadnou od Boha, ale většinu z nás asi pravděpodobně nikdy nenapadlo, že bychom zažili takový morální úpadek, jako je teď.
Poprvé v historii se k víře hlásí méně než 50 procent Američanů. Toto číslo je dokonce nižší - 30 procent – u osob mladších než 30 let. Mnoho z nich zatrhlo „ŽÁDNÁ“ jako svou náboženskou příslušnost. Odhaduje se, že během deseti let bude mladá generace ztracena v sekularismu a bezbožnosti. A tolerance vůči křesťanům se sníží.
Co s těmito informacemi uděláme? Autor listu Židům odpovídá: „Připomínejte si dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a přestáli jste mnohý zápas s utrpením.“ (Židům 10,32)
Když byl Ježíš ukřižován, vzal Josef, bohatý muž z Arimatie, tělo Spasitele a umístil ho do vlastní hrobky. Pak byl přivalen masivní kámen, aby zapečetil vchod do hrobu - způsobil, že se všichni z následovníků Mistra cítili hluboce zlomeni a sklíčeni. Písmo říká, že skupina žen, včetně Marie Magdalény, seděla naproti hrobce a pravděpodobně se ptala: „Co teď bude, když je Ježíš pryč? Jak můžeme pokračovat?“ (viz Matouš 27, 57-61)
„Chvála našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ (Žalm 40,4)
Zamysli se nad tím, jak dnes vypadá „normální“ křesťanství typického věřícího. Takový člověk je trochu egoistický, trochu materiální, a tak trošku konzumní. Většina jeho každodenních rozhodování se týká zlepšení jeho života. Patří sem duchovní snažení; od skupinek v jeho církvi přes kázání, která si stáhl z internetu, až k seminářům, které navštěvuje.