TICHÁ HODINKA S BOHEM

Pavel řekl: „Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8, 15-16)

Duch Svatý nás ujišťuje, že Bůh je náš milující otec a že proti nám necítí žádný hněv, přestože jsme zhřešili a mnohokrát ho zklamali. Náš zasloužený trest úplně nesl Ježíš na kříži. V Božích očích již na nás není jediná kaňka provinění. Jako milující Otec vychovává své děti, ale neodsuzuje je. Kárá nás s láskou pro naše dobro, abychom mohli být jako Kristus v každé oblasti života.

Během tichého obecenství nám Duch Svatý dává prožít skutečnou Boží lásku nejenom v mysli, ale také v srdci. Když Duch Svatý vane, odpočíváme a jsme v pokoji. Víme, že nemusíme usilovat o svou spravedlnost, abychom získali přijetí před Bohem. Jsme si jisti tím, co pro nás Ježíš Kristus na kříži udělal a můžeme k Bohu přistupovat směle.

Přesto se někdy naše spojení s Bohem naruší - když nemáme obecenství, po kterém on touží, a které potřebujeme. Tehdy se mi připomíná církev v Laodiceji. Ježíš jim řekl: „Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení 3,20)

Když Ježíš žádá, abychom s ním společně jedli, mluví o své touze po obecenství s Laodicejskou církví. Představte si, že si sednete a budete večeřet s Pánem - jaký důvěrný a slavný večer to může být! Robert Murray M'Cheyne, předseda Skotské církve v první polovině devatenáctého století, řekl: „Tichá hodinka s Bohem je cennější, než celý život s člověkem.“

Nemusíme si představovat, jaké jídlo to může být. Obecenství s Pánem je nám skrze Ducha Svatého dostupné v každý čas v jakýkoli den. Jediné, co potřebujeme, je požádat.

^{Jim Cymbala založil sbor s názvem „Brooklyn Tabernacle“ (Brooklynský Svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.}