Tito muži byli s Ježíšem

Ve 3. kapitole Skutků krátce po vzkříšení nacházíme Petra a Jana, jak jdou do chrámu v čas modlitby. Přímo před chrámovou bránou seděl žebrák, který byl od dětství chromý. Tento muž nikdy v životě neušel ani krok. Denně ho přinášeli k bráně, aby si vyžebral na živobytí.

Když žebrák viděl přicházet Petra a Jana, poprosil je o almužnu. Petr mu odpověděl: „Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám“ (Skutky 3:6). Petr se pak modlil za žebráka slovy: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď“ (3:6). Muž byl okamžitě uzdraven. S nelíčenou radostí vběhl do chrámu, poskakoval a volal: „Ježíš mě uzdravil!“

Každý v chrámu při pohledu na něj žasnul. Poznali v muži chromého, který po léta žebral u brány. Když Petr s Janem viděli, že se sbíhá dav, začali kázat Ježíše. Řekli směle, naléhavě: „Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši“ (3:19). Tisíce bylo spasených: „Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců“ (4:4).

Zatímco Petr a Jan kázali, kněží a chrámová stráž „na ně přišli a byli zarmouceni“ (viz 4:1–2). Tito odpadlí pastýři byli rozzuření, že Bůh provedl zázrak skrze učedníky Ježíše. Reagovali tím, že Petra a Jana uvrhli do vězení. Druhého dne je přivedli před soud. A každá náboženská autorita v Jeruzalémě tam byla přítomná: „A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze“ (4:6). Tito vysoce postavení a mocní muži se ptali učedníků: „Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?“ (4:7).

Jak směšná otázka! Tito muži věděli přesně, jaké jméno bylo kázáno. Viděli, jak chromý muž běhal kolem a volal, že ho Ježíš uzdravil. Viděli 5 000 lidí, kteří vyznávali své hříchy a volali Ježíšovo jméno, aby je očistil. Viděli, jak se obrátili někteří z jejich vlastních kněží, vyznávajíc že pomohli ukřižovat Božího syna. Tito vládci museli vědět, že je moc ve jménu Ježíš. Ale úmyslně si pro to nasadili klapky na oči.

Náhle byl Petr povzbuzen Duchem svatým. Odpověděl vladařům: „Jeho jméno je Ježíš Kristus Nazaretský, kterého jste vy ukřižovali. Bůh ho vzkřísil z mrtvých. A skrze jeho jméno byl tento muž mezi vámi uzdraven. Nikdo nemůže být spasen skrze jiné jméno. Budete ztraceni, nebudete—li volat ke Kristovu jménu“ (viz 4:9–12).

Vedoucí synagogy seděli ohromeni. Písmo říká: „I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali“ (4:13). Fráze „poznali je“ vychází ze slovního základu ve významu „poznat podle nějakého rozeznatelného rysu.“ Nějaká moc byla na Petrovi a Janovi. A ta činila rozdíl mezi nimi a kýmkoliv jiným, kdo byl u tohoto soudu. Tato moc byla tak zřejmá a jasná pro všechny, že vůdcové „neměli co mluviti proti nim“ (4:14).

Co bylo tím znakem, který odlišoval Petra a Jana? Měli Kristovu vlastní podobu a Ducha. Tito vůdcové synagogy poznali: „Ukřižovali jsme Ježíše. Přesto dnes stále ještě mluví — činí zázraky, káže pokání, hýbá lidmi — skrze tyto dva neučené muže.“

Právě v tu hodinu Petr a Jan naplňovali Ježíšův příkaz, aby o něm svědčili „nejprve v Jeruzalémě.“ Víš, oni byli svědky skrze Ježíšovu přítomnost v jejich životech. Věřím, že podobně to bude s Božím mocným svědectvím v těchto posledních dnech. Nepřijde to skrze samotné kázání. Přijde to také skrze muže a ženy, kteří „bývali s Ježíšem“: uzavřeni sami s ním tráví čas v jeho přítomnosti, hledají ho celým svým srdcem a duší. Duch svatý odliší takové služebníky svou mocí. A svět o nich řekne: „Tato osoba byla s Ježíšem.“

Zde jsou čtyři rozeznatelné znaky těch, kdo byli s Ježíšem:

Ti, kdo tráví čas s Ježíšem, ho nemohou mít nikdy dost. Jejich srdce neustále volá, aby poznali Mistra lépe, aby se k němu víc přiblížili, aby rostli v poznání jeho cest.

Pavel uvádí: „Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova“ (Efezským 4:7). „Tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry“ (Římanům 12:3). Co je touto „mírou,“ o které Pavel mluví? Znamená limitované množství. Jinými slovy, všichni jsme dostali jisté množství zachraňujícího poznání Krista.

Pro některé věřící je tato počáteční míra všechno, co si kdy přejí. Chtějí právě tolik Ježíše, aby unikli soudu, aby cítili odpuštění, aby si uchovali dobrou pověst, aby vydrželi hodinu v církvi každou neděli. Takoví lidé jsou v „udržující formě.“ A věnují Ježíši jen holé požadavky: návštěvu církve, mumlavé denní modlitby, možná spěšný pohled do Písma. Krátce, tito křesťané se vyhýbají tomu, aby se příliš přiblížili k Ježíši. Vědí, že kdyby četli více jeho Slova nebo trávili nějaký čas modlitbou, Duch svatý by si činil nárok na jejich životy. A jedna věc, kterou nechtějí změnit, je jejich životní styl. V jejich myslích poznávání Ježíše vyjadřuje všechno, co hodnotí jako risk.

Přesto Pavel touží po následujícím pro každého věřícího: „A onť jest dal některé zajisté apoštoly … proroky … evangelisty … pastýře a učitele, pro spořádání svatých … k vzdělání těla Kristova … až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus“ (Efezským 4:11–15).

Pavel tu v podstatě říká: „Bůh dal tyto duchovní dary, takže můžete být naplněni Duchem Krista. Tohle je rozhodující, protože podvodníci přicházejí, aby vás okradli o vaši víru. Jestli jste zakořeněni v Kristu a dospíváte v Něm, žádná podvodná doktrína vámi zmítat nebude. Přesto, jediná cesta k dorůstání do takové dospělosti je skrze požadování více Ježíše.“

Ne každý věřící usiluje o takovou dospělost. Mnoho věřících dává přednost evangeliu, které mluví jen o milosti, lásce a odpuštění. Samozřejmě že to jsou skvělé biblické pravdy. Ale podle Pavla se skládají ze základního mléka a ne jídla, které život dospělého vyžaduje. Jak můžete růst do podoby Krista, když odmítáte slyšet evangelium, které vás podněcuje, abyste hledali Pána v jeho svatosti?

Epištola Židům nám říká: „Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest). Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého“ (Židům 5:12–14).

Pisatel tady říká: „Již dost dlouho slyšíš dobré vyučování a kázání. Teď už bys měl být sám učitelem. Přesto jsi stále po všech těch letech na tom samém místě jako v den, kdys byl spasený. Nevíš nic o pokrmu Božího slova. Stále jsi nedospělý, ne úplně dospělý v jeho spravedlnosti.“

Vážně, tohle je důvod, proč tolik křesťanů naletí každé duchovní novince, která se vyskytne. Snadno jsou svedeni z cesty, honí se za pošetilostí. Ale dospělý věřící se nedá snadno odstrčit ze svého modlitebního postoje. Ví, že tam je pravé probuzení. A jeho rozpoznání stále vzrůstá, protože tráví kvalitní čas s Ježíšem.

Mnoho čtenářů z našeho mailového seznamu vyjádřilo frustrace ze své církve bez života nebo mrtvých kázání svých pastorů. Píší: „Nemůžeme najít společenství, ve kterém je nějaký oheň. Jsme hladoví, ale nerosteme.“ Někteří lidé končí své dopisy pomlouvačnými poznámkami. Jiní pokračují slovy, že se rozhodli prostě trávit více času s Ježíšem, v modlitbě a Jeho slově. Jejich dopisy jsou odlišné od ostatních. Z každé řádky vyzařuje duch Krista.

Pravděpodobně znáš takové služebníky. Vždy jsou dychtiví sdílet se s nějakou novou pravdou, kterou se dozvěděli ve svém čase s Pánem. Ostatně, cokoli naplňuje tvé srdce, si nemůže pomoci a vychází ven z tvého života. Naproti tomu naslouchejte hovorům jiných křesťanů. Jsou zaměřeni na sporty, filmy, TV, Internet, módu, účesy. Můžeš poznat, co zabírá většinu jejich času a energie. Jsou poznamenáni svými sklony.

A přece ti, kdo jsou uzavřeni s Ježíšem, se připravují na nadcházející dny. Hluboko ve své duši už získávají Kristovu útěchu. A ačkoliv celý svět bude panikařit, tito věřící zůstanou v pokoji.

Čím víc je někdo s Ježíšem, tím víc se tento člověk stává podobný Kristu, v čistotě, svatosti a lásce. Postupně v něm jeho čisté chození produkuje velkou smělost pro Boha. Písmo říká: „Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou“ (Přísloví 28:1). Slovo pro smělý v tomto verši znamená jistý, přesvědčený. Toto je právě ta smělost, kterou viděli vedoucí synagogy na Petrovi a Janovi.

Bible v této scéně nejde do detailů. Přesto tě ujišťuji, že náboženští vedoucí to zinscenovali tak, aby to bylo se vší pompou a ceremoniemi. Nejprve hodnostáři slavnostně zaujali svá sametová místa. Potom následovali příbuzní nejvyššího kněze. Nakonec ve chvíli tichého očekávání pyšně vkráčel naparáděný nejvyšší kněz. Každý se uklonil, jak ho kněz míjel, když uličkou upjatě kráčel k soudcovské stolici.

Všechno to bylo zamýšleno, aby to nahnalo strach Petrovi a Janovi. Bylo to, jako by vedoucí říkali: „Rybáři, dívejte se střízlivě. Uvažujte o moci a autoritě, před kterou stojíte. Bude lepší, když budete s těmito vůdci mluvit laskavě. Jsou to důležití, velice považovaní muži.“

Ale učedníkům to všechno strach nenahnalo. Byli tuze dlouho s Ježíšem. Představuji si, jak Petr přemýšlí: „Pojďme začít tohle shromáždění. Pusťte mě ke kazatelně a nechte mě volně mluvit. Mám pro toto shromáždění Slovo od Boha. Děkuji ti, Ježíši, žes mi dovolil kázat tvé jméno těmto lidem, kteří nenávidí Krista.“

Náhle soudní úředník zařval na učedníky: „Povstaňte a postavte se před soudce.“ Petr a Jan vzhlédli a spatřili nejvyššího kněze, jak na ně zírá v ledovém tichu. Kněz potom monotónně pronesl velice oficiálním hlasem: „Jakou mocí, v jakém jménu jste to provedli?“ Jinými slovy řekl: „My jsme tu zákon. A nedali jsme vám žádné právo, abyste dělali takové věci. Takže, v jaké moci jste jednali?“

Hned následující verš začíná: „Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého …“ (Skutky 4:8). To mi říká, že se nechystal předvést nějakou přednášku. A nemohlo to být tiché nebo rezervované. Petr byl muž zmocněný Ježíšem, překypoval Duchem svatým. Vzpomeň si, tito dva učedníci nedávno vyšli z horní místnosti. Mluví o „bývání s Ježíšem“: Petr a Jan měli vztah se vzkříšeným Ježíšem. A teď byl Petr zmocněný Duchem samotného vzkříšeného Krista. Tito vůdcové synagogy měli zažít oheň z nebe.

Když Petr mluvil, nedovedu si představit, že by stál na jednom místě a mluvil tichým hlasem. Spíš ho vidím, jak rázuje po soudní síni, zdůrazňuje a křičí: „Vy, starší Izraele, se ptáte, ‚Jakou autoritou byl tento muž uzdraven?‘ Dovolte, abych vám to řekl.“ Podle 4. kapitoly Skutků bylo Petrovo kázání dlouhé jen čtyři verše. Představuji si, jak Petr říká: „Poslouchejte, vy všichni. Bylo to jméno Ježíše Krista, v něm se uskutečnil tento zázrak. Konal se skrze autoritu jeho samého. Vy si na něj vzpomínáte, protože jste ho ukřižovali. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. A všechno, co jste dnes viděli, bylo provedeno Jeho mocí.“

Již jsme četli, že „spravedliví jsou jistí a smělí jako mladý lev“ (viz Přísloví 28:1). Nejprve ze všeho jsou si Boží služebníci jisti svou identitou v Kristu. A za druhé mají důvěru v Ježíšovu spravedlnost. Proto nemají co skrývat. Mohou se postavit před kohokoliv s čistým svědomím.

Petr měl takovou jistotu, když kázal. Jeho záměrem nebylo soudit nebo podceňovat tyto náboženské vedoucí. On pouze chtěl, aby viděli svůj hřích a činili pokání. Proto je volal k oltáři a říkal: „Neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti“ (Skutky 4:12).

Pavel píše podobně, nejprve prohlašuje: „Osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží“ (1. Tesalonickým 2:2). Potom o několik veršů dále apoštol jasně říká: „Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své“ (2:7).

Ti, kdo trávili čas v Ježíšově přítomnosti, jsou si jisti. Proto se nebojí mluvit pravdu. Nemusí sdělovat svá poselství arogantním hlasem. Za všech okolností kážou evangelium v lásce a milosti.

V nadcházejících dnech bude důležité mít tuto smělou jistotu. Proudy politické bezúhonnosti již učinily Ježíšovo jméno pro mnohé urážlivým. Brzy budou mnozí věřící čelit pronásledování, a nepřipravení se budou ohýbat pod tlakem. Nakonec se budou krčit před těmi, kdo nenávidí Krista.

Během mého nedávného výjezdu s kázáním po východní Evropě mi polský přítel pastor vyprávěl o postoji, který musel zaujmout během let komunizmu. Pracoval v továrně a jeho vedoucí mistr mu řekl, že šéfové partaje chystají důležitou schůzi. Strana měla hostit zahraniční hodnostáře a potřebovali pastora, aby jim tlumočil. Můj přítel souhlasil s jednou podmínkou: „Jsem křesťan. Sloužím Ježíši. Takže nebudu pít.“ Věděl, že na takových schůzích proudí vodka a že bude požádán, aby také popil. A mistr svolil, že nebude muset nic pít.

Následující den, jakmile začala schůze, kolovala i vodka. Komunistický šéf si loknul, potom i mistr. Ale když došla láhev k pastorovi, odmítl. Každý se na něj polekaně podíval. Nutili ho, aby se s nimi napil. Šéf partaje mrknul na mistra, jako by říkal: „Proč nepije? Myslí si snad, že je lepší, než my?“ Mistr se zlobou v očích pohlédl vztekle na pastora. Ale služebník stále říkal ne.

Můj přítel byl připraven, že půjde okamžitě do vězení. Mohl být pronásledován, mučen, odloučen od svých milovaných na léta. V jeho mysli nebyla žádná pochybnost, nic kromě poslušnosti. Neměl naprosto žádný strach. Proč? Trávil čas zavřený s Ježíšem. To je jediná metoda, jak může mít někdo za těchto okolností takovou sílu.

Další den si ho zavolal jeho mistr. „Jste šťastný člověk,“ řekl mu. „Předseda strany si mě po schůzi zavolal. Řekl, že kdyby někdy potřeboval někoho, komu může důvěřovat se speciálním posláním, chce vás.“

Tito vůdci žasli nad pastorovou jistotou a důvěrou. Poznali, že se nebojí ničeho včetně smrti. I pohané si uvědomili, že taková smělost přichází pouze z chození s Ježíšem.

Když Petr a Jan stáli a čekali na vyjádření soudu, uzdravený muž stál vedle nich. Tady byl živý důkaz z masa a kostí, že Petr a Jan bývali s Ježíšem. A když nyní vedoucí synagogy „člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim“ (Skutky 4:14). Vedoucí se schoulili a šeptali: „Co můžeme dělat? Každému v Jeruzalémě je jasné, že se stal skutečný zázrak. A my to nemůžeme popřít“ (viz 4:16). Tak učedníky propustili.

Co udělali Petr a Jan, když byli propuštěni? „Přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili“ (4:23).

Svatí v Jeruzalémě se radovali spolu s Petrem a Janem. Potom se modlili: „A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle, Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše“ (4:29–30). V podstatě se modlili: „Bože, děkujeme ti za smělost, kterou jsi dal našim bratřím. Ale víme, že tohle je jenom začátek. Prosíme, naplň nás všechny smělostí, abychom mluvili se svatou jistotou. A poskytni viditelný důkaz, že jsi s námi.“

Není pochyb, Petr a Jan viděli na tváři nejvyššího kněze pohled rezignace, když poznal, že byli s Ježíšem. Petr musel mrknout na Jana a říct: „Kdyby jen věděli. Oni si jen pamatují, že jsme byli s Ježíšem před týdny. Neuvědomují si, že od té doby jsme byli se vzkříšeným Mistrem. Byli jsme právě s ním v horní místnosti. A dnes ráno jsme s ním byli, když jsme se modlili ve svých celách. A jakmile se odsud dostaneme, budeme zase s ním spolu se svými bratry.“

Tohle je to, co se děje mužům a ženám, kteří tráví čas s Ježíšem. Když vycházejí ze svého času s Ježíšem, On je s nimi kamkoliv jdou.

Když zasáhne krize, nebudeš mít čas, aby ses vybudoval v modlitbě a víře. Ale ti, kdo byli s Ježíšem, jsou již připraveni.

Nedávno nám napsali manželé v duchu, který prozrazuje, že byli s Ježíšem. Jejich dopis popisuje neuvěřitelnou tragédii. Jejich 24-letá dcera byla venku se svou přítelkyní, když obě ženy unesl šílenec. Odvezl je na opuštěné místo, kde pustil přítelkyni jejich dcery. Potom příšerným způsobem zavraždil jejich dceru.

Když policie popisovala, co se stalo, manželé byli v šoku. Jejich přátelé a sousedi se divili: „Jak mohou nějací rodiče přežít takovou tragédii? Jak mohou žít s příšernou myšlenkou na to, co se stalo jejich dceři?“ Přesto, během hodiny přišel Duch svatý k těmto zarmouceným manželům a přinesl nadpřirozenou útěchu. Samozřejmě, že v bolestivých dnech, které následovaly, se tito ztrápení rodiče neustále ptali Boha proč. Přesto po celou dobu prožívali božský klid a pokoj.

Každý, kdo znal tyto rodiče, žasnul nad jejich klidem. Tato dvojice byla připravena na svůj moment krize. Hned od začátku věděli, že Bůh nikdy nedopustí, aby se jim něco přihodilo, bez zásadního důvodu. A když přišla strašná zpráva, nesesypali se.

Ve skutečnosti se tito rodiče a jejich děti, které přežily, začali brzy modlit za vraha. Lidé z jejich městečka to nedokázali přijmout. Volali po krvi. Ale zbožní manželé mluvili a vyučovali o Boží schopnosti poskytnout sílu bez ohledu na to, čemu mohou čelit. Obyvatelé města poznali, že jejich síla přichází jedině od Ježíše. Brzy o této dvojici říkali: „Oni jsou zázrak. Tohle jsou praví Ježíšovi lidé.“

Viděl jsem příklad takové viditelné síly v Moskvě, když jsem mluvil k 1 200 pastorům. Tito služebníci přišli ze všech koutů Ruska, až z daleké Sibiře. Když jsem mluvil, vedl mě Duch svatý, abych se jich zeptal, zda někdo neuvažuje o opuštění služby. Stovky utíkaly vpřed, každý chtěl modlitbu. Pomyslel jsem si: „Pane, tohle jsem nečekal. Co chceš, abych udělal se všemi těmito pastýři?“

Duch svatý mi připomenul měsíce, které jsem trávil v modlitbách za tyto služebníky. Také mi připomněl Boží lásku k nim, kterou vložil do mého srdce. Ve skutečnosti mě vedl, abych se modlil za každého pastora, který přišel na konferenci, aby odešel uzdraven a povzbuzen. Teď jsem si uvědomil, že Bůh odpovídal na mou modlitbu, způsobem, který bych si nikdy nedokázal představit. Všechny ty měsíce předtím jsem byl s Ježíšem a On tam teď stál se mnou. Duch svatý mi šeptal: „Modli se za ně ve jménu Ježíše. Já je obnovím.“

Jak jsem se modlil, byli všichni tito muži ve svých srdcích zlomeni. Brzy tam byl jemný vzlykot a radostné chválení. Byl jsem svědkem viditelných zázraků uzdravení a obnovy mezi těmito pastory. Nedávno nám ruský zprostředkovatel napsal o trvajícím díle Ducha svatého od toho dne: „Ze všech stran slyšíme svědectví. Tito pastoři se vrátili ke svým sborům a řekli: ‚Přišel jsem domů, abych vyvýšil Ježíše.‘“

Během jednoho shromáždění v Rusku jsem mluvil s pastorem, který byl osmnáct let ve vězení. Tvář tohoto muže viditelně zářila Ježíšem. Dnes dohlíží na 1 200 církví v Rusku. Přesto, když byl ve vězení, snášel neuvěřitelné strádání. „Ježíš byl pro mě reálný,“ dosvědčoval. „Mnohem reálnější, než jsem kdy ve svém životě poznal.“

Pro svůj Ježíši podobný charakter byl tento služebník každým ve vězení respektován, včetně zatvrzelých vězňů a nevraživých zlomyslných dozorců. Potom jednoho dne zašeptal Duch svatý tomuto pastorovi: „Za tři dny budeš odsud propuštěn.“ A řekl služebníkovi, aby o tom svědčil.

Pastor okamžitě poslal své manželce a sboru slovo o zjevení Ducha svatého. Potom začal říkat svým spoluvězňům, co mu Bůh řekl. Pohrdavě se mu vysmívali a říkali: „Nikdo nikdy nebyl z tohoto místa propuštěn.“ Dozorci ho také zesměšňovali a popichovali ho: „Zemřeš tu, pastore.“

Když nadešel třetí den a večerní nebe potemnělo, zaskočil k pastorovi dozorce a zatřásl mu hlavou: „Kde máš toho svého Boha?“ posmíval se.

Potom, přesně po 23. hodině se ozval tlampač. Hlas volal pastorovo jméno. „Přijď okamžitě do kanceláře,“ oznamoval. „Byl jsi propuštěn.“

Všichni vězni i dozorci byli ohromeni. Jak kolem nich pastor procházel, řekl každému z nich goodbye a popřál jim všeho dobrého. Nakonec, když procházel branou věznice, uviděl svou manželku, jak na něj čeká s květinami. Když ji pastor sevřel v náručí, obrátil se, aby se podíval na vězení, kde strávil osmnáct let. Všichni jeho spoluvězni stáli v oknech. A ječeli z plných plic: „Bůh existuje. Bůh existuje. Bůh existuje.“

Bůh jim dal viditelný důkaz. A stalo se to skrze zbožného pastora, který byl s Ježíšem každý den svého osmnáctiletého trestu.

Jaký větší důkaz o Bohu tu může být, než jeden život přeměněný nadpřirozenou mocí Krista? Kéž se o tobě řekne: „Tento muž, tato žena byla s Ježíšem.“ A kéž to nikdo nebude moci zapřít.