TOU SKÁLOU BYL JEŽÍŠ

Znát Boha bylo pro Mojžíše dostačující. Raději než jít do zaslíbené země, prosil Boha: „Prosím, ukaž mi Svou slávu.“ (Exodus 33:18) Dovedu si představit, jak se z té prosby Bůh radoval. Každý otec na zemi zná prosby dětských hlásků žádající různé věci, ale nic tak nezahřeje otce u srdce, jako když slyší své dítě říkat: „Tatínku, miluji tě pro to, kým jsi“

Bůh byl tak potěšený Mojžíšovou touhou, že vyšel vstříc jeho přání, tak daleko jak jen to mohl připustit. „Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu.“ (Exodus 33:20) 

BOŽÍ INTENZÍVNÍ SVĚTLO

Boží nedosažitelné světlo je příliš intenzívní, aby ho člověk mohl zakusit cele; Jeho svatost je všepohlcující: „Jinak bych s tebou po cestě skoncoval.“ (33:3) Avšak On chtěl, aby Mojžíš zakusil Jeho slávu, alespoň částečně. Hospodin mu vlastně řekl: „Nemůžu ti ukázat svou tvář, ale můžu ti ukázat působení Mé přítomnosti a stezku milosti, kterou zanechávám za sebou.“ (viz 33:21-23)

„I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny . . . dokud nepřejdu.“ (33:22, zvýraznění přidáno)

Bůh to Mojžíšovi řekl, aby ho ochránil. Tento verš nám říká vše o Boží úžasné milosti ve Starém zákoně. Ještě před křížem, předtím, než Kristus prolil svoji krev pro naši záchranu, Bůh skryl Mojžíše ve Své milosti, ve skalní trhlině. Jak vysvětluje Pavel „Tou skálou byl Kristus.“ (1. Korintským 10:4)

BOŽÍ PROMĚŇUJÍCÍ SLÁVA

Písmo říká, že Mojžíšova tvář byla proměněna Boží slávou – byla to tak silná změna, že si musel dávat „na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.“ (2. Korintským 3:13)

Každý, kdo se setkává s Ježíšem zakouší stejnou proměnu. Změnu tak hlubokou, že to vidí celý svět a je naplněn bázní.