TRAGICKÝ OMYL

Mojžíš popsal tragický omyl, kterého se Izrael dopustil v Kádeš - Barneji (Numeri 13 a 14). Stalo se to krátce po překročení Rudého moře. Bůh přikázal Izraelcům, aby odvážně vkročili do Kanaánu a dal jim svoje mocné slovo ujištění:

"Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs." ....."Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě..." (Deuteronomium 1:21; 29-30; ČSP).  Jaké neuvěřitelné zaslíbení! " Nikdo se proti tobě nepostaví, dokud je nevyhladíš." (7:24).

Ale Izraelci měli k Hospodinovu zaslíbení váhavý postoj. Namísto aby jej vzali za slovo, naléhali, aby se do Kanaánu vyslalo zvědy. A tito zvědové přinesli zpět "špatnou zprávu," plnou nevíry. Hovořili o obrech a městech s vysokými hradbami, a lidé jejich zprávě uvěřili. "Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu Hospodina, svého Boha." (Dt 1:26). Nyní Mojžíš říká mladší generaci, "Měli se pohnout hned, když dostali Slovo od Boha. Hospodin řekl, že bude bojovat za ně - ale oni se vzpírali."

Vidíš, co se stalo starší generaci? Vyslání zvědů do Kanaánu byl skutek nevíry. A když tam zvědové byli, ovlivnil je satan. Poddali se nepřítelovým lžím, protože nevěřili Bohu.

Poté, co uslyšeli zlou zprávu, lidé hrozili pěstmi směrem k Bohu a obviňovali jej: "Opustil jsi nás, Bože. Přived jsi nás sem, abychom zemřeli. Jen před měsícem ty stejné lidi Bůh oddělil, učinil je ve svých očích výjimečnými a zázračně je osvobodil. Ale nyní byl celý tábor ve zmatku. Nahlas se jeden před druhým podivovali: "Je ještě vůbec Bůh s námi?" Brzy plakali nad svými dětmi a křičeli "Naše děti vyhladoví k smrti v této poušti. Bůh nás nenávidi!"

Mojžíš připomenul mladším Izraelitům "obvinění," která vznesli jejich rodiče: "Reptali jste ve svých stanech a říkali jste: Hospodin nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás." (1:27)