Bible říká, že Jákob zažil neuvěřitelné zjevení při setkání s Bohem. „Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: ‚Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život!‘“ (Genesis 32,31) Za jakých okolností došlo k tomuto setkání? Jákob se dostal až do ohrožení života. Byl tenkrát sevřen mezi dvěma mocnými silami: naštvaným tchánem Lábanem a bratrem Ezauem.
Jákob pracoval více než dvacet let u Lábana, který jej pokaždé podvedl. Nakonec toho měl Jákob dost, opustil Lábana a s rodinou odešel, aniž by Lábanovi něco řekl.
Lában s malou armádou, připravený Jákoba zabít, ho pronásledoval od východu. Až když Lábana Bůh ve snu varoval, aby na Jákoba nevztáhl ruku, nechal zetě jít. Zanedlouho poté, co pominulo ohrožení od Lábana, se objevil před Jákobem na západě Ezau, také s malou armádou čítající 400 mužů, a vypadalo to, že se chystá bratra zabít za krádež práva prvorozeného.
Jákob čelil totální kalamitě, byl přesvědčený, že přijde o všechno. Situace vypadala beznadějně, a právě v této temné hodině Jákob zažil setkání s Bohem jako nikdy předtím. Zápasil s andělem, kterého učenci označují jako samotného Pána.
Zamysleme se nyní nad Jobem. Jobovi se v jeho nejtemnější hodině zjevil Bůh v podobě vichřice a dal mu jedno z největších poznání, jaké kdy dal člověku.
Bůh popsal záhady přirozeného světa od kosmu až po dno moře. Poukázal na tajemství stvoření. Jobovi byla zjevena plná sláva a majestát Boží, po této zkušenosti Job povstal, chválil Boha a řekl: „Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly. … Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. … Dosud jsem o tobě jen slýchal, ale teď jsem tě viděl na vlastní oči.“ (Job 42:2-3.5)
Když Bohu jednoduše důvěřujeme, stane se něco úžasného. Přijde pokoj, který nám umožňuje říct: „Nezáleží na to, proč přišlo utrpení. Bůh má vše pod kontrolou. Nemám se čeho bát.“