Tvrdá srdce v Božím domě!

To, co se vám chystám říci, vás možná šokuje – ale věřím tomu celým svým srdcem. Nejtvrdší srdce v tomto světě nejsou mezi bezbožníky – ale mezi Božím lidem!

Když přemýšlíme o lidech s tvrdým srdcem, většina z nás má tendenci myslet na zjevné ateisty, jako byla Madalyn Murray O'Hair, žena, která napomohla odstranění modlitby z veřejných škol. Ateisté jako byla O‘Hair se vysmívají samotné myšlence na Boha. Kdykoliv se odvolávají na křesťany, mají jejich slova jedovaté, kousavé ostří. Jiní ateisté dávají okázale najevo svou nenávist k Bohu – tak jako rockový umělec Marilyn Manson, který během své show trhá Bible na jevišti. Kdykoliv o takových lidech slyšíme, myslíme si: „Tohle jsou ti nejzatvrzelejší lidé na světě!“

Nebo si možná vzpomeneme na militantní homosexuální aktivisty, jako jsou ti, kteří před několika týdny pochodovali Pátou Avenue v New York City. Mnozí z těchto pochodujících se vysmívali křesťanství a rouhali se Božímu jménu. Jeden muž nesl ceduli s nápisem: „Ježíš je gay.“ Kdykoliv o takových lidech slyšíme, myslíme si: „Jejich srdce jsou zatvrzelá a necitlivá kvůli hříchu. Je nemožné se k nim dostat!“

Nebo možná myslíme na komunistické národy, kde byli křesťané po desetiletí pronásledováni. Například na Kubě, jen pár mil vzdálené od pobřeží Floridy, komunistický režim Fidela Castra zavřel všechny církve a změnil všechny katedrály na školící střediska komunismu. Kubánští představitelé se chlubili: „Vyhladili jsme veškeré náboženství!“ A mnoho křesťanů si občas myslelo: „Nikdo nemůže být necitelnější než tito nenávistní odpůrci Boha!“

Mohl bych pokračovat dál a dál, popisovat všechny druhy posměvačů, rouhačů a těch, kdo odmítají Krista. A opravdu, každého z nich by bylo možné správně označit jako necitlivého člověka s tvrdým srdcem. Ale pokud chcete odhalit ta nejtvrdší ze všech srdcí – ta, kterými Pán nejvíce pohrdá – museli byste se podívat do Božího domu. Nejtvrdší srdce se vždy najdou mezi Jeho lidmi!

„Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství“ (Přísloví 29:1).

Hebrejské slovo pro „kárán“ v tomto verši se týká korigujícího vyučování. A slovo pro „žádné lékařství“ tu znamená „marpe“ – což znamená „nevyléčitelný,“ „bez jakékoliv možnosti vysvobození.“ Tento verš nám zaprvé říká, že tvrdost srdce přichází jako důsledek odmítání opětovných varování – odstrkování pravdy, která se nám dvoří a přemlouvá nás. A za druhé nám říká, že za čas bude nemožné takovou tvrdost vyléčit. Takže, kdo jsou ti lidé, kteří slyší tato varování nejčastěji? Rozumí se samo sebou, že jsou to křesťané – ti, kteří sedí každý týden v Božím domě a naslouchají kázání plnému domluv!

Je tragickou pravdou, že navzdory tomu, že slyší ohnivá poselství seslaná z nebe, mnoho křesťanů neuplatňuje v praxi to, co slyší. Odmítají Bohu umožnit, aby vstoupil do určitých oblastí jejich životů. A jak dál jen slyší, aniž by slyšenému věnovali pozornost, začíná se objevovat tvrdost. Nakonec budou odseknuti bez jakékoliv naděje na uzdravení!

Naproti tomu existují homosexuální aktivisté, jejichž tvrdost srdce byla vyléčena. Z počátku Krista proklínali a hrozili Bohu zaťatou pěstí do tváře. Ale když slyšeli evangelium a pocítili ryzí, milující domlouvání Ducha svatého, jejich srdce roztálo. Činili pokání a obrátili se k Ježíši, jejich tvrdost byla vyléčena.

Teď si možná říkáte: „Počkej chvilku. Říkáš, že hříchem zatvrzelý radikální homosexuál má naději, že bude vyléčen ze své tvrdosti – ale hříchem zatvrzelý křesťan takovou naději nemá? Jak je to možné?“ Ten rozdíl je v tom, že zmíněný homosexuál neslyšel jedno kárající poselství za druhým a stále se tím nezatvrzoval. Ale křesťan ano!

Názorným příkladem je syn Madalyn Murray O'Hair. Byl vychováván v pravděpodobně nejateističtějším domově v Americe. A později pracoval pro svou matku, pořádal tažení proti Bohu a náboženství. Ale když slyšel evangelium, byl slavně spasen – a později se stal služebníkem, kázal Krista, místo aby ho proklínal. Tvrdost tohoto muže byla také vyléčitelná – protože on neslyšel napomínající kázání, které by neustále odmítal.

Totéž je pravdou o mnoha lidech, kteří žili po léta pod komunistickou vládou. Když spadla železná opona, byly tyto kdysi komunistické země zaplaveny evangeliem a tisíce lidí přijalo Ježíše. Jednotky Rudé armády se nalevo i napravo obracely na víru, a dokonce někteří nejvyšší generálové se stali mocnými svědky pro Krista. Během několika dnů prosili vládní úředníci, učitelé na školách a dokonce i KGB o Bible a kázání Krista pro ty, kdo byli pod jejich vlivem.

Naše služba pořádala evangelizace v Polsku jen pár dní před pádem komunismu v této zemi. Byl to jeden z mála časů, kdy úředníci někomu dovolili pořádat otevřené náboženské shromáždění. Každý večer, kdy jsem kázal, tam mladí lidé po stovkách doslova běželi k oltáři – plakali, měli zlomené srdce, hladověli po Kristu. Všem byl vymýván mozek proti náboženství. Ale jejich tvrdost byla léčitelná – protože nechodili na shromáždění, kde by neustále slyšeli domlouvání a zatvrzovali se pro Boží slovo.

Ze své zkušenosti vím, že ta nejtvrdší srdce – ta nevyléčitelná – se vždy nalézala v doslechu Duchem svatým pomazaných kázání. Taková tvrdost neexistuje ve studených, mrtvých, formálních církvích, kde bylo po generace evangelium komoleno. Ne – vždy se nalézá tam, kde je z kazatelen kázáno ryzí slovo – a v lavicích je odmítáno!

Možná se ptáte: „Co to přesně je tvrdé srdce?“ Tvrdé srdce je takové srdce, které je rozhodnuté, že se bude vzpírat uposlechnutí Božího slova. Je nemožné jím pohnout, je imunní vůči všem usvědčením a varováním Ducha svatého.

Prosím, nerozumějte mi špatně. Zatvrzování něčího srdce není jen záležitostí obracení se proti Bohu, nebo zamítání Krista, nebo odmítání chodit do církve. Faktem je, že tvé srdce se může zatvrdit, i když jsi v církvi pokaždé, když jsou dveře otevřené. Můžeš se zatvrdit, když posloucháš kazety s vyučováním… zpíváš Bohu chvály… sloužíš jako uvaděč, učitel, člen chválícího sboru. Opravdu, můžeš se během vykonávání služby tak zatvrdit vůči Božímu slovu, že i kdyby ti z kazatelny kázal sám Ježíš, nepopřál bys mu sluchu!

Právě teď si možná říkáš: „Ouha! Tohle všechno mě docela dost děsí.“ Buďte si jistí, že nechci nikoho vyděsit, aby byl zkroušený v srdci. Ale pravdou je, že pokud pravidelně ignoruješ varování Božího slova, bylo by pro tebe lepší, kdybys začal navštěvovat tu nejvíce mrtvou církev, kterou najdeš. V tom případě nebudeš souzen tak krutě, jako kdybys dál navštěvoval církev Ducha svatého a odmítal pomazané slovo, které slyšíš. Pokud v tom budeš pokračovat, tvé srdce se zatvrdí bez jakékoliv možnosti vyléčení!

Chci vám dát test, abyste poznali, zda jste již udělali první kroky k tvrdosti srdce. Dovolte, abych se zeptal na následující otázky:

1. Kolikrát jsi slyšel nebo četl poselství o nebezpečí opomíjení každodenní modlitby a čtení Bible?

Mám mnoho psaných poselství na toto téma, neboť vím, že na naši společnost co nevidět dolehnou těžké časy. A přesto mnoho čtenářů stále ještě odmítá vzít své Bible nebo strávit jen pět minut mluvením se svým nebeským Otcem. Milovaný, jestliže zanedbáváš svůj modlitební pokojíček doma – jestli si myslíš, že modlitba v církvi se postará o všechny tvé potřeby – nikdy nepřežiješ nadcházející dny soužení. Přemýšlej o tom: Jestliže nevěnuješ pozornost slovu, které je zamýšleno k tvému uzdravení a posílení, v dobrých časech, jak bys kdy mohl najít sílu k přemáhání během těžkých časů, které přijdou?

Jestliže jsi ignoroval dvoření Ducha svatého, který tě vábí do modlitebního pokojíčku k intimitě, potom jsi udělal první krok směrem k tvrdosti srdce. Možná je celý tvůj čas naplněn dobrými skutky, jsi požehnáním pro lidi a vyléváš své srdce v křesťanské službě. Ale jestliže zanedbáváš čas s Pánem – odmítáš hledat Jeho tvář nebo nevěnuješ pozornost Jeho slovu – zeslábneš, staneš se bojácným, budeš v depresích a nakonec budeš snadnou kořistí pro ďábla. Mít osobní poznání svého nebeského Otce je jediný způsob, jak se připravit na to, co přichází!

2. Kolikrát jsi byl varován před strašnými důsledky pomluv?

Občas byla moje varování ohledně pomluv jako jemný, mírný déšť – a jindy byla jako valivé hřmění. Psal jsem o tom, jak pomluvy a reptání stály Izrael všechno. Znovu a znovu byli Izraelci varováni před nebezpečím tohoto hříchu. Ale byli umínění v neposlouchání Hospodina – a to jim přineslo bídný život na poušti zamořené hady!

Teď mi opět dovolte, abych vztyčil kolmici k vašemu životu. Řekl jsi něco proti bratru nebo sestře během minulého týdne – něco, cos neměl důvod prozrazovat? Nebo jsi poslouchal nějaké pomluvy o tomto člověku? Pokud ano, dovolil jsi, aby bylo ve tvé duši o ní nebo o něm zaseto semeno pochybností?

Ptám se tě – jak jsi mohl dál pomlouvat ve světle všech varování, která jsi slyšel? Jediná odpověď je, že ses již rozjel dolů směrem k tvrdosti tvého srdce!

3. Kolik jsi slyšel varování před uchováváním si tajného hříchu?

A co ten zakořeněný hřích ve tvém srdci – ten, o kterém s tebou stále mluví Duch svatý? Během let jsem napsal mnoho varování o nebezpečí, které sebou nese flirtování s oblíbeným hříchem. Přesto jsem proti hříchu jen nekázal, ale vyučoval jsem o Boží moci vzkříšení. Kázal jsem, že Pán nás vybavuje jak přemáhající mocí skrze svého Ducha, tak do našich srdcí vkládá vůli, abychom jednali správně.

Přesto znám lidi, kteří po léta naslouchali mým vyučováním v Times Square Church – a stále ještě holdují alkoholu, kouří, proklínají a popíjejí. Milovaní, to je tvrdé srdce! Kdo si troufá týden za týdnem naslouchat milujícím domluvám a přesto dál hřešit, nikdy nedovolit, aby usvědčení proniklo dovnitř? Je to někdo, kdo směřuje dolů, směrem k tvrdosti srdce!

Můžeš upřímně věřit, že jsi kázání přijal prostě proto, že jsi ho slyšel, přemýšlel o něm a diskutoval o něm v neděli u večeře. Všechno tohle můžeš dělat, a přesto být pouhým posluchačem – a ne činitelem Božího slova!

Děti Izraele milovaly poslouchat mocné kázání Ezechiele, ale nikdy ho neposlechly: „I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází. A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní“ (Ezechiel 33:31–32).

Mnoho lidí v naší kongregaci ke mně po shromáždění přichází, objímá mě a říká: „Pastore, to bylo nádherné slovo, které jsi kázal.“ Ale když odcházejí, Duch svatý mi šeptá: „Neslyšeli slovo, které jsi říkal!“

Epištola Židům nás mocně varuje: „Proto, jak říká Duch Svatý: Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení v den pokušení na poušti“ (Židům 3:7–8). „Někteří ho totiž vyslechli a roztrpčili [vzbouřili se]…“ (verš 16). Tyto pasáže jasně ukazují, že zatvrzelost není spojená s ateizmem, komunizmem nebo jakýmkoli jiným „izmem“ – ale spíše se slyšením a nečiněním Božího slova.

Znám mnoho lidí v Times Square Church, kteří mají laskavé srdce, jsou jemní, obětaví, a přesto jsou v nebezpečí, že se zatvrdí. Hledal jsem ohledně toho Pána a ptal se: „Otče, jak mohou tito horliví, pracovití lidé slyšet jedno napomínající kázání za druhým, a přesto se nikdy nezměnit? Týden co týden přicházejí do tvého domu, uctívají tě, chválí tě – ale nedorůstají do dospělosti. Vím to, protože je slyším, jak pomlouvají, a vím i o dalších hříších v jejich životech. Milují kázání tvého slova – ale prostě ho neposlechnou, nepodřídí se. Pane, co jim brání v poslechnutí Tvého slova?“

Bůh mi ukázal, že to všechno začíná s jejich obrácením. Tito lhostejní, nedbalí lidé se především nikdy neobrátili! Víš, Bible mluví o dvou typech obrácení: předně je tu obrácení, které vede k uzdravení a osvobození ze všech hříchů. Tento druh obrácení většina křesťanů zažila. Ale také existuje obrácení, které vede k tvrdosti a slepotě. Dovolte, abych to vysvětlil:

Izrael ochotně naslouchal mocnému kázání proroka Izaiáše – přesto neustále ospravedlňovali své hříchy, nazývali zlo dobrem a dobro zlem. Tak Bůh nařídil Izaiášovi: „Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte. Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven“ (Izaiáš 6:9–10).

Bůh věděl, že Izraelci nejsou ochotní vzdát se svých zakořeněných hříchů. Milovali svá tělesná potěšení a bezbožné společníky příliš mnoho. Tak Bůh řekl Izaiášovi: „Tito lidé nikdy svá srdce nezmění. A od teďka k nim už žádné slovo nepromluvím. Místo toho chci, abys je do jejich tvrdosti popohnal, Izaiáši. Takto možná někteří uslyší dřív, než bude příliš pozdě!“

Jednoduše řečeno, Bůh volal svůj lid k úplné kapitulaci. Říkal jim: „Jestli se máte nazývat mým jménem – jestli se mají vaše srdce obrátit – pak se to musí stát způsobem, který vás osvobodí od vašich hříchů, uzdraví vás a vysvobodí vás ze všech otroctví!“

Děkuji Bohu za zástupy křesťanů, kteří zahájili své chození s Ježíšem tím správným způsobem – milováním pravdy a uposlechnutím Božího slova. Měli zbožný zármutek nad svými hříchy a jejich pokání bylo míněno upřímně, z celého srdce. Když se zřekli a opustili zvyky svého těla, zamilovali se do Pána a Jeho slovo se pro ně stalo lampou, která je vede. A dnes se otevřeně, upřímně podrobují Jeho slovu.

Tento druhý typ obrácení je to, co se stává některým vojákům, když jdou do boje. Jakmile slyší, jak kolem sviští střely, a vidí bomby, jak dopadají všude kolem nich, dívají se smrti do tváře – a rychle volají k Bohu!

To je typ obrácení, které měl faraón. Svého času slyšel sedm výtek od Ducha svatého, ale stále ještě nechtěl uposlechnout Hospodinův příkaz, aby propustil Izrael. A teď Bůh poslal k faraónovi Mojžíše po osmé s tímto poselstvím: „Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží“ (Exodus 10:3).

Bůh již Mojžíše upozornil, jaká bude reakce faraóna: „…Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho…“ (verš 1). Možná se ptáš: „Jakou měl faraón šanci? Koneckonců Hospodin zatvrdil jeho srdce.“ Ne! Znění textu se tu může zdát zavádějící. Faraónovo zatvrzení nenastalo kvůli rozhodnutí z věčnosti; přesněji nám to říká Písmo v jedné předcházející pasáži: „Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin“ (8:15).

Pokaždé, když se faraón odmítnul podrobit Hospodinovu příkazu, Bůh navštívil Egypt krutou pohromou. A pokaždé faraón volal: „Dobře, Hospodine – udělám všechno, co chceš. Jen mě dostaň z těchto potíží!“ Ale jakmile byl jednou vysvobozen, vždy se vrátil do své vzpoury.

Bible říká totéž o Izraelských předcích: „Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých. Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou…“ (Nehemiáš 9:16–17).

Bůh vždy ví, co je v srdci člověka. A ví, kdy někdo bude naslouchat, ale nepodřídí se, neposlechne, vybere si místo toho jít svou vlastní cestou. Věděl to o faraónovi – protože po sedmi napomenutích a ranách soudu se faraónovo srdce vytrvale zatvrzovalo.

Teď měla dopadnout na Egypt osmá pohroma, a bylo to něco velice obávaného: kobylky. V celé Bibli označují kobylky zkázu a zničení. V mnoha případech představují Boží pomstu nad lidmi. Skutečně, prorok Joel přirovnává jednu obzvláštní armádu, která podniká invazi do země, k hejnu kobylek: „A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky… vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás… které vykoná slovo jeho“ (Joel 2:25,11).

Bůh ne vždy posílal takové pohromy pouze k potrestání, ale spíš aby přivodil svůj Boží řád a vůli. Mnoho obyvatel v domech naší služby Timothy House a Sarah House to zná z první ruky. Ztratili zaměstnání, finance, zdraví, manželství, rodiny: všechno proto, že kobylky alkoholu a drog pohltily všechno v jejich životech. Přesto to byly takovéto pohromy, které způsobily, že se tito muži a ženy obrátili k Ježíši.

V Egyptě napadla hejna kobylek zemi přes noc, zžíraly všechno v dohledu – úrodu, rostliny, novou vegetaci, dokonce kůru stromů. Když tento hmyz skončil, nezbylo ani stéblo trávy:

„A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou. I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské“ (Exodus 10:14–15).

Obrovská hejna naplnila domy Egypťanů. Kamkoliv se lidé obrátili, viděli kobylky – na podlaze, v díži na zadělání těsta, v mléce, ve svých šatech, ve svých postelích. Tyto kobylky bzučely svými křídly s hrůzostrašným zvukem a hryzaly a hlučně žvýkaly všechno v dohledu. Během pouhých dnů se Egypt složil v úplných ruinách.

V tomto bodě se v Písmu objevuje malé, ale velice důležité slovo – slovo „tedy.“ „Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám“ (verš 16).

Faraón vyznal svůj hřích, přiznal své provinění. A zdálo se, že jeho pokání je dokonalé a úplné. Ale co bylo jeho motivem k pokání? Písmo to detailně a jasně vysvětluje faraónovými vlastními slovy: „Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne“ (verš 17). Faraón říkal: „Ano, zhřešil jsem – a je mi to líto. Teď si, Mojžíši, pospěš a dostaň mě z této šlamastiky. Modli se za mě ke svému Bohu. Jsem v bryndě a potřebuji ulehčení!“

Faraón viděl, že co nevidět přijde o všechno – tak činil pokání v naději, že ho Bůh z této šlamastiky, kterou na sebe sám přivodil, vyvede. Všechno, co chtěl, bylo ulehčení v jeho soužení.

Přišel jsi poprvé k Pánu tak jako faraón – jen proto, že jsi chtěl něco od Boha? Obrátil ses k němu, aby odstranil drogový návyk, obnovil tvé manželství, osvobodil tě od finančních problémů? Řekl sis: „Když přijdu k Ježíši, možná to pro mě vyřeší.“

Pravdou je, že Kristus pro tebe zázraky udělá. Udělá ve tvém životě nemožné. Ale jestli k Němu přicházíš jen, abys od Něho něco dostal – jen abys byl vysvobozený od svých problémů – nikdy nepovyrosteš ani o coul ke své dospělosti. Naopak, budeš jen zatvrzelejší!

Rozpomeň se zpátky na čas svého obrácení. Stalo se to poté, co ti nějaká kobylka všechno zničila? Nějak se ti podlomilo zdraví? Mělo některé z tvých dětí problémy? Byl jsi zničený, vznášela se nad tebou záhuba a smrt?

Prosím, nerozumějte mi špatně. Samozřejmě, že Bůh miluje spasit lidi, kteří skončili v troskách. Když je všechno ztracené, On je vždy nablízku – a je věrný, aby vysvobodil. Ale, milovaný, nemůžeš přicházet k Ježíši, jen abys dosáhl úlevy! Musíš k Němu přicházet, protože On je Bůh – a protože si zaslouží tvůj život, tvé uctívání, tvou poslušnost.

Je to nebezpečná věc přicházet do Božího domu a pouze předstírat uctívání. Můžeš vyučovat, můžeš uvádět, můžeš zpívat ve sboru – a můžeš si říkat: „Dobře si pamatuji své obrácení. Pozval jsem Ježíše do svého srdce před pěti lety.“ Ale kdyby bylo tehdy tvé srdce opravdu obrácené, dokazoval by to dneska tvůj život.

Duchovně bys rostl – často bys četl Bibli, všechny své potřeby a problémy bys bral k Bohu, trávil bys s Ním vzácný čas ve svém modlitebním pokojíčku. A kdykoliv bys slyšel varování o přicházejících kobylkách, věnoval bys jim pozornost – protože bys věděl, že Otcovy příkazy vycházejí z jeho lásky k tobě.

Právě teď možná říkáš: „Ano, bratře Davide – připouštím, že jsem zanedbával Boží slovo. A stále ještě jsem svázán zakořeněným hříchem. Jsem příliš zatvrzelý – příliš daleko – abych přijal Boží uzdravující dotek?“

Ne – vůbec ne! Jestliže dnes začneš volat k Pánu, uprostřed své potřeby, přinese ti čas očerstvení. Kdykoliv k němu přicházíš s opravdu kajícím srdcem, nejedná s tebou jako tvůj soudce, ale jako tvůj prostředník a přímluvce. Právě teď ti říká: „Jen ke mně volej, a já to pro tebe udělám. Přijdu k tobě, obstarám všechno, co je třeba, aby tvé srdce zůstalo jemné a zlomené přede mnou.“

Chceš dorůst do dospělosti v Kristu? Chceš, aby tě Pán dál v lásce napomínal a káral, aby tě vedl k životu svatosti? Potom k Němu dnes volej. Nic tě nemůže udržet na jeho cestě určené pro tebe víc, než zlomené a kající srdce!