UŽ NA NĚ NEVZPOMENE

Pro všechny křesťany, kteří se někdy snažili sami přemoci skutky svého těla nebo s nimi vlastními silami bojovali, mám dobrou zprávu. Týká se to i vás? Kolikrát jste se pokoušeli prokousat se ve svém křesťanském životě k vítězství? Kolik jste toho Bohu naslibovali a vzápětí sliby porušili? Kolikrát jste se Ho snažili potěšit tím, že jste bojovali se svým chtíčem a zlozvyky, jen abyste znovu zklamali?

Tady je ta dobrá zpráva, zapsaná v knize Micheáš: „[Hospodin] pošlape naše provinění“ (Micheáš 7, 19). V Božím slově máme řadu obrazů toho, jak Bůh vymaže naše hříchy z paměti: Zahladí je. Už na ně nevzpomene. Smete je do moře. Přemůže je, to znamená, že je dohoní a zmocní se jich. Izaiáš nám dokonce říká, že Bůh všechna naše přestoupení hází přes rameno: „za sebe jsi odhodil všechny mé hříchy“ (Izaiáš 38, 17). To znamená, že Bůh už se nikdy na náš hřích nepodívá, ani ho nebude počítat.

Dovolte mi otázku: jestliže Bůh zapomíná na náš hřích, proč dopustíme, aby ďábel vždycky vykopal nějakou špínu a bahno z naší minulosti a mával nám tím před obličejem? Všechny naše hříchy jsou už přikryté Kristovou krví; všeobjímající, očišťující, odpouštějící mocí Ježíšovy krve. Přikrývá celé naše životy.