VÍRA A BEZNADĚJ

„Tu přišel jeden představený synagogy … a sotva (Ježíše) spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘“ (Marek 5,22)

Když Jairus běžel za Ježíšem, projevil skutečnou víru: „Pane, všechno, co moje dcera potřebuje, jsi ty. Ty máš všechnu moc a můžeš ji zachránit před smrtí!“ Jairus tak představuje většinu křesťanů. Víme, že Kristus je naše jediná naděje a i my v dobách našich krizí běžíme za ním, padneme k jeho nohám a hledáme jeho milost a pomoc. A Ježíš na Jairovu víru zareagoval — „Ježíš odešel s ním.“ (Marek 5,24)

I když Jairovo srdce bylo naplněno velkou nadějí, mohl mít také obavy: „Co když přijdeme příliš pozdě? Je nádherné mít Ježíše po svém boku, ale potřebujeme čas. Potřebujeme Ježíše a čas!“ S největší pravděpodobností si lidé, kteří to vše viděli, řekli: „Ježíš je skvělý lékař, ale ať raději spěchá — ona může zemřít každou minutu.“ A co se stalo? To malé děvče skutečně zemřelo!

Proč Ježíš dovolil, aby vypršel čas? Protože chtěl, aby jeho následovníci uvěřili, že má moc vzkřísit — aby měli víru i v čase beznaděje a dokonce i smrti! „Přišli lidé z domu představeného synagogy a řekli: ‚Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?‘“ (Mk 5,35) A Ježíš okamžitě řekl: „Neboj se, jen věř“ (Mk 5,36)

Ježíš to nikdy nevzdá, ani se smrtí! Šel přímo do hrozné situace, do zmatku, pochybnosti a strachu, a vyslovil slova života: „Děvče, pravím ti, vstaň!“ (Mk 5,41)

Je ve tvém životě nepokoj a zmatek? Zármutek?  Sklíčenost? Může to být proto, že nevěříš, že Ježíš může vzkřísit i to, co je mrtvé. Věř tomu, že Ježíš ví, co dělá; má pro tebe plán, který znamená život, takže se nevzdávej. Ježíš způsobí zázrak, pokud budeš důvěřovat jeho Slovu.