VĚŘIT V TO, CO ON ŘÍKÁ

Možná si vzpomínáš na starozákonní příběh o izraelských špezích, kteří byli posláni na výzvědy do Zaslíbené země. Vrátili se a říkali: „Ano, je to země oplývající mlékem a medem. Ale také je plná obrů a opevněných měst. Nedokážeme se postavit proti těmto lidem. Ve srovnání s nimi jsme jako pouhé kobylky“ (viz 4. Mojžíšova 13).
Nuže, tito muži neobviňovali Boha. Nikdy neřekli: „Bůh není schopen. Není dost silný.“ Neodvážili se vyslovit takovou nevíru. Místo toho se zaměřili na sebe a řekli: „My nejsme schopni. V očích našich nepřítel jsme jako pouhý hmyz.“
Ale tohle není pokora. A není to nevinné, neškodné mluvení. Spíš je to urážka toho, kdo je „Světlem světa“. Toto světlo nám přikazuje, abychom věřili: „Všecko mohu v Kristu, který mne posiluje“ (Filipským 4:13).
Víš, když si stěžuješ na svou neschopnost a slabost, nesnižuješ sebe. Snižuješ svého Pána. Jak? Odmítáš věřit nebo kráčet v Jeho Slově. To je hřích proti světlu. A to přináší temnotu.
Izraelští zvědové byli tak zaměřeni na své neschopnosti, že byli ochotni se vzdát. Dokonce mluvili o návratu do Egypta. Jaká byla Boží reakce na jejich strach a nevíru? „Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal?“ (Numeri 14:11). Bůh je obvinil z jediného hříchu: nevíry.
Dnes se Pán ptá svého lidu stejně, jako se ptal Izraele: „Kdy uvěříš mým zaslíbením, která jsem ti dal? Řekl jsem, že v časech tvé slabosti ti dám svou sílu. Nemusíš se spoléhat na sílu svého těla. Řekl jsem ti, že budu používat slabé, chudé, opovrhované tímto světem, abych zahanbil moudré. Já jsem Jehovah, věčná síla. A já tě učiním silným skrze svou moc, mým Duchem. Tak kdy podle toho budeš jednat? Kdy uvěříš tomu, co ti říkám?“