Vzácná krev Ježíše!

Bez jakýchkoliv pochybností je krev Ježíše Krista nejvzácnějším darem, který dal náš nebeský Otec své církvi. Ale jen málo křesťanů chápe její cenu a moc.

Křesťané často zpívají o moci krve. Opravdu, vždyť hymnou letniční církve je: „Je v ní moc, moc, zázračná moc v drahé krvi Beránka.“ Ale většina věřících zřídka vstoupí do moci této krve.

My prostě nechápeme veliký význam této krve. Například: neustále se „odvoláváme na krev“ jako nějakou mystickou formuli ochrany. Ale jen málo křesťanů dokáže vysvětlit její velikou nádheru, slávu a výhody.

Kdybych se vás zeptal, co moc krve znamená, možná byste odpověděli: „Znamená to, že moje hříchy jsou prominuty – že jsem osvobozený z otroctví nepravosti – že všechny moje hříchy jsou přikryty.“ Ale, mimo odpuštění, co pro tebe znamená krev Ježíše? Dovedeš mně, své rodině, spolupracovníkovi vysvětlit cenu a moc krve Ježíše?

Chci vám poskytnout plnější porozumění drahocennosti Ježíšovy krve – a jak může učinit nádherné změny ve tvém životě!

Většina křesťanů ví o krvi, kterou za nás prolil Ježíš. Když Kristus pozvedl pohár o posledním Hodu beránka, řekl:

„…Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás“ (Lukáš 22:20).

Připomínáme si Jeho oběť pokaždé, když máme večeři Páně. Ale tohle je limit znalostí, které má většina křesťanů o Ježíšově krvi. Víme jen o krvi, která je prolévána – a ne o pokropení touto krví!

První biblická zmínka o pokropení krví je v Exodu 12:22. Izraelitům bylo přikázáno, aby vzali svazek yzopu, ponořili ho do krve zabitého beránka a potřeli s ní překlad nade dveřmi a veřeje předních dveří. Když té noci přišel anděl smrti a viděl krev na veřejích dveří, minul ten dům.

Prosím, rozumějte – pokud krev zůstala v nádobě, byla bez účinku; byla to pouze krev, která byla prolitá. Krev měla moc zachránit, jen když byla z nádoby vyzdvižena a natřena!

Proč nemohli Izraelci prostě položit nádobu s krví na práh a říct: „Nezáleží na tom, co s ní uděláme. Konec konců, krev je krev“? Co kdyby dali nádobu na plátnem pokrytý stůl nebo podstavec mezi dveře?

Řeknu vám, co by se stalo: anděl smrti by na ten dům udeřil! Krev měla být z nádoby vyzdvižena a namazána na dveře, aby se naplnil smysl její ochrany.

Tato krev ve 12. kapitole Exodu je modelem Kristovy krve. Krev, která tekla na Golgotě, nebyla promarněna – nevsákla se do země a neztratila se. Ne, tato vzácná krev byla shromážděna v nebeské fontáně.

Existuje evangelizační píseň, která říká: „Je tam fontána plná krve a hříšníci ponoření v tom proudu se zbavují vší své viny a hanby…“ Ale tahle představa není duchovní; nepotápíme se do krve ani v ní neplaveme. Ne – jsme jí pokropeni!

Jestliže je Kristus Pánem tvého života, potom tvoje veřeje – tvoje srdce – je pokropeno Jeho krví. A toto pokropení není jen pro odpuštění – ale také pro ochranu!

Když jsi pokropen, jsi zcela pod ochranou Kristovy krve, proti všem ničivým silám Satana. Když jeho armáda uvidí Kristovu krev na veřejích tvých dveří, musí tě minout. Nemohou se tě dotknout – protože se nemohou dotknout nikoho, kdo je pokropený Kristovou krví!

Takže vidíte, že drahocennost krve se musí týkat něčeho ještě většího než jen odpuštění. Ježíšova krev nezůstala v nádobě – ale byla vyzdvižena a natřena na vaše srdce. A čeká, aby pokropila veřeje srdcí po celém světě.

Pokropení krví je zmíněno také v Exodu 24:1–11. V této pasáži uzavřel Bůh smlouvu s Izraelem. Slíbil: „Budete-li poslouchat Moje slova, budu vaším Bohem a vy budete Mým lidem.“

Poté, co Mojžíš přečetl lidem zákon, lidé odpověděli: „Rozumíme – a poslechneme.“

Souhlasili se smlouvou s Hospodinem.

Teď musela být smlouva zpečetěna – potvrzena a uznána platnou – a to se mohlo stát jen tím, že nad ní byla prolita krev. Epištola Židům nám říká, že Mojžíš „…vzal krev…a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid“ (Židům 9:19).

Prolitá krev zápalných obětí byla zadržena v nádobě. Mojžíš polovinou této krve pokropil oltář. Potom vzal yzop, namočil do nádoby a pokropil krví dvanáct sloupů (představujících dvanáct kmenů Izraele). Nakonec Mojžíš ponořil yzop do nádoby a pokropil krví lid. Tato krev, pokrývající lid, zpečetila smlouvu!

Z této pasáže je jasné, že pokropení krví poskytlo Izraelcům plný přístup k Bohu, s radostí. Při této příležitosti to nemělo nic společného s odpuštěním a prominutím hříchu – ale spíš se společenstvím. Teď byli posvěceni, očištěni – hodni být v Boží přítomnosti.

Potom Mojžíš, Áron, Nábad, Abihu a sedmdesát starších vystoupilo na horu, aby se setkali s Bohem. A Hospodin se jim ukázal, sestoupil jakoby na safírovém dláždění. Tito muži před sebou viděli prostřený stůl – a Písmo říká, že v klidu, beze strachu ze soudu, seděli v Boží přítomnosti a jedli a pili:

„Na knížata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své, ačkoli viděli Boha, a potom jedli i pili“ (Exodus 24:11).

To je prostě úžasné! Tito muži mohli jíst a pít přímo v přítomnosti Boha – zatímco krátce předtím se strachovali o své životy. Bylo to kvůli pokropení krví – a oni porozuměli, že v ní je bezpečí, moc a ochrana. Nebáli se!

Milovaní – dnes jsme v nové smlouvě s Ježíšem Kristem – smlouvě zpečetěné Jeho krví. A rovněž dnes, když je naše duše pokropená Jeho vzácnou krví, je to za účelem společenství. Byl ti dán přístup k Němu, aniž by tě nějaký hřích odsuzoval. Máš s Bohem svobodně rozmlouvat a radovat se z Jeho společnosti!

Jedno z nejdůležitějších pokropení činil nejvyšší kněz. Jednou za rok vcházel do svatyně svatých, kde prováděl obřad vykoupení, což znamenalo „usmíření.“ Tento obřad byl určen k smazání lidských hříchů, aby byli lidé usmířeni a měli opět společenství s nebeským Otcem.

Kněz vnášel do svatyně svatých v obou hrstích kadidlo, kadidelnici plnou řeřavého uhlí z oltáře, a nádobu s krví zabitého dobytčete. Ve svatyni svatých byla archa, na ní zlatý příkrov. To byla slitovnice, kde „seděl“ Bůh; byla to Jeho skutečná přítomnost. Na každé straně slitovnice byli cherubíni s rozepjatými křídly, kterými zastiňovali slitovnici.

Poté, co kněz očistil sám sebe v obřadu, který byl vypracován do všech detailů, vcházel do svatyně svatých s velikou úctou a bázní. Položil kadidlo na oheň a hned odtud začala stoupat vůně a kouř. (To představuje Kristovy modlitby, přímluvy za Jeho lid. Ježíš vždy sedí po Boží pravici a přimlouvá se za svaté.)

Potom kněz ponořil prst do krve a sedmkrát stříknul na slitovnici.

„Potom vezma krve volka toho, pokropí prstem svým na slitovnici k východu; tolikéž před slitovnicí kropiti bude sedmkrát krví tou prstem svým“ (Leviticus 16:14).

Když byla Boží slitovnice pokropena krví, bylo odpuštění všech hříchů dokončeno a všechny minulé hříchy byly přikryty. Když nejvyšší kněz vyšel, poznal lid, že Bůh oběť přijal a že hříchy jim byly prominuty. Izrael o tom nikdy nepochyboval.

Milovaní, my máme také nejvyššího kněze – Ježíše, našeho Pána. A On je naším nejvyšším knězem nejen jednou za rok, ale stále – až do konce světa! Ježíš vzal svou vlastní krev ke skutečné slitovnici – do Boží přítomnosti, nejsvětější svatyně – a předložil ji k odpuštění všech hříchů, všech věřících, všech dob. To bylo definitivní pokropení!

Písmo o tom říká:

„Když nám získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví“ (Židům 9:12).

„Čím spíše krev Krista…očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?“ (Židům 9:14).

„…aby se nyní objevil před Boží tváří za nás“ (Židům 9:24).

Ježíš vzal svou vlastní krev do nebe za nás! A ona tam není ponechána jen na památku. Je tam, aby pokropila všechny, kdo vírou přijdou k Bohu!

Je tragické, že tolik věřících se neraduje z moci a účinnosti krve Ježíše. Písmo jasně říká – je pro nás důležité vědět, jak jsou naše srdce pokropena krví. Je to učiněno dvěma způsoby:

• Jsme krví pokropení skrze Ducha svatého, který v nás přebývá.

Ježíš nás pokropí svou krví, když vírou přijímáme jeho dokonané dílo na Kalvárii. To není fyzické pokropení, spíš jde o právoplatnou, zákonnou, duchovní transakci. Pokropí krví naše srdce jako odpověď na naši víru. A dokud skutečně neuvěříme v moc Jeho oběti na Kalvárii, nemůže krev Ježíše přinést v našich duších žádný efekt!

„…jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev…“ (Římanům 3:25).

Církve na celém světě se pravidelně zúčastňují večeře Páně. Přesto nás Pavel varuje, abychom „nepili [z poháru] nehodně.“ To neznamená jen pouhou účast na večeři Páně poté, co jsme nějakým způsobem selhali; víme, že když činíme pokání z našeho hříchu, Ježíš nám odpustí a očistí nás od veškeré nepravosti.

Ne – věřím, že Pavel říká, abychom správně rozlišovali Kristovo tělo. Mluví o tom, že přistupujeme k Pánovu stolu, pijeme z poháru symbolicky Jeho krev – a přesto nevěříme v moc této krve! To nemá nic společného s vírou, že nás Kristova krev v Božích očích ospravedlnila a posvětila – ale se zůstáváním v odsouzení a strachu.

Mnoho věřících je vyloučeno z nádherného zážitku u Pánova stolu, protože nepřistupovali ke krvi ve víře. Pavel říká: „Není divu, že je mezi vámi tolik nemocných. Jste stále slabí, protože nevěříte v naprosté vítězství Kristovy krve!“

Takoví křesťané vlastně říkají: „Vím, že je nádherné být ospravedlněný krví Ježíše Krista. Ale stále mám problém věřit, že mě Pán považuje za spravedlivého. Konec konců, stále ještě jsem nedospěl. Stále bojuji.“

Milovaní, opravdovým důkazem víry je klid a pokoj! Jestliže věříš celým svým srdcem, přináší to klid tvému svědomí a duši. A když přicházíš k večeři Páně a piješ z poháru, můžeš říci: „Věřím, že jsem spasený, je mi odpuštěno, protože věřím v krev Ježíše. Věřím v ní!“

• Jsme pokropeni krví Ježíše Krista skrze kázání Ducha svatého.

Když slyšíš, jak je v kázání Ducha svatého vyvyšován Kristus a Jeho krev, můžeš vědět, že je to kropení krví!

Když Filip kázal evangelium eunuchovi, srdce toho muže bylo uchváceno Slovem. Okamžitě prosil, aby byl pokřtěn. Filip mu řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to možné“ (Skutky 8:37).

Rovněž pokaždé, když do svého srdce přijímáš Duchem svatým pomazané kázání a voláš: „Pane, dej mi celou svou pravdu,“ jsi vírou pokropen Kristovou krví!

V tuto chvíli si možná říkáte: „Jak mohu vědět, že je moje srdce pokropeno krví?“ Zde jsou tři způsoby, jak můžeš poznat, zda jsi pokropen krví:

1. Jestli jsi teď ochotný chodit ve světle a dovolit Duchu svatému, aby odhalil veškerou tmu, která je v tobě, můžeš vědět, že jsi pokropený.

   „Chodíme-li však ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu“ (1. Jan 1:7).

   Jan tu jasně mluví o někom, kdo je zamilován do Slova, nemá strach z pokárání – kdo říká: „Pane, posviť svým Duchem svatým do každé štěrbiny mého srdce. Chci chodit ve světle.“ Jestliže miluješ světlo, je to jisté znamení, že jsi pokropený!

2. Jestliže používáš moc a autoritu Kristovy krve, když jsi pod útokem nepřítele, můžeš vědět, že jsi pokropený.

   Když jsou ti, kdo nejsou pokropeni, v potížích, volají svému nejlepšímu příteli nebo poradci, nebo se utápějí ve strachu a výčitkách. Ale ti, kdo jsou pokropeni, se okamžitě postaví na moc v krvi Ježíše!

   V křesťanských kruzích slyšíme často frázi „obhájení krví.“ Ale to není termín z Písma. Slovo obhajovat tu znamená „spor“ což naznačuje škemrání, úpěnlivou prosbu. A to je obranný styl.

   Věřím, že náš postoj musí být silnější než tohle. My jsme válečníci – krví vykoupení, krví spasení, víc než vítězi skrze krev Ježíše Krista! My nejsme v soudní síni s ďáblem, nevedeme soudní případ. Ne – my jsme vítězové! Ježíš pro nás zvítězil, Jeho krev zvítězila. A já věřím, že naším bojovým pokřikem by mělo být: „Provolávám vítězství krve Ježíše! Jsem krví omytý, krví vykoupený, krví ospravedlněný, krví ochráněný. A já prohlašuji vítězství krve Ježíše!“

3. Jestliže jsi si tak jistý očišťující, ospravedlňující mocí krve, že tě tvoje svědomí už neodsuzuje, můžeš vědět, že jsi pokropený.

   Tvoje svědomí činí zlé dílo, pokud tě nepobízí k poslušnosti evangeliu. Činí zle, když tě zbytečně odsuzuje, obviňuje tě, neustále ti připomíná, jak jsi zklamal Boha, a vyvolává tím v tobě deprese a strach.

   Ale když máš naprostý pokoj a plně se opíráš o očišťující, ospravedlňující moc krve Ježíše – když převezmeš vedení nad svým svědomím v Duchu svatém – tvoje svědomí už není tvým žalobcem, ale spíš dělá svou práci pořádně. Když ďábel povstane s odporným obviněním, tvoje svědomí bude provolávat vítězství krve!

   „A proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou“ (Židům 10:22).

   Klidné, očištěné svědomí je znamením pokropení krví Ježíše!

Ježíšova krev nás vykoupila z hříchu a moci temnoty.

„V něm máme skrze jeho krev vykoupení…“ (Efezským 1:7).

Už nejsme pod odsouzením nebo strachem!

Mnoho lidí je vykoupeno a ospravedlněno krví Ježíše – ale nevědí to, protože žijí ve strachu a odsouzení. Dali svou víru Pánu – ale nevstoupili do té slávy, že jsou ospravedlnění krví.

Jsou jako muž, který měl veliký dluh a nemohl ho zaplatit. Mužův bohatý šéf účet zaplatil, aniž by to svému zaměstnanci řekl – potom si ho zavolal, aby mu řekl dobrou zprávu.

Muž se posadí, v rukou fascikl dluhů a prochází stránky, seznam směnek, které nahromadil. Myslí si: „Nikdy nebudu schopen to všechno zaplatit. Uvrhnou mě do vězení!“

Když šéf vidí výraz strachu v mužově tváři, je zmaten. Říká: „Promiňte, podíval jste se na první stránku?“ Muž listuje zpátky k první stránce, kde čte: „V plné výši splaceno.“

Mnoho křesťanů je jako tento muž. Nevědí, že jejich hříchy byly odstraněny, v plné výši zaplaceny! Musíme vírou vstoupit do tohoto poznání, abychom měli ten užitek – kterým je pokoj s Bohem!

Ježíšova krev vykoupila celou Boží církev.

„…abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví“ (Skutky 20:28).

Kristova církev není na prodej! Zapomeňte na myšlenku, že Satan porazí Jeho církev. Nelomte rukama a nebědujte: „Ach ne, církev jde do pekla.“ Ne – jde do nebe! Proč? Je krví vykoupena pro věčnost!

Ježíšova krev strhává všechny zdi.

„Ale nyní, v Kristu Ježíši, jste vy, kteří jste kdysi byli dalecí, učiněni blízkými skrze Kristovu krev. Vždyť on je náš pokoj; on, který učinil z obojího jedno a zbořil zeď rozdělení“ (Efezským 2:13–14).

V Times Square Church to má veliký význam. Uctívá zde více než sedmdesát národností, ale naše církev nemá žádné zdi, žádná vlastenectví. Všichni jsme jedno v Kristu – krví pokropená církev. Opravdu, ti, kteří jsou krví pokropení, již nemají žádné zdi. Všechny spadly!

Ježíšova krev nás posvěcuje.

„…krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu“ (1. Jan 1:7).

To by mělo na vaší tváři vyvolat veliký úsměv. Jste posvěcení – pokropením očištěni! To je stálá činnost Ducha svatého.

Kristova krev přemáhá Satana a zahání ho na útěk.

„Ale oni nad ním zvítězili díky krvi Beránka a díky slovu svého svědectví, a nemilovali své duše až k smrti“ (Zjevení 12:11).

Co je slovo svědectví? Je to prostě toto: „Věřím v krev! Dosvědčuji panující, přemáhající moc Ježíšovy krve – a provolávám její úplné vítězství!“

Jestli chceš přemoci ďábla, stůj na krvi – a vyhlašuj její moc!

Ježíšova krev nám umožňuje vstup do svatyně svatých – k našemu nebeskému Otci – bez výčitek.

„Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev“ (Židům 10:19).

Máme k našemu Otci přistupovat směle – beze strachu!

Jsme tímto pokropením nějak zavázáni? Ano – a velice mnoho! Jestliže jsme pokropeni krví Ježíše, jsou nám přikázány dvě věci:

1. Máme chodit v klidu – a už žádné pochybování!

   Když Mojžíš pokropil krví hříšné Izraelce, oni už nikdy nepochybovali, že jim bylo odpuštěno a že je Bůh přijal. Důvěřovali tomuto pokropení

   Dnes nejsme pokropeni krví býků, kozlů nebo ovcí – ale krví Krista, Božího beránka. A přesto máme víc pochybností, víc strachu než tamti Izraelci!

   Martin Luther řekl, že je to rouhání, když si bereme zpět všechny hříchy, které byly vloženy na Krista. Souhlasím! Je naprostá svatokrádež topit se ve strachu, vině, odsouzení – říkat: „Bible říká, že jsem vírou očištěný, ospravedlněný a chráněný před mocí Satana – ale nedokážu uvěřit, že je tak skvělá věc možná!“

2. Máme Boha chválit s vděčným srdcem – nikdy nepochybovat!

Je nám přikázáno, abychom Bohu s velikými chválami děkovali za krev Ježíše:

• „…chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali smíření“ (Římanům 5:11).

• „Radujte se v Hospodinu, jásejte spravedliví, vesele prozpěvujte všichni upřímní!“ (Žalm 32:11).

• „Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj…“ (Žalm 89:15).

• „Velice se budu radovati v Hospodinu, a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne…“ (Izaiáš 61:10).

Provolávej vítězství krve Ježíše ve svém životě. A začni Ho hned teď chválit za zaslíbení toho velikého dne vykoupení, který je před námi.

Amen!