VZDÁVEJME BOHU DÍKY

Jonáš byl prorok, který plně rozuměl Pánovu milosrdenství. Ale byl to muž, který si jej nemohl užívat. Místo toho Jonáš proměnil Boží milosrdenství v břemeno, které musel nést.

Nyní Bůh posílá Jonáše do bezbožného města Ninive, aby prorokoval o jeho rychlé zkáze. Obyvatelé Ninive byli nepřátelé Izraele, přesto Jonáš utekl, když slyšel Boží pokyn. Co vyvolalo jeho přehnanou reakci? Bylo to proto, že Jonáš dobře znal milosrdenství Páně. Jonáš vysvětloval Pánovi, "Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem" (Jonáš 4:2).

Jinými slovy:" Bože, ty jsi mi přikázal vzkázat Ninive, že mají jen čtyřicet dní než přijde jejich zkáza. Ale já to nemůžu udělat, protože tě znám. Snadno se necháš pohnout k lítosti. Slzy a pokání obměkčí tvé srdce a já vím, co se stane. Když uvidíš obyvatele Ninive plakat, změníš svůj úmysl. Místo soudu nasměruješ jejich srdce k sobě - a já nakonec budu vypadat jako blázen!"

Jonáš nakonec šel do Ninive, ale jen skrz žaludek obrovské ryby, která ho vyplivla na suchou zem. Jonáš vyhlásil Boží soud nad Ninive a opravdu, lid činil pokání.

Hříchem zatvrzelí obyvatele Ninive plakali, postili se, truchlili a oblékli se v žíněná roucha, dokonce i svá zvířata zakryli smutečními šaty. Bylo to jedno z nejrozsáhlejších duchovních probuzení, které kdy byly zaznamenány v Bibli.

Přesto, uprostřed toho všeho, byl Jonáš plný zlosti. On se skutečně rozčiloval místo toho, aby se radoval, že byli ospravedlněni. Zkrátka, Jonáš se netěšil z Božího milosrdenství. 

Milovaní, jako Boží lid, neodvažme se dělat stejnou chybu. Měli bychom Bohu děkovat za jeho laskavost a milosrdenství vůči nám, jeho církvi a našemu národu.