ZÁZRAČNÝ ÚNIK

V pasti mezi dvěma horami a před Rudým mořem cítily děti Izraele beznaděj v ošemetné situaci, když se k nim zezadu blížil rozzlobený faraon a jeho železné vozy.

Je to dobře známý příběh, jeden z těch, které slýcháváš po celou dobu, co chodíš do církve. Bůh zavedl Izrael do vyhrocené situace, kdy byl pronásledován rozzuřeným nepřítelem. Zdá se to být neuvěřitelné, že Pán cíleně zavedl svůj lid na toto nebezpečné místo. Věřím, že je tento příběh pro dnešní Církev velice důležitý.

Izrael byl v pasti, situace se zdála být beznadějná. To vyvolalo v izraelském táboře paniku. Ženy a děti plakaly, tiskly se ke svým otcům a prarodičům. Skupina vzteklých starších se sesypala na vůdce Mojžíše a vyčítavě na něho křičela: „Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli zde? Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit faraonovi než zemřít na poušti.“

Rád bych věděl, jestli se tehdy chvilku bál i Mojžíš. Představuji si ho, jak padá na kolena a volá: „Pane, co se děje? Je to snad tvá vůle s námi?“ Zcela nečekaně v temné chvíli Bůh způsobil zázračnou záchranu Izraele. Náhle se hnal vítr tak silně, že rozdělil vody moře. Lid přecházel po suché zemi zázračnou únikovou cestou skrz vysušené moře. A pak, když se je snažil faraon s armádou následovat, zaplavily faraona i jeho armádu vlny a v rozbouřeném moři se utopili.

„Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi“ (Exodus 14:30-31).