Zachovávejte se v Boží lásce

Před 35 lety vložil Bůh do mého srdce, abych uvedl do chodu domov pro chlapce v Amityville, New Yorku, na Long Islandu. Skutečně jsem cítil, že za touhle prací je Bůh. Přesto přesně za rok a půl uvalily státní úřady na tento dům nemožně přísná nařízení. Řekly nám, že musíme mít jako zaměstnance psychologa na půl úvazku, stejně tak jako kněze nebo rabbiho, pokud přijmeme chlapce, kteří by byli katolíci nebo Židé. Pod těmito nařízeními jsme nemohli fungovat, tak jsme prostě zavřeli naše dveře.

Během krátkého času, kdy jsme měli otevřeno, jsme přijali jen čtyři chlapce, a poté, co jsme dveře zavřeli, jsem s nimi ztratil kontakt. Vždy jsem si myslel, že toto rizikové podnikání byla jedna z největších chyb všech dob. Více než tři desítky let jsem se divil, proč nám Bůh dovolil, abychom s tím vůbec začali.

Nicméně jsem minulý týden dostal dopis od muže jménem Clifford. Obsahuje následující příběh:

„Bratře Davide, byl jsem jedním ze čtyř chlapců poslaných před 35 lety do vašeho domova v Amityville agenturou Nassau County Children’s Agency.

Můj otec a matka byli Židé, ale rozešli se a moje matka se znovu provdala. Byla takový rebel, a tak mě dala do katolické školy. Když mi bylo jedenáct, byl jsem v katolické škole pokřtěn katolickým křtem.

Hned potom přestala naše rodina fungovat. Musel jsem uklízet celý dům, vařit, starat se o mého malého bratra, pečovat o matku a současně brzy ráno roznášet noviny. Jednou jsem se musel vlámat do matčiny ložnice, kde jsem ji našel na podlaze s pěnou u pusy. Kolem ní byly rozházené spousty prázdných lahviček od léků.

Navštívil jsem ohromnou katolickou katedrálu, šel jsem ke zpovědi, klečel na kolenou, přebíral růženec – ale měl jsem jenom strach z Boha. Byl jsem přesvědčen, že se o mě nestará.

Ani já ani moje matka jsme nevěděli, že přichází sociální pracovnice, aby mě umístila ve vašem domě pro chlapce. Ale já byl schopný udělat cokoli, abych se dostal pryč od týrání mým nevlastním otcem, od chudoby a matčina pokusu o sebevraždu. Tak jsem souhlasil a skončil ve vašem domě.

Rodiče v domově byli tak milující a laskaví. Učili nás studovat Bibli a brali nás do sboru. Jednou nás vzali do malého sboru, který pořádal stanové evangelizace. Byl jsem uvnitř tolik zahořklý a tak sklíčený. A bylo to v této malé církvi pod stanem, kdy Duch svatý začal škubat mým srdcem. Jednou večer už jsem nemohl déle odolávat. Všechny roky bolesti, zmatku a beznaděje vypluly na povrch. Byl jsem šokován.

Potom jsem slyšel, jak kazatel říká: ‚Ježíš tě miluje.‘ Padl jsem na kolena a modlil se: ‚Bože, nejsem si jistý, zda skutečně existuješ nebo zda mě slyšíš. Ale jestli jsi skutečný, prosím, odpusť mi, prosím, pomoz mi. Potřebuji, aby mě někdo miloval, protože se cítím tak zahořkle, odmítnutý a všechno ve mně vře.‘

A najednou jsem cítil, jako by na mě někdo vyléval teplou melasu, která stékala dolů po mém těle. Všechna hořkost se rozplynula. Od toho dne nadále měl Bůh zcela mé srdce.

Bratře Davide, to se stalo před 35 lety. Teď mě Bůh povolává, abych kázal a vede mě do služby na plný úvazek. Našel jsem vás, když jsem surfoval po Internetu. Toto poděkování vám ve mně zrálo 35 let. A teď vám mohu říci díky za vaši péči. Vím, co to je Boží láska.“

Dopis toho muže mi potvrzuje, že nic z toho, co děláme pro Krista, není zbytečné. Domov pro chlapce nebyl omylem – protože jeden ztracený, zmatený Žid objevil význam Boží lásky. Znal jen děsivý strach z Boha, dokud nepřišel do Jeho svatyně.

Jak je smutné, že tolik milionů chlapců jako Clifford vyroste a neví nic o Boží lásce. Nikdy nepoznali milující rodiče, takže nevědí, jak se vztáhnout k Boží lásce. Celý jejich život je plný strachu, zmatku a odmítnutí.

A je právě tak tragické, že množství křesťanů, kteří okusili Boží lásku, se nikdy nenaučili, jak vstoupit do plnosti Jeho lásky. Znají doktríny o Boží lásce, často o tom slyšeli kázání – přesto nevědí, co znamená být uchováván v Jeho lásce.

Duch svatý nedávno pohnul mého ducha, aby se soustředil na Jeho lásku. Vedl mě do pasáže z Judy: „Ale vy, milovaní, se budujte na té své nejsvětější víře, modlete se v Duchu svatém a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu“ (Juda 20–21). Jak jsem četl tyto verše, slyšel jsem, jak mi Duch tiše šeptá:

„Davide, dosud jsi nikdy nevstoupil do plnosti a radosti mé lásky. Máš teologickou pravdu – ale dosud jsi neprožil extázi a odpočinek ze zachování sebe sama v mé lásce. Až doteď jsi v ní byl jen po kotníky. Ale mám pro tebe celý oceán mé lásky, abys v ní mohl plaval.“

Bible je plná pravdy o Boží lásce. Ale někdy, připouštím, se divím, jak by mě Bůh mohl kdy milovat. To není, že bych snad o Jeho lásce pochyboval, spíše jde o chybu na mé straně, abych zůstával ve známosti a jistotě Jeho lásky ke mně.

To je důvod, proč píši toto poselství. Přeji si, abychom se všichni naučili víc o tom, jak zůstávat v Boží lásce.

Zjevení Boží lásky přichází částečně, když se znovu narodíme. Kdyby ses zeptal většiny křesťanů, co vědí o Boží lásce k nim, odpověděli by: „Vím, že mě Bůh miluje, protože dal svého Syna, aby za mě zemřel.“ Budou citovat Jana 3:16: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.“

Je to úžasná chvíle, když uchopíš tuto pravdu. Náhle si uvědomíš: „Bůh mě miloval, když jsem byl ztracený, zničený, opomenutý, neznámý. A dokázal svou lásku ke mně tím, že obětoval svého vlastního syna kvůli mně.“

A přece porozumění Boží lásce je tajemství přemáhajícího (vítězného) života. Zástupy duchovně chladnou, lhostejní a leniví, protože neznají Boží lásku k nim. Nevědí, že jejich největší zbraní proti Satanovým útokům je být zcela přesvědčen o Boží lásce k nim skrze zjevení Ducha svatého.

Podělím se s vámi o tři věci, které mi Duch svatý ukázal o Jeho lásce k Jeho lidu:

Ve své poslední modlitbě na zemi Ježíš říká: „Otče… tys mne miloval před založením světa“ (Jan 17:24). Jak neuvěřitelná myšlenka: Kristus byl velkolepě milován Otcem před stvořením. Dřív než bylo cokoliv umístěno ve vesmíru – než byly zformovány planety, než vzniklo Slunce, Měsíc nebo hvězdy, než byla učiněna Země, před stvořením člověka – byl Ježíš milován Otcem.

Potom se Ježíš modlil tuto pozoruhodnou modlitbu: „…ty, Otče… jsi je miloval, jako jsi miloval mě“ (verše 21–23). Také se modlil: „…aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich“ (verš 26). Kristus říkal: „Otče, vím, že budeš milovat ty, které přivedu do svého těla, stejně jako jsi miloval mě.“

Podle Ježíše je Kristus a Jeho církev v Božích očích jedno. Pavel to vysvětluje analogií lidského těla. Říká, že Ježíš je hlava a my jsme Jeho tělo – kost jeho kostí, maso jeho masa: „(Bůh) poddal všechno pod jeho nohy a dal ho církvi jako hlavu nade vším. Ona je jeho tělem, totiž plností toho, který naplňuje všechno ve všem“ (Efezským 1:22–23). „Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí“ (Efezským 5:30).

Z toho vyplývá, že když Otec miloval Ježíše před věčností, miloval také nás. Opravdu, když byl člověk ještě pouhou myšlenkou v Boží věčné mysli, Pán už počítal s naší účastí a plánoval naše spasení. „Poněvadž nás v něm vyvolil před založením světa, abychom před jeho tváří byli svatí a bezúhonní v lásce“ (Efezským 1:4).

Věřím v neomezenou Boží předvídatelnost. Akceptuji, že Otec znal již před věčností všechny, kteří odpoví na Jeho volání, aby byli přetvořeni do podoby Krista. David píše v Žalmech, že ho Bůh miloval, ještě když byl v lůně matky.

„Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi“ (Žalm 22:10–11). „Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo“ (136:16). V podstatě tu David říká: „Dokonce dřív, než jsem byl zformován, Tys mne znal, Pane. Všechny mé části sis předem zapsal.“

Bůh vždy miloval jak svého Syna, tak nás – protože Jeho láska je tak věčná, jako je On: „…I však milováním věčným miluji tě…“ (Jeremiáš 31:3). „…Bůh a Otec, který si nás zamiloval a z milosti nám dal věčné potěšení…“ (2. Tesalonickým 2:16).

Ježíš si nezasloužil lásku svého Otce tím, že šel na kříž, ani svou poslušností nebo tím, že miloval svého Otce. Nikdo nemůže získat Boží lásku – žádnou zbožnou činností, kterou on či ona dělá. Podobně Otec tě nezačal milovat až v den, kdys činil pokání a přijal Ježíše jako svého Pána. Nezačal tě náhle milovat, když jsi začal poslouchat Jeho slovo a chodit v Duchu. Byl jsi vždy milován, od věčnosti.

Jak dlouho nás Bůh miluje? Miluje nás od té doby, kdy existuje – protože Bůh je láska. To je Jeho opravdová přirozenost. Miloval tě, když jsi byl hříšník. Miloval tě, když jsi byl v děloze. Miloval tě dřív, než byl stvořený svět. Neexistuje začátek Jeho lásky k tobě – a neexistuje ani její konec.

Kdy tě Bůh přestane milovat? Přestane tě milovat tehdy, kdy přestane milovat svého Syna, což je nemožné. Kristus říká: „Miloval své, kteří byli na světě, a miloval je až do konce“ (Jan 13:1).

Teď můžeme lépe porozumět, co Juda říká, když nám přikazuje: „Zachovávejte se v Boží lásce.“ Říká nám: „Drž tu pravdu – uchop ji a nikdy ji nepouštěj. Boží láska je určena pro naše potěšení, naši sílu. Ona tě osvobodí a udrží tě svobodného.“ Apoštol Jan dodává: „V tom je láska, ne že bychom my milovali Boha, ale že on miloval nás, a poslal svého Syna, oběť slitování za naše hříchy. My milujeme jeho, neboť on jako první miloval nás“ (1. Jan 4:10,19).

Každý může zachovat svou radost, pokud se vznáší v Duchu svatém, není zkoušen ani pokoušen. Ale Bůh chce, abychom se zachovávali v Jeho lásce vždycky – obzvláště v našich pokušeních.

Apoštol Jan nám velice jednoduše říká, jak se můžeme zachovávat v Jeho lásce: „A my jsme poznali tu lásku, kterou má Bůh k nám, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska, a kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm“ (1. Jan 4:16). Krátce, jestliže „přebýváme v Boží lásce“, zachováváme se v Bohu.

Slovo „přebývat“ zde znamená „zůstávat ve stavu očekávání (dychtivosti)“. Jinými slovy Bůh chce, abychom očekávali, že se Jeho láska k nám každý den obnovuje. Každý den máme žít s vědomím, že Bůh nás vždy miloval a vždy nás bude milovat.

Ve skutečnosti většina z nás poletuje dovnitř a ven z Boží lásky podle toho, zda jsou naše emoce nahoře nebo dole. Cítíme se bezpečně v Jeho lásce pouze tehdy, když se nám dobře daří. Ale nejsme si jisti Jeho láskou, kdykoli jsme pokoušeni nebo zkoušeni nebo v čase našeho selhání. Toto je zvláště čas, kdy se máme spolehnout na Jeho lásku. Říká nám to v těchto pasážích: „Nezáleží na tom, jaké zkoušce čelíš, nesmíš nikdy pochybovat o mé lásce k tobě. Jestliže aktivně spoléháš na mou lásku, pak žiješ tak, jak chci, abys žil.“

Setrváváš již dlouho v nějakém velkém pokušení? Jsi přemožen nějakým starým chtíčem, který nenávidíš? Vře to ve tvém manželství, je tvá rodina v chaosu? To jsou chvíle, kdy se nejvíc potřebuješ zachovávat v Boží lásce. Musíš vědět, že přes to všechno tě tvůj nebeský Otec miluje.

Možná jsi překvapen: „Myslíš, že ve své lásce ke mně Bůh přehlíží má selhání? Je slepý k mému hříchu?“ Samozřejmě ne. Potrestá tě svou metlou – ale vždy trestá své děti ve velké lásce. „Vždyť koho pán miluje, toho vychovává a švihá každého, koho přijímá za syna“ (Židům 12:6).

Jeremiáš 31 nabízí nádhernou ilustraci Boží lásky. Izrael se nacházel v odpadlickém stavu. Lidé ztučněli a zbohatli a libovali si v bezbožnosti všeho druhu. Navrátili se k modlám a páchali smilstvo a cizoložství. Zapomněli na všechnu starostlivou milost, kterou jim Bůh dával najevo.

Potom jim náhle jejich žádosti zhořkly. Ztratili veškerou radost z uspokojování svých smyslných choutek. Brzy začali křičet: „Bože, jsme ztraceni. Potřebujeme, abys nás obrátil.“ Bůh slyšel jejich křik pokání a vyšel jim vstříc. Trestal lid svou trestající metlou – a Izrael křičel: „…Trestals mne… obrať mne, abych obrácen byl… nebo po obrácení svém pokání činiti budu“ (Jeremiáš 31:18–19).

Poslouchej Boží slova v tomto bodě: „…A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě, žeť se slituji nad ním…“ (verš 20). „…pročež ustavičně činím tobě milosrdenství“ (verš 3).

Zde je, co musíš vědět o Boží lásce: Bůh říkal svému lidu: „Musel jsem vás potrestat a mluvit k vám tvrdá slova pravdy. Dosud jste proti mně hřešili, opovrhovali mou milostí a milosrdenstvím, které jsem vám nabízel. Obrátili jste se proti mé lásce, když jste mne odmítali. Přesto se mé vnitřnosti pohnuly směrem k vám v soucitu. Rozpomínám se na vás ve vašem zápase – a budu k vám zajisté milosrdný.“

V Ozeáši 3 přirovnává odpadlictví Izraele k cizoložství. Říká Ozeáši: „Ještě jdi, a zamiluj ženu, milou frejíři a cizoložnou, tak jako miluje Hospodin syny Izraelské, ačkoli oni hledí k bohům cizím…“ (Ozeáš 3:1).

Bůh dává pokyn Ozeáši, aby Izraeli názorně kázal o Jeho lásce k nim, přestože oni ho podvádí. Říká: „Bezostyšně proti mně hřešíte jako prostitutka na ulici. Ale stále jste se mnou v manželství – a já vás miluji. Budu tu pro vás. Tak i vy pro mě.“

Vidíme tento způsob bezpodmínečné, obnovující lásky v dopise, který nám nedávno poslala drahá sestra v Kristu. Píše: „Když jsem byla před rokem zapletena do cizoložné aféry, poslala jsem vám anonymní dopis s žádostí o modlitbu. Byla jsem v takové trýzni pro ten podvod v mém životě. Jsem opravdu znovu narozená a Duch svatý se mnou jednal.“

„Nyní jsem obnovena pro svého manžela a mého nádherného Pána. Skutečně jsme po 43 letech společného života potřebovali uzdravení v mnoha oblastech našeho života. Vaše poselství mě usvědčila a také povzbudila, abych nepřestala důvěřovat v Boží lásku. Poznala jsem teď víc než kdy dřív, jak moc mě Bůh miluje.“

Boží láska měla na tuto ženu mocný vliv. Neznalost Boží lásky může mít však zcela opačný důsledek. Posuďte dopis jiné ženy:

„Často jsem cítila, že Bůh je zde, aby mě dostal – naplácal mi a trestal mě za všechno, co jsem udělala. Tudíž jsem byla nevlídná a nepříjemná k jiným a zkoušela je popohánět k poslušnosti. Teď chci pouze běžet k Jeho trůnu milosti, přijímat Jeho lásku a ukazovat Jeho lásku ostatním. Jsem unavená ze svého odsuzování.“ Díky Bohu – touží zůstávat v Boží lásce.

Podle Jana přebývá všechna Boží láska v Ježíši. Píše: „…všichni jsme vzali z jeho plnosti…“ (Jan 1:16). Jak jsme přijali Otcovu lásku? Získali jsme ji, neboť je v Ježíši.

Ale můžeš se ptát, proč je tak důležité vědět, že Boží láska je nám předávána skrze Krista? Jak to může ovlivnit tvůj každodenní život?

Tato vědomost je více než jen biblický pojem. Naopak vědomost, že Boží láska je nám předávána prostřednictvím Ježíše má všechno co dělat s tím, jak zachovávat sami sebe v Boží lásce. Víš, mně nestačí vědět, že Bůh mě bude vždy milovat a nepřestane mě nikdy milovat ve všech mých bitvách. On chce, aby na mě měla Jeho láska jistý vliv.

Jak Boží láska ovlivňuje naše životy? Nemůžeme se dívat na člověka jako na náš vzor. Mnoho křesťanů reaguje na zjevení Boží lásky tak, že ji obrátí v udělení povolení k hříchu. Přesvědčují sami sebe: „Bůh mě bezpodmínečně miluje. Musí mě tedy stále milovat navzdory mému pití, cizoložství a rozkošnictví. Jeho milost je větší než mé hříchy.“ Takoví lidé opovrhují Boží láskou.

Musíme se dívat na Ježíše jako na náš vzor. Ježíš nám vždy říká, že nás Otec miluje tak, jako miluje svého Syna. Takže jaký vliv měla otcova láska na Ježíše?

Jan píše: „Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svůj život…“ (1. Jan 3:16). Zde je ovoce Boží lásky v Ježíši: Dal sám sebe jako oběť za druhé.

Druhá část verše nám říká, jaký je smysl (záměr) Boží lásky v našich životech. Zní: „…i my tedy máme pokládat život za bratry“ (verš 16). Boží láska nás také vede, abychom darovali svá těla jako živé oběti.

Přemýšlel jsi někdy, co to znamená opravdu položit svůj život za tvé bratry a sestry? Pavel nemluví o tom, že se staneš mučedníkem v cizí zemi. Také nezmiňuje, že bys byl dárcem orgánů. A také neměl na mysli, že bys měl zaujmout místo nějakého zločince odsouzeného na smrt. Ježíš sám učinil takovou oběť.

Ne, jediní křesťané, kteří mohou přinést život a naději svým bratřím, jsou mrtví křesťané. Takový služebník zemřel tomuto světu – sobě samému, pýše a ctižádosti. Odevzdali sami sebe svaté Boží vůli.

Tento „mrtvý“ křesťan dovolil Duchu svatému, aby udělal duchovní inventuru jeho duše. Vidí zkaženost a bezbožnost ve svém srdci. A jde ochotně k Božímu oltáři s křikem: „Pane, znič to ve mně. Odeber to všechno.“ Ví, že jen skrze očištění Kristovou krví může dát svůj život za své bratry.

To je prostě nejdůležitější pravda, která mi umožňuje, abych pokračoval v duchovním boji. Jestliže jsem zcela přesvědčen, že Bůh je věrný, aby mi odpustil a obnovil mne, potom budu mít sílu odolat každému pokušení. Bude vědět, že je se mnou, nezáleží na tom, čemu čelím – a přes to všechno mne miluje. Mohu někdy padnout. Ale budu vědět, že Bůh na mě čeká na konci boje – a objevím, že jsem jím milován.

Chci, aby sis přečetl mocný dopis, který jsme nedávno dostali od obrácené čarodějnice. Její příběh je živá ilustrace někoho, kdo se zachovává v Boží lásce:

„Drahý pastore Davide, přišla jsem k Ježíši před 12 lety po 10 letech čarodějnictví. Vykládala jsem karty a pořádala doma seance. Vedlo se mi dobře, bohatla jsem, řídila jsem sportovní auto.

Když jsem dala svůj život Ježíši, zjevil se v mé ložnici o šest týdnů později Satan. Řekl mi, že bych mohla být čarodějnicí jihu, kdybych se zřekla Ježíše. Ochrnul mne od krku dolů a přišpendlil mě k posteli. Neviděla jsem v místnosti Ježíše, ale vnímala jsem, že přichází. Přišel do pokoje, zavolal Lucifera jménem a řekl: ‚Nemůžeš ji mít – ona je moje.‘ Satan opustil místnost jako hubovaný pes a zanechal za sebou příšerný smrad.

Nyní, poté co sloužím Ježíši 12 let, vidím v církvi tolik čarodějnictví. Někdy k vám přistoupí osoba s proroctvím nebo slovem a říká vám cosi z vaší minulosti, což je pod krví Ježíše a je to odpuštěné. To je dobře známý (familiární) duch. Duch svatý by z vaší minulosti nevynesl nic, co je pod krví. Jestliže On zapomene naše hříchy, tak jsou zapomenuty, jen ďábel si je pamatuje.

Také vidím v církvi tak mnoho manifestací, které jsou přičítány Duchu svatému, ale veškerá pozornost se dává lidem. Duch svatý přichází za jediným účelem – z jednoho důvodu – a to zaměřit všechny oči na Ježíše. Je-li manifestace soustředěna na člověka, můžete si být jisti, že to není od Boha.“

Tato drahá žena je mocná živá oběť. Stále čelí mnoha zkouškám: Je upoutána na vozíčku a žije v hrozné fyzické bolesti. A někteří křesťané jí říkají, že je stále ještě pod mocí Satana, když dosud není uzdravena.

Ale ona je přesvědčena o Boží lásce k ní. Ona ví, že jí byla odpuštěna aktivní činnost v čarodějnictví a že z ní byla úplně osvobozena. A nedopustí, aby ji cokoli odvedlo od mluvení pravdy v lásce k jejím bratrům a sestrám. Uzavírá svůj dopis slovy: „Dávám Bohu čest a slávu za to, že mi ukázal svou lásku.“

Zachovávej se v Boží velké lásce k tobě, jako to udělala tato žena. To bude tvá síla, ať budeš procházet čímkoli.