Zachovaný pro záměr

David se modlil: „Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám“ (Žalm 16:1). Hebrejské slovo, které David používá pro „ostříhej (zachovej)“ v tomto verši, je přeplněné významem. V podstatě říká: „Postav kolem mě plot, zeď z ochranného trní. Střež mě a uchovej mě. Pozoruj každý můj pohyb, všechna moje vcházení a vycházení.“

David plně věřil, že Bůh ochraňuje spravedlivého. A Písmo říká, že David měl pomoc a ochranu na všech svých cestách. Tento požehnaný muž prohlásil: „Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele. Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé“ (Žalm 121:4–7).

V této pasáži se opět objevuje stejné hebrejské slovo pro „zachovej.“ Zase tu David mluví o Božím božském plotu, nadpřirozené ochranné zdi. Ujišťuje nás, že „Bůh s tebe nespouští své oko, ať jdeš kamkoliv.“

Skutečně, Pán je s námi na všech místech: v práci, v církvi, během našeho nakupování. Je s námi v našich autech, v autobusech, v metru. A po celou tu dobu, říká David, nás Bůh ochraňuje před zlým. Chrání nás před zloději, gangy, vrahy, násilníky, teroristy. Ochraňuje nás před antraxem, neštovicemi, každým myslitelným zárodkem konfliktu (boje). Stručně řečeno, Bůh má pokrytý každý bod. Zaslíbil, že zmaří každou možnou zbraň, zformovanou proti jeho dětem.

Možná sis v posledních týdnech dělal starosti ohledně překvapujících teroristických útoků nebo rozšíření smrtelné nemoci. Boží slovo nám dává spolehlivé zaslíbení i pro tyto případy:

„Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne, kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich … Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili …“

„Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.“

„Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým“ (Žalm 140:1–13).

Na začátku tohoto žalmu volá David k Hospodinu, aby ho ochránil před zlým člověkem. Slovo, které tu David používá pro zachování, je odlišné. Znamená ochránit od něčeho, co je skryté, tajné. Bůh nám říká: „Každou oblast ve tvém životě jsem přikryl, i věci, které nemůžeš vidět. Můžeš ve mně odpočívat beze vší pochyby.“

Věříš, že jsi Pánem ochráněn? Uznáváš, že tě ochraňuje před úklady pyšných, násilnických, zlých lidí? Takoví lidé jsou rozhodnuti tě zničit. Možná proti tobě vymýšlejí zhoubné plány. Ale ty se nemusíš bát žádného zla. Jako se modlil David: „Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati“ (140:10).

Jestli máš problém přijmout fakt, že je Boží touhou tě chránit, čti žalm 37:

„Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje. Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho. Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba. Každého dne milost činí … símě jeho jest v požehnání … nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou … aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl …“

„Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš. Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen. Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené, Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati. Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení. Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho“ (Žalm 37:23–28,33–40).

I Job ve svém trápení svědčí o Boží ochranitelské moci. Nikdy jsem nepoznal člověka, který by čelil tomu, co snášel Job. Tento muž ztratil svou rodinu, svůj majetek, své zdraví, své dobré jméno. Kdo by se mohl přít s mužem zbitým tolika zážitky? Přesto se Job obrací na Boha jako na „strážce lidského“ (Job 7:20).

Čas od času se náš Bůh sám prokáže jako ochránce svého lidu. Přesto, s jakým záměrem? Proč je Pán tak zaměřen na to, aby nás ochránil? Vodítko nacházíme ve slovech Mojžíše: „Protož přikázal nám Hospodin, abychom ostříhali všech ustanovení těchto, bojíce se Hospodina Boha svého, aby nám dobře bylo po všecky dny, a aby zachoval nás při životu, jakž to činí i v dnešní den“ (Deuteronomium 6:24). Mojžíš říká, že Bůh jim dal přikázání z jednoho důvodu: aby je ochránil a uchoval. Ale pro co? Pro stejný důvod, pro který chce Bůh spasil a ochránit nás.

Přemýšlej o všech způsobech, jakými Bůh ochraňoval svůj vyvolený lid Izrael. Ochránil je od všech deseti ran v Egyptě. Osvobodil je od faraónovy armády u Rudého moře. Uzdravil je od smrtelného uštknutí hady na poušti. A lidé svědčili o Boží ochraňující moci svým dětem a vnoučatům: „Hospodin nás osvobodil od všech našich nepřátel. Dal nám jídlo a vodu, uchoval naše šaty, aby nezvetšely. Zachoval Izrael skrze všechno.“

Ale je tohle všechno, o čem měl Izrael svědčit? Byli tito lidé zachováni a ochráněni pouze proto, aby nakonec zemřeli na poušti? Bylo Boží osvobození jen, aby je uchovalo v bezpečí a dobře najedené po celý jejich život? Jistě tu musel být důvod, proč je Bůh zachoval.

Mojžíš oznámil: „Nás pak vyvedl odtud, aby uvedl nás, a dal nám zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům našim“ (Deuteronomium 6:23). Mojžíš říkal Izraeli: „Podívejte se na všechny zázračné metody, kterými vás Bůh vyvedl z otroctví. Co myslíte, k čemu to všechno bylo? Proč myslíte, že vás vybral a označil za výjimečné od začátku světa? Proč vás osvobodil z otroctví? Proč vás požehnal, když jste si zasloužili, aby se vás zřekl?“

„Neudělal to jen proto, abyste mohli říci: ‚Bůh naplnil všechny moje potřeby.‘ Neuděl to proto, abyste mohli sedět kolem táboráku a vyprávět svým vnoučatům o minulých zázracích. Toto všechno jsou nádherné věci. Ale nelimitují Boží plán pro tebe. Bůh tě zachoval, aby tě mohl někam vzít. Chce ve vašich životech dokončit něco, co jde za všechny zázraky.“

Věřím, že každý křesťan, který chodí s Pánem byť jen několik let, by mohl napsat knihu o poušti, ve které byl. Vlastně naše ministry právě vydala takovou knihu „Triumph Through Tragedy“ (Vítězství skrze tragedii). Je plná neuvěřitelných svědectví od věřících, kteří snášeli kruté zkoušky. A co ty? Jaké zkoušky jsi protrpěl? Kolikrát jsi čelil katastrofě, možná dokonce smrti?

Až se budeš na tyto věci ohlížet zpět, ptej se sám sebe: „Co to všechno znamenalo? Proč mě Bůh zachoval? Proč nejsem závislý na drogách nebo alkoholik? Proč nežiji na ulici, aniž bych měl všech pět pohromadě a stěží živý? A proč mám místo toho Boží pokoj? Proč je ke mně Bůh tak dobrý?“

Bůh zachoval Izrael a postavil kolem nich zeď za specifickým účelem: aby je přivedl na místo užitečnosti. Vedl je do zaslíbené země, místa určení, kde se v noci mohli položit a vědět, že s jejich bitvami se pro něco počítá.

Bůh již proklel zlé národy, které žily v Kanaánu. A když ochraňoval Izrael, bylo to proto, aby je připravil na válčení s těmito národy. Ještě předtím, než Izrael vstoupil do Kanaánu, Bůh slíbil, že před nimi pošle záplavu sršňů: „Pošli i sršně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou“ (Exodus 23:28). Bůh chtěl, aby každý Izraelita věděl: „Všechny tyto roky jste byli ochraňováni, abyste byli bojovníky v čase krize. Byli jste určeni, abyste žili jako vítězi a zemřeli uspokojení. Zachránil jsem vás, abyste byli prospěšní, vyhrávali velké bitvy až do konce.“

Ježíš byl také Otcem ochraňován za určitým účelem. Izaiáš prorokoval, že Kristus bude opovrhován a budou mu vyhrožovat. Ale za tím vším byl záměr: „Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná“ (Izaiáš 49:8).

Víme z evangelií, že Boží všemohoucí, ochraňující Duch střežil Krista každý den jeho života. A věrně osvobozoval Krista od každého zla, opětovně. Přemýšlej o tom, jak často se náboženští vůdcové pokoušeli zabít Božího Syna. Jednou ho vzali na vrchol kopce, aby ho shodili ze srázu, ale Duch zakročil. Podobně se pokoušel Satan nalákat Ježíše, aby se sám vrhnul z chrámu do propasti. Ale Duch opět ochránil Krista tím, že mu dal sílu, aby odolal pokušení, a poslal anděly, aby mu sloužili.

A všechno to mělo důvod. Izaiáš dodává: „Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich. Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce“ (49:9–10).

Ježíš Otci odpověděl: „Já půjdu. Dotknu se těch, kteří jsou v temnotě, a ukáži ztraceným cestu zpátky k tobě.“ Všechna Kristova vysvobození byla zamýšlena právě pro tento záměr: zlomit moc Satana, dát lidem svobodu, osvobodit ty, kdo jsou v otroctví, a přinést světlo do temnoty. Skrze zachovávající moc Ducha Ježíš všechny tyto věci dovršil.

Josef měl vizi, že jeho život bude Bohem mocně použit. Ale tato vize vypadala jako fantazie poté, co ho jeho bratři prodali do otroctví. Následující roky Josefova života byly naplněny strádáním a nespravedlivými křivdami. Poté, kdy se zdálo, že se Josef opět postaví na vlastní nohy, byl falešně obviněn z pokusu o znásilnění a poslán do vězení.

Přesto po celý ten čas Bůh střežil Josefův život. A nakonec po letech zmatku skončil Josef ve službě na faraónově dvoře. Faraón nakonec ustanovil Josefa vládcem nad celým Egyptem.

A bylo to v tomto čase velkého požehnání a naplnění, kdy se Josef opět setkal tváří v tvář se svými bratry. Do země přišel hlad a oni se vydali do Egypta, aby sehnali obilí. Když je Josef viděl, „pozdvihl hlasu svého s pláčem … a řekl Josef bratřím svým …Já jsem Josef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta“ (Genesis 45:2,4).

Josef se možná chtěl svým bratřím pomstít. Ale poslouchej jeho slova: „Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi“ (45:5). Josef říkal: „Ačkoliv jste mi ublížili, musel jsem tím projít. Hospodin mě připravoval, aby vás zachránil.“

Milovaný, takto Bůh jedná: připravuje člověka, aby zachránil zbytek. Opravdu, v každé generaci Pán dává povstat Josefově zástupu. Provede tyto oddané služebníky skrze roky nesnází a zkoušek, aby přezkoušel a posílil jejich víru. A osvobozuje je z mnoha satanových pastí. Ale Josefův zástup je zkoušen způsoby, které zažívá nemnoho jiných. Čelí trýznivým pochybnostem, utlačujícím strachům, prudkým a vášnivým pokušením. A možná ze všeho nejbolestivější je, že jsou zkoušeni Božím slovem.

Co to znamená? Písmo říká, že to je to, co snášel Josef: „Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Josefa. Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho“ (Žalm 105:17–19).

Jak byl Josef zkoušen Božím slovem? Věděl skrze všechna jeho trápení, že je spravedlivý muž. Věděl, že má srdce pro Boha. Jenže tohle způsobilo, že byly jeho zkoušky ještě záhadnější. Musel si myslet: „Pane, všechna tahle soužení nedávají smysl. Nepasují na tvé slovo pro mne. Řekl jsi, že mě mocně použiješ. Ale já jsem tady v řetězech. Tohle vzdoruje všemu, co jsem tě slyšel říkat.“

Josefovou největší zkouškou nebyla zrada jeho bratrů. Nebylo to jeho nespravedlivé uvěznění. Nebylo to, že na něj zapomněl jeho spoluvězeň, kterému pomohl. Ne, Josefovou nejhorší zkouškou byl jeho zmatek ohledně Božího slova, které mu Bůh dal.

Teprve po létech, když se na scéně opět objevili jeho bratři, Josef náhle plně pochopil Boží záměr. Když se ohlédnul po své cestě, poznal: „Teď vidím, že v tom všem byl Bůh. A to dává význam všemu, co jsem vytrpěl, každé bolesti, každému momentu osamění.“ Josef se smířil se svou minulostí, protože v tom uviděl Boží ruku.

Hospodin má dnes také Josefův zástup. Jsou to zbožní muži a ženy, kterých se dotknul a povolal je. Nehledají slávu ani štěstí. Všechno, co chtějí, je žít a zemřít pro naplnění Božího povolání, které na ně Bůh vložil. A Hospodin slíbil, že počítá s jejich životy pro své království.

Přesto je mnoho z těchto křesťanů ve stejně temném žaláři jako Josef. Jejich životy jsou naplněny soužením ze všech stran. A nerozumějí svým zkouškám. Podobně jako Josef prosí: „Pane, proč se tohle děje? Nedává to smysl. Všechno, co jsem kdy chtěl, bylo sloužit ti. Slíbil jsi mi, že můj život použiješ pro svou slávu. Postil jsem se a modlil jsem se tak dlouho, chtěl jsem tě víc. Tohle nemůže být tvá vůle pro mě.“

Znám tuto mučivou úzkost. Po léta byl náš domov soužen rakovinou za rakovinou. A vím, co to je, podobně jako snášet útok za útokem obviňování z pekla. Často se zdálo, když jsem se během těchto časů modlil, že je nebe jako z kovu. Po létech chození s Pánem vidím v těchto zkouškách jasně jeho ruku. A mohu dosvědčit, že co Satan zamýšlel ke zlému, obrátil Pán v dobré.

Podobně jako Josef jsou mnozí z Božího svatého zástupu v železech. Jsou uvězněni v tom, co se zdá být beznadějnou situací. Jsou velice tvrdě a bolestně pokoušeni a testováni, a zdá se, že jejich víra nefunguje. Mají pocit, že Boží zaslíbení pro ně nefunguje. Nejhorší ze všeho je, že Slovo, které tak milují, zdá se zkouší jejich duše.

Je to bolestivé, tito služebníci mohou zůstat v řetězech až do určeného času, kdy je Bůh povolá vpřed. Pro tentokrát ze sebe vydávají volání vlastní Josefovi: „Ale mějž mne v své paměti …a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys … vysvobodil mne z domu tohoto. Nebo … jsem ničeho neučinil, pročež by mne do tohoto vězení dali“ (Genesis 40:14–15). Volají: „Pane, jsem tu spoutaný ve strašném žaláři zoufalství, beznaděje. Nezapomeň na mě. Prokaž mi milosrdenství a vysvoboď mě z tohoto soužení. Toužím jenom ti sloužit, být živoucí obětí.“

Jestliže nevíš nic o takovém pláči, potom nejsi v Josefově zástupu.

Josef řekl svým bratřím: „Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým. Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské“ (Genesis 45:7–8).

Josef se mohl ohlédnout zpět na svá léta soužení a dosvědčit: „Bůh mě vyslal na tuto cestu. Měl svůj záměr, když mě vedl skrze všechna tato strádání. Teď vidím, že všechno, co jsem snášel, směřovalo k tomuto okamžiku. Bratři, Hospodin mě připravoval, abych vám sloužil. On zaranžoval všechny tyto věci, aby vás přivedl ke své zachraňující milosti, jako to udělal se mnou.“

Jaké to bylo pro Josefa neuvěřitelné zjevení. Takže, jaké je z toho ponaučení pro dnešní Boží lid? Je toto: náš Pán nás zachoval v minulosti. Zachová nás i ve dnech, které jsou před námi. A nejdůležitější ze všeho je, že za tím vším je jeho věčný záměr.

Přemýšlej o nedávných katastrofách, které přišly na náš národ. Naše společnost byla hned od 11. září 2 001 zaplavena strachem. Lidé začali volat k Bohu jako nikdy předtím. A kdysi vlažní křesťané se začali pevně chytat Božích zaslíbení ochrany. Modlí se: „Pane, postav kolem mě svůj plot. Choď se mnou, střež mě, nespouštěj svůj zrak z každého mého kroku.“ A Bůh to právě dělá.

Teď přemýšlej o své vlastní cestě. Ohlédni se zpátky na svůj život ode dne , kdy do něj vstoupil Kristus a změnil tě. Jsem si jistý, že bys mohl napsat knihu o všech způsobech, kterými tě Bůh osvobodil: z nepřekonatelných zdrcujících krizí, satanských pastí, mocných pokušení. Jak často jsi byl připraven vzdát svůj boj? Kolikrát jsi balancoval na hraně podlehnout chtíči nebo zoufalství?

Mluv o teroristických útocích. Po léta jsi byl napadán nejničemnějším, nejhroznějším, nejmocnějším světovým teroristou: Satanem samotným. Někdy jsi s ním vedl boj muže proti muži. Přesto se mu nikdy nepodařilo odtrhnout tě od Krista. Pokaždé tě Pán vyprostil a zachránil. A dnes můžeš mocně svědčit o jeho ochraňující moci:

„Můj Otec mě postavil na tuto cestu. A jeho ruka je na mně po celý čas. Spasil mě, když jsem si zasluhoval zkázu. Takže, jestliže mě Satan nemohl zničit, co může udělat nějaký muslimský terorista? Můj Bůh je naprosto věrný, aby mě ochránil.“

Dovol, abych se tě zeptal: Proč si Bůh zvolil, že uchová tebe, když jich tolik kolem tebe padlo? Kamkoliv se podíváš, vidíš zničené životy, rozpadlé domovy, rozbité sny. Přesto tu stojíš ty, vysvobozený a svobodný. Proč tě Pán uchoval? Proč nejsou tvé hříchy vystavené světu? Proč tě Bůh chrání před zkázou a ostudou?

Zachoval tě, protože má záměr s tvým životem. Naplánoval pro tebe božské dílo. A jenom zkoušce podrobený, testovaný, prověřený, osvědčený věřící je může provést a dokončit.

Podívej se na současný stav našeho národa a světa. Co vidíš? Vidím Kristovo proroctví, které se naplňuje před našima očima: „A na zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti … takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou“ (Lukáš 21:25–26).

Pavel také mluví o tomto čase: „Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí“ (1. Tesalonickým 5:3). Pavel tu popisuje lidi, kteří žijí domýšlivý a zajištěný život, chvástají se: „Dosáhli jsme pokoje.“ Přesto právě v tu chvíli, kdy se tito lidé budou cítit nejvíc bezpeční, přijde zkáza. Náhle pokoj, kterým se kochali, zmizí. A přes noc bude společnost zaplavena strachem.

Američané znají tu náhlou zkázu, o které Pavel mluví. Po generace se náš národ radoval z neuvěřitelného bezpečí před zahraničními útoky. Přesto, jak Pavel dodává: „Neujdouť toho“ (5:3). Teď vidíme dny, které Ježíš a Pavel popisovali. Je to den, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že ještě zažiji, abych ho viděl.

Přesto se nemáme bát. Náš Pán zachoval Josefův zástup právě pro takový čas. Pavel řekl Tesalonickým, že budou zachováni v duchu, duši a těle (viz 5:23: „On pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž“) A zde je Boží záměr, který za tím vším byl: „vyplnit … skutek víry mocně“ (2. Tesalonickým 1:11). Pavel říkal: „Byli jste povoláni, abyste naplnili skutek víry. A nemíním tím mlčící víru, ale tu, která bude demonstrovat moc Krista.“

Toto není čas pro nesmělou víru. Je to čas, kdy každý věřící, který snášel velké zkoušení, musí vykročit. Náš Kapitán nás volá, abychom se postavili uprostřed ustrašené společnosti a provozovali „mocnou víru.“ Máme učinit Josefovo Prohlášení: „Poslal mne, pravím, Bůh před vámi … pro zachování životů vašich vysvobozením velikým“ (Genesis 45:7).

Náš Pán nebyl překvapen útokem z 11. září. Hned od začátku připravoval Josefův zástup přesně pro tento okamžik. Provedl je skrze ohně, povodně, nemoci, zármutky, pokušení, strachy. A jejich víra se vynořila s mocí. Dokonce když peklo propouští své teroristické hordy, Boží duch shromažďuje svou armádu zachovaných svatých. A vysílá je vpřed s důvěrou, ví, že jsou povoláni, aby osvobodili ostatní. Narodili se a byli zachováni pro tento den, čas velké krize. A každý z nich dostal osobní službu (ministry), Boží mocí měnit životy.

Když se svět kymácí ze všech neštěstí, se zármutkem stoupajícím na všech stranách, Bůh povolává vpřed věrné vojáky, kteří byli trénováni pro boj. Tito oddaní muži a ženy snášeli velké zkoušky a povstali se spolehlivou vírou. A spočívá na nich Boží moc. Tato moc možná není vidět ve velkém měřítku. Může být vidět prostými, přirozenými způsoby: tichý duch, úsměch uprostřed moře zamračených, pokoj v duši, mysli a těle, když se ostatní třesou.

Moje žena Gwen strávila celý život bojem s rakovinou. Prodělala četné operace a jsme vděční Pánu, že ji pokaždé osvobodil. Čtenáři mých poselství vědí o Gweniných těžkých zkouškách po léta a mnozí napsali, že mají podobné boje.

Jednoho dne se Gwen rozhodla napsat krátkou noticku lásky a povzbuzení pro každou ženu, která napsala, že má rakovinu. Její služba (ministry) je tichá, klidná práce, ale je vybavena mocí, protože se zrodila ve zkoušce a trápení. Brzy Gwen dostávala odpovědi, v nichž bylo řečeno: „Děkuji vám za váš lístek. Vložila jste do mého srdce velikou víru.“

Gwen i já jsme věděli hned od začátku, že byla zachovávána pro záměr. A nyní stovky žen svědčí o naplnění Božího záměru v jejích bitvách.

Potřeby světa jsou velké právě teď. Takže, drahý svatý, jaký je Boží záměr pro tebe? Když se ohlédneš zpět na svou cestu, skrze jaké bitvy tě Bůh provedl? V jakých zkouškách ti dal vítězství? To je možná vodítko ke tvé osobní službě. Pán tě možná chce použít právě v té oblasti, ve které jsi tak dlouho bojoval.

Připomínej si, že každá služba přichází ze společenství. Hledej Pána v modlitbě. Ptej se ho: „Pane, co to všechno znamená?“ On ti to ukáže. On tě zachoval pro záměr. A on tě povolal vpřed jako člena svého Josefova zástupu pro takový čas jako je tento.