ZAPOMEŇ NA TO

Satan podráží nohy mnoha křesťanům, když je přesvědčuje, že v Pánu něco ztratili. Ve skutečnosti je hrozným hříchem pochybovat o Boží lásce a nesprávně posuzovat své postavení v Kristu svými pocity. Tvoje každodenní chození s Ježíšem nesouvisí s tvým nadšením, s tvými slzami či intenzitou. Spočívá pouze na víře.

Představ si, jak bys byl ztracen, kdyby tvé spasení záviselo na tvých pocitech. Pavel nás nabádá: „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou“ (Filipským 3:13). Nikdy se nemáš spoléhat na své minulé emocionální zážitky. Dnešní záležitostí je tvá důvěra. Máš důvěru v Boží zaslíbení? Jsi připraven se účastnit jeho božské přirozenosti opravdu biblickým způsobem – ne emocionálními extázemi či vnějšími důkazy, nýbrž spolehnutím se na Boží slavná zaslíbení?

„Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (2. List Petrův 1:4). Petr to objasňuje: získáváme Kristovu přirozenost, jen když si přisvojíme Boží zaslíbení smlouvy, nikoli jinými prostředky.

Jednou se nějaký služebník přede mnou chlubil: „Už jsem konečně dosáhl víry svého mládí. Více se modlím a Bible je opět mým pokrmem. Bůh mi dává mimořádná poselství pro můj sbor a já mám znovu velkou lásku ke ztraceným. Cítím se být velmi obnovený.“ Jen o pár měsíců později však tento muž cítil opět hrůzu.

Bůh skutečně přináší do našich životů obnovení a čerstvé pomazání. To ale není naše neustálá potrava. Máme žít dál neustálou vírou v jeho zaslíbení smlouvy. Jeho slovo je neotřesitelné, i když se cítíme slabí. Náš Pán dodrží svá zaslíbení, která nám dal: „Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy“ (List Judův 24).