Zapomenuté, ztracené zástupy!

V dnešní době vidíme rockové hvězdy a hudební skupiny, jak přicházejí a odcházejí. Možná si vzpomínáte na vzestup psychedelického rocku, punk rocku a později grunge rocku. A nyní je zde něco, co se nazývá anti-Christ rock. Možná jste slyšeli o nové skupině, která ohlašuje toto hnutí. Její název je Marilyn Manson. Své jméno si složili ze jmen Marilyn Monroe a masového vraha Charlese Mansona. A naplňují haly a sály po celé zemi!

Marilyn Manson je halasně antikristovská. Jejich poslední nahrávka nese titul „Anti-Christ Superstar“ a její texty jsou rouhavými útoky na našeho Pána. Součástí jejich vystoupení je trhání Bible.

Uvědomuji si, že takové skupiny uvadají jako tráva. I Beatles – skupina, která jednou prohlásila, že jsou populárnější než Ježíš – přišla a odešla. A já vím, že stejně tak uvadne i Marilyn Manson. Za několik let lidé, kteří uslyší jejich jméno, se zeptají: „Marilyn – kdo?“

Přesto – něco se teď děje mezi mladými lidmi v Americe a já cítím naléhavost označit to. Před několika týdny, když měla Marilyn Manson vystoupení ve Washington D.C., jeden jejich člověk z pracovního týmu spadl ze zdi a zabil se. Skupina však hrála dále. Pokračovali prostě v koncertu i přesto, že člen jejich týmu se náhle zabil.

Na tento případ jsem vás upozornil z určitého důvodu. Věřím, že antikristovské texty této skupiny se stávají jazykem naší mládeže. Nedávno jsem s hrůzou vyslechl rozhovor skupiny teenagerů a ještě mladších o náboženství. Za několik minut začali křičet kletby o čtyřech písmenech: „– God, – Jesus!“

Když jsem se díval do jejich tváří, viděl jsem zuřivou vzpouru, jakou jsem do té doby ještě neviděl. Plameny v jejich očích hořely nenávistí vůči náboženství. Postoj antikrista je zcela ovládl!

Dnes již mladí lidé neproklínají politiky, rodiče či společnost. Už svůj hněv neobracejí proti rasismu, chudobě nebo diskriminaci. Ani jim už nestačí být prostě jen proti institucím. Nyní svou zuřivost obracejí proti Bohu a Kristu!

Před několika týdny jsem viděl v novinách snímek skupiny mladých křesťanů, kteří demonstrovali před halou, kde vystupovala Marilyn Manson. Tato malá odvážná skupina věřících nosila transparenty protestující proti rouhavým útokům skupiny M.M. proti jejich Pánu. Děkuji Bohu za takové mladé lidi, kteří povstali pro Ježíše.

A potom, jak jsem se díval na snímek, jsem přemýšlel o tisících ztracených teenagerů, kteří míjeli tuto malou skupinu – posmívali se jim, syčeli na ně, zatímco plnili halu, aby nasávali antikristovské texty, oslavovali Satana a odcházeli se zlostí vůči Bohu. Tito teenageři již nejsou uspokojeni kouřením trávy, užíváním cracku, pícháním si heroinu či oddáváním se sexu. Jejich poslední vzpoura je teď proklínat Krista a jeho církev.

Jen několik bloků od naší církevní budovy jsem četl jedno graffiti, o němž věřím, že vystihuje stav nynější generace mladých lidí. To poselství bylo: „Nefackuj mě už, tati. Nebij mě. Nezabíjej mě.“ Jiný nápis říkal: „Můj otec zbil mě i mou sestru Marii. Nepoznal, že nás to bolí, a on se cítil dobře.“ Mnoho mladých v Americe bylo bito, fackováno a zastrašováno po celý svůj život. A nyní se stali ztracenou generací!

Věřím, že brzy se budou ve všech velkých amerických městech budou dít krvavé násilné činy – a budou vykonány teenagery. Tato bezbožná generace už hněvivě hrozí pěstí Bohu a vydávají se duchu antikrista, který byl vypuštěn z pekla. Brzo budou zuřit kvůli snížení životní úrovně. Rozhodnou se, že vše si vezmou silou, budou rozbíjet výkladní skříně a podpálí všechno ve svém dohledu. Tito mladí lidé byli oloupeni o jakýkoli morální koncept. Bylo jim říkáno, že není Bůh, že nic ani zmínka o náboženství nepatří do veřejného života, do našich škol, soudních dvorů, do naší vlády. A namísto náboženství byli zahrnuti kondomy a telefonními čísly potratových klinik.

A teď přišel den výplaty. Sklízíme zlo, které naše společnost zasela. Vychovali jsme generaci, která ani nezavadila o církev, která ji však nenávidí s kypící zuřivostí!

Když jsem se díval do tváří v davu, který mě míjel – lidé různých národností a způsobů života – mou duši jako blesk zasáhla myšlenka: „Oni všichni jsou ztraceni! Skoro každý z těch, co mě míjejí, jde do pekla. Tato společnost je zatracena!“

Uvědomuji si, že to může znít tvrdě nebo troufale. Možná si myslíte: „Určitě někdo z těch kolemjdoucích zná Pána. Někde, nějakým způsobem museli slyšet evangelium.“

Jistě mnozí z toho velkého davu viděli nebo mají zkušenost s nějakého druhu náboženstvím. Konec konců, nikdo dnes nemůže přepínat televizní programy, aniž by nenarazil na křesťanský program. Avšak mnoho z toho, co probíhá na křesťanských programech, je odporné: kazatelé multimilionáři se dožadují dalších peněz; nasládlé kázání postrádající pomazání a usvědčující moc. Jen málo pořadů v televizi předkládá pravdivé evangelium. A výsledkem je, že jen málo lidí dnes slyší čisté evangelium – usvědčující a z hříchu osvobozující poselství!

Můžete odpovědět: „Ale určitě někteří z těch kolemjdoucích jsou návštěvníci církve.“

To je pravda. Jsem si jist, že mnozí přišli do církve aspoň o vánocích nebo velikonocích. Ale většina církví je dnes mrtvá, bez života, bez moci vyhnat byť malého démona. V jejich službě není skutečné evangelium, žádná biblická pravda, která by vysvobodila lidi z hříchu.

S každým blokem, který jsem míjel, jsem byl znovu a znovu zasahován myšlenkou: „Oni jsou ztraceni. Věčnost stráví bez Ježíše!“ Nakonec jsem se snažil upokojit myšlenkou: „Vždyť v naší církvi jsme viděli tisíce lidí, jak se obracejí. Times Square Church je jedna z největších kongregací v New York City a odvádíme velký kus práce v evangelizaci. Zasahujeme některé z těchto ztracených a zraněných lidí.“

Ale něco se stále vbodávalo do mojí duše. Musel jsem přiznat před Pánem: „Ach, Otče, už nemám to břímě, které jsem kdysi měl. Už nenaříkám tak, jako když jsem poprvé před třiceti pěti lety přišel do New York City. Jsem ti vděčný za to vše, co jsi vykonal mezi čtyřmi zdmi naší církve. Ale ve svém srdci vím – už nemám stejný oheň!“

V roce 1958 jsme Gwen a já žili v maličkém Philipsburgu v Pennsylvánii, v městečku s asi 1500 obyvateli. Tehdy jsem chodil do lesa blízko našeho domova a hodiny jsem plakal nad dušemi lidí v New York City. Vlastnil jsem malý zelený chevrolet a každý týden, když jsem jel do města sloužit, jsem celé tři hodiny jízdy plakal. Někdy jsem musel zastavit na kraji silnice, protože mé srdce bylo tak zlomené pro ztracené. Zastavil jsem motor, šel jsem do lesa, padl na tvář a plakal.

Poté, co jsme se s Gwen i rodinou přestěhovali do Staten Island, jsem se každý den dopravoval do Brooklynu, abych tam sloužil – a celou cestu jsem plakal. Ostatní cestující si mysleli, že jsem blázen. Někteří mi dokonce nabídli útěchu a povzbuzení. Ale já jsem věděl, že mám Pánovo srdce a plakal jsem a naříkal tím více.

Dnes káži v jednom z nejkrásnějších divadel na světě, v historickém divadle Marka Hellingera. Předávám poselství hladovému shromáždění, jehož členové přicházejí z různých oblastí více než tří států, aby si poslechli kázání na všechna možná témata ze Slova Božího. Rád pracuji v této službě a děkuji Bohu, že mi dovolil být částí toho, co koná v New York City.

Přesto bych rád věděl kolik lidí v našem shromáždění – a kolik čtenářů z našeho seznamu odběratelů – se cítí tak, jak jsem se cítil já, když jsem šel po Brodway. Musel jsem se zastavit a zeptat sám sebe: „Jak je to dlouho, co jsi naposledy plakal pro ztracené? Máš stále Pánovo břemeno zasáhnout je evangeliem?“

Ptám se vás: Jste schopni pracovat vedle svých kolegů, zdravit své sousedy, mluvit s nespasenými členy své rodiny a neznepokojovat se nad jejich dušemi? Je vaši mysl zaměstnána prostě jen tím, jak přežít, zajistit svou rodinu, ochránit své děti? Už nejste obtíženi, už nesvědčíte, už nezasahujete ztracený a umírající svět?

„Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (KJV: „co bylo ztraceno“) (Lukáš 19:10). Kristus říká: „Přišel jsem na tento svět z jednoho důvodu – abych zasáhl a zachránil ztracené duše!“ Toto však nebylo jen Ježíšovým posláním. On to učinil také naším posláním: „A řekl jim: ‚Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.‘“ (Marek 16:15).

Ježíš tu hovoří k malé skupině věřících, asi ke sto dvaceti lidem, kteří se shromáždili v horní místnosti. A jaký nemožný úkol před ně postavil! Přemýšlejte o tom: Tehdy světu vládl Řím. A on svým následovníkům přikázal: „Běžte do Říma a řekněte pyšnému egoistickému císařovi, že není krále nade mne. Já panuji nad stvořením! Běžte do Atén, kde vládne pohanství, a kažte, že pouze Já jsem ta cesta. Běžte všude tam, kde vládnou filosofie, stará náboženství, falešní bohové a pověry – a kažte můj kříž a vzkříšení.“

„Běžte k cizím národům, žijte s jejich lidmi a učte se jejich jazyku. Vzkládejte ruce na nemocné, vyhánějte démony, zvěstujte dobrou zprávu. Běžte do samotného sídla Satanova a kažte moc a vítězství vzkříšeného Spasitele!“

Musíme si uvědomit, že Ježíš mluvil k běžným, nevýznamným, nevzdělaným mužům a ženám. Celou budoucnost své církve vložil na jejich ramena. Tato malá skupina musela být ohromena. Dovedete si představit ten rozhovor, který se musel odehrát, když jejich Mistr byl najednou vzat do nebe?

„Slyšel jsem ho dobře? Jak mohou chudí, obyčejní lidé jako jsme my, začít celosvětový převrat? Nemáme ani korunu, jsme vyvrženci společnosti. Jak by s námi mohl někdo jednat jinak, než že se nám vysměje? Římané nás bijí a zabíjejí. A když s námi zacházejí tímto způsobem zde v Jeruzalémě, jak s námi budou jednat, když přijdeme do Říma a budeme svědčit a kázat?“

„Jak asi přineseme evangelium světu, který tak nenáviděl Ježíše, že ho zabili? Byl opovrhován, odmítnut, opilci si o něm zpívali. A přesto nám bylo přikázáno zvěstovat ho jako Pána a Krále!“

„A jak od nás Pán očekává, že se s evangeliem dostaneme do celého světa, když nemáme peníze ani na to, abychom se dostali do Jericha? A jak se máme učit jazyky, když jsme nebyli ani vzděláváni ani k tomu nejsme vybaveni? Opravdu od nás očekává, že půjdeme k pohanům v severních národech, k té divoké chátře z Evropy, jejichž armády plení a bez soucitu zabíjejí? To všechno přece není možné!“

Skutečně to bylo neuskutečnitelné poslání. Ale výzva dnes je právě tak odstrašující! Bible nám říká, že každá následující generace se stále zhoršuje a zhoršuje. A když přemýšlím o starém Římu, Aténách a Ninive, uvědomuji si, že tehdejší společnosti neměly všechny ty exotické, hříšné žádosti a pokušení, kterým čelí naše generace. Neměli bezbožnou televizi, obscénní filmy, pornočasopisy, sex přes počítač.

Také na rozdíl od nich čelíme jiným těžkým věcem: Naše vláda se v podstatě snaží postavit Boha mimo zákon (učinit ho psancem). Naše média jsou liberální k tématu bezbožnosti. Wall Street stále víc a víc lační po penězích. Je zde velký příliv homosexuality. A nyní vidíme povstávání generace, která proklíná Krista, jehož kážeme!

Když se Pavel díval na zástupy modlářů v Aténách, jeho duch byl pohnut. Když se každého rána podobně dívám z okna mého bytu na masy lidí na Manhattanu, prožívám to, co cítil Pavel. Vidím mnoho nádherných budov – panorama středu města až po Sochu svobody – přesto mi všechny připadají jako náhrobní kameny! Jsou plné žijících mrtvých – spousty lidí, kteří umírají a jdou do pekla. Musím každý den křičet: „Pane, potřebujeme tě. Bez tvého vedení a moci nemůžeme udělat nic, čím bychom ty lidí zasáhli!“

Ježíš věděl, čemu všemu bude jeho církev čelit. Věděl o všech těch nemožnostech, zastrašující opozici, mnoha překážkách. A také přesně věděl, co se stane s naší společností – že zde bude velký morální posun, že lidstvo bude stále horší a horší a že rozzuřený ďábel proti Kristově církvi vyvrhne řeku pekla.

Věřím, že Ježíšovo slovo k aplikaci pro jeho bezradné učedníky dnes je toto: „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte… dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lukáš 24:49). Ježíš v podstatě říká: „Budete-li se snažit evangelizovat ve své vlastní síle, zakrátko padnete na nos. Nemůžete pro mne nic udělat, dokud nebudete plni Ducha svatého!“

„Znám všechny boje a překážky, kterým čelíte. A dám vám moc větší, než kdy ve světě byla. Budete schopni postavit se před krále, knížata, vlády. Budete mít autoritu nad démony a mocnostmi. Ale ta moc na vás musí přijít z výsosti! Nemůžete ji naplánovat, vřadit do své strategie, nemůžete nic dělat, aby se to stalo. Máte prostě stále sedět a čekat. Já vám pošlu svého Ducha. On přijde a naplní vás mou mocí!“

Ježíš by nikdy ty učedníky nevyslal, pokud by nevěděl že moc daná jim bude dostatečná na to, aby čelili jakékoli potřebě či opozici. Věděl, že to jsou ti samí, kteří se strachem utekli, když si pro něj přišli vojáci. Byli to ti samí, kteří odešli lovit ryby namísto toho, aby ho poslechli, protože měli strach zastat se jej. Byli to bázliví, ustrašení, nezkušení, necvičení lidé. Přesto – Ježíš věděl, že tito mužové, když budou plně poddáni Duchu svatému, budou konat zázraky, vyhánět démony, přemáhat každou opozici!

A vskutku, když Duch svatý padl na učedníky, byli oproštěni od strachu. Když vešli do chrámu, aby vydávali svědectví, Duch svatý učinil jejich slova tnoucími a usvědčujícími – jako meč pronikající do srdce. Kázali evangelium v moci a autoritě – neboť v sobě měli oheň Ducha svatého!

Náhle se jich bály zástupy. V krátkém okamžiku bylo spaseno nějakých pět tisíc lidí. Dokonce kněží se obraceli. A další vylití se udála v blízkých vesnicích, vzdálených městech a dokonce mezi pohany. Nejlepší na těchto neuvěřitelných událostech je to, že všeho dosáhli z přímého vedení Duchem svatým. Nic se nedělo, dokud se učedníci nezavřeli s Pánem a nemodlili se a nepostili. Když toto udělali, Duch přišel a začal řídit každý jejich pohyb.

Ještě něco velmi důležitého se stalo v těchto událostech. Učedníci měli evangelium přinést ke všem národům, ke všem lidem – avšak židovská tradice jim zakazovala dotknout se byťjen roucha pohanů. Jak se o nich mohlo předpokládat, že ponesou dobrou zprávu lidem, s kterými se nesměli ani stýkat? Vypadalo to jako nesplnitelný příkaz. Dokonce i obrácení Židé se drželi tohoto předsudku.

Přesto – široce rozsáhlé zvěstování evangelia začalo hned, co Duch svatý převzal vládu. Duch navštívil Petra v době jeho denní modlitby, když se modlil na rovné střeše domu: „Ale hlas se ozval znovu: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.‘“ (Skutky 10:15).

Petrovi Duch řekl: „Neodvažuj se nazývat nečistým, co jsem posvětil a očistil. Nyní jdi dolů, protože tam nějací pohané klepou na dveře. Chci, abys šel s nimi a kázal jim Ježíše Krista!“

Duch svatý přes noc vyřešil problém s předsudky. Otevřel svět pohanů evangeliu prostě tím, že hovořil ke svým následovníkům. Všechno toto bylo řízeno přímo z nebe!

Toto však stojí v rozporu k většině učení, které dnes slyšíme v církvi. Celý svůj život jsem slyšel pastory a evangelisty, jak říkají: „Jediná věc, které je třeba k tomu, abychom šli na misijní pole, je potřeba. A potřeba je – tam v Africe, Asii, Jižní Americe. Takže povstaňte a běžte! Neste evangelium k národům, jak to přikazuje Kristus.“

Ale já věřím, že pokud nejste plni Ducha svatého, neměli byste se odvažovat jít! Nemáte-li jeho vedení, nemáte co nabídnout. A kdykoli jednáte bez vedení Duchem, výsledkem je lidská pošetilost.

Věřící prvního století, kteří byli plni moci, všechny své pochodové příkazy přijali od samotného Ducha svatého: „Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: ‚Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.‘ A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu. Posláni tedy Duchem svatým, odešli…“ (Skutky 13:2–4).

Tito věřící se modlili: „Pane, do kterého města máme jít? A kdy? Jak? Když přijdeme, jak máme zasáhnout lidi?“ Nikdy nečinili krok, dokud nebyli nejdřív sami s Bohem a nepostili se a nemodlili. A Duch svatý jim odpověděl tím, že jim dal jasné vedení!

Ptám se vás: Nepotřebujeme dnes vedení Duchem svatým mnohem více? Regály našich knihkupectví jsou hojně vyplněny knihami Jak… jak vítězit v modlitbě, jak postupovat ve strategii evangelizace, jak vést duchovní boj. Ale žádná z těchto knih nám nedá nic dobrého, nebudeme-li trávit čas na kolenou!

Když jsem se poprvé přestěhoval do New York City, měl jsem tolik plánů, kolik si jen umíte představit. Často jsem mluvil i psal o některých těchto mých hloupých plánech.

Při jedné příležitosti jsem získal obrovský Land Cruiser (Křižník země) od Orala Robertse. Byl to stroj postavený společností General Motors za půl miliónu dolarů, který měl jednu stranu rozevřenou jako škeble, kde bylo již zhotovené jeviště pro pěvecký sbor. Ten autobus vypadal jako by přistál z Marsu!

Domníval jsem se, že tento dobrý nápad pomůže naší službě přitáhnout ztracené. Když jsme ho poprvé použili, zaparkovali jsme ho před kostelem v Brooklynu, tam kde před sto lety probíhalo probuzení. Začali jsme zpívat a kázat a brzy se shromáždil veliký dav. Myslel jsem si: „To je ono! Uvidíme další velkou žeň duší.“

Ale všechno, co ti lidé dělali, bylo to, že se dívali na Land Cruiser. Na konci naší služby už tam stáli jen dva lidé, kteří nás poslouchali. Když jsme se sbalili k odchodu, přemýšlel jsem: „Pane, co se stalo? Proč to nefunguje?“ Později jsem ten autobus prodal jednomu muži z Yonkers, který za padesát centů pouštěl dovnitř lidi jako do turistické atrakce.

Jindy jsem se rozhodl: „Potřebujeme přenosnou pouliční kazatelnu – něco s vysouvacím stožárem a reproduktorem uprostřed. Uděláme jich padesát nebo možná sto. Pak je použijeme pro naše pouliční shromáždění.“

Svůj vynález jsem se chystal odhalit na shromáždění v Glad Tidings Tabernacle na 33. ulici na Manhattanu. Problémem však bylo, že dohromady s jevištěm to bylo příliš těžké pro přenášení. A bylo to drahé; mohl jsem si to dovolit tak za poloviční cenu. Noc před uvedením jsem měl pouze část svého nového evangelizačního vynálezu! Byl jsem úplně zmaten!

Také jsem vynalezl krabičku s odklápěcím vrškem. Byla to evangelizační balíček, který vypadal jako krabička od cigaret (ve skutečnosti tabákové společnosti tento nápad převzaly a vydělaly na něm). Když se vršek odklopil, uvnitř bylo pět evangelizačních traktátů, které jsem napsal. Ale i tento projekt se ukázal jako další katastrofa. Zakončil jsem ho s dluhem 25 000 dolarů.

Nakonec jsem v zoufalství po těchto debaklech strávil čas na modlitbách, kdy jsem se slzami hledal Boha. Naříkal jsem:„ Pane, ty víš, že mám břímě pro toto město. Musím něco dělat. Ale všechno, co jsem vyzkoušel, selhalo. Co chceš, abych dělal?“

Duch mi odpověděl: „Zastav všechny ty své bláznivé nápady, Davide. Nikdy jsi se mnou nemluvil ani o jedné z těch věcí. Jestli chceš mé břímě, musíš ho dostat ode mně!“

Tak jsem to tak udělal. A mimo všechna očekávání přišlo to nejjednodušší přesto však nejúspěšnější evangelizační úsilí, o jaké se kdy naše služba snažila. Pán nás vedl, abychom prostě jen s mikrofonem a vlajkou vyšli do ulic a kázali Ježíše. Když jsme to začali dělat, přišly zástupy a lidé začali přicházet ke spáse napravo i nalevo.

Když vás Duch svatý vede, nemusíte se snažit mít jeho břímě ve své tělesnosti. Žádný křesťan by se nikdy neměl cítit obtížen břemenem, jak hledat nové cesty a způsoby zasažení ztracených duší. Duch svatý zná srdce a Pánovo břímě – a on nám také dá své břímě a strategii, jestliže jej prostě budeme hledat!

Na druhou stranu však zase znám mnoho církví, které jsou spokojeny jen s tím, že mají modlitební setkání. Lidé se věrně hodiny až do konce modlí. Nikdy však vlastně neočekávají, že by mohli vyjít ven a získat ztracené.

Milovaní, modlitba nestačí! Můžete patřit do modlitební skupiny – ale jestliže vaše modlitby nejsou o přijetí moci pro svědectví, skončíte zaměřeni na své vlastní problémy. A zapomenete na svět okolo vás, který směřuje do pekla!

„Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?“ (Galatským 3:5).

Pavel říká, že Bůh každému dává míru Ducha svatého – a nečiní tak podle našich skutků, ale podle naší víry v něj.

Jedinou osobou, která měla Ducha svatého bez míry, byl Ježíš. Přesto bylo mnoho mužů a žen – ve Starém a Novém zákoně a v historii – kteří byli obdarováni velkou mírou Ducha. Takoví věřící vždy věděli, že se nemusí snažit ronit svaté slzy nad ztracenými, protože Duch svatý sám v nich působil lkaní!

Naším úkolem je prostě se modlit: „Duchu Svatý, ty znáš každého v okruhu mého vlivu, se kterým jednáš v oblasti usvědčení, neboť jsi to ty, kdo je usvědčuje. Ty vidíš každou slzu, která se prolévá v tichu noci. Ty znáš každého, kdo je v zoufalství a kdo volá o pomoc. Já jsem tvůj nástroj. Naplň mne tvým břemenem a veď mě k těm, které jsi připravil.“

Bůh nás chce zmocnit z jednoho důvodu, a to, aby nás dostal na ulici naplněné jeho slovem a vedené jeho Duchem. Chce, abychom byli schopni mluvit slovo dané přímo z nebe – pronikající, usvědčující poselství, které má jasný oheň Ducha!

Teď se vás ptám: Jste pohnuti v duši nad ztracenými? Máte břímě za ty, kteří jsou v oblasti vašeho vlivu? Nebo jste pořád soustředěni jen na své vlastní potřeby? Jestliže neznáte Kristovo srdce a nemáte jeho břímě, nemůžete očekávat, že jím budete použiti!

Každý z nás může ve víře prosit o více Ducha svatého. Můžeme jej prosit, aby nám dal břímě, aby v nás lkal, vedl nás, mluvil k nám a skrze nás. On čeká, aby nás vedl – aby nám zjevil Otcovy cesty!

Oblastí našeho vlivu možná nebude Čína nebo Afrika. Pro mnohé křesťany práce pro věčnost bude soustředěna na rodinu, přátele a spolupracovníky. Požadavky přesto zůstávají stejné: zasáhnout lidi, musíme prosit Pána, aby s nimi jednal a usvědčoval je – a aby připravil naše srdce se slovem v pravý čas.

Jestliže všichni, kdo čtou toto poselství, dovolí Duchu svatému, aby je pro ně učinil reálným – aby hledali jej, jeho břímě a vedení – není možné říci, jaký druh sklizně Duch může sklidit. Pravdou je, že ty největší činy pro věčnost se nedějí na masových kampaních, ale když jeden svatý zasáhne jednu ztracenou duši. To se však děje, jen když každý svatý dostává břímě od Pána!

Dej se Bohu hned teď. Volej k němu; modli se, posti se. Pros ho, aby tě vedl k těm, které usvědčil a kteří jsou připraveni slyšet jeho slovo. Pak důvěřuj v jeho vedení a moc činit zázraky. On to bude činit! Bůh chce zachránit mnohé z tvé rodiny a z okruhu tvých přátel a známých!