Celá kniha Deuteronomium je složena z řady poselství na rozloučenou od Mojžíše, určených těm, kteří přežili čtyřicet let putování pouští a byli vyvolení k tomu, aby dostali do vlastnictví zaslíbenou zemi. Připomíná nové generaci důležitost poslušnosti.
„Znáte historii svých otců. Byli to lidé, které Bůh povolal, vyvolil a pomazal, ale ztratili pohled víry. Hospodin je tak velmi miloval, že je čas od času nesl ve své náruči. Ale oni přesto znovu a znovu proti němu reptali a působili mu bolest.“
Mojžíš pokračuje: „Nakonec Boží trpělivost skončila. Viděl, že se oddali nevěře a nebylo nic, co by změnilo jejich smýšlení. Jejich srdce byla jako ze žuly, takže jim Bůh řekl: ‚Ani jeden z vás nevstoupí do zaslíbené země. Nyní se obrátíte a půjdete zpět do divočiny.‘“
Jak mocná slova. Mojžíš však nemluvil jen k nové generaci Izraelitů, ale ke každé generaci věřících, která následovala, včetně nás v dnešní době. Stejně jako další zaznamenané události Starého zákona i toto bylo napsáno „k napomenutí těm, které zastihl přelom věků“ (1. Korintským 10,11).
Mojžíš nám ukázal nebezpečí nevěry. Varoval, že pokud si nedáme pozor, budeme trpět stejnými důsledky, které padly na ty před námi: „Aby nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti“ (Židům 4,11).
Mnoho věřících v dnešní době dovolilo satanu, aby je přesvědčil, že nejsou dost dobří, že Bůh se na ně stále hněvá pro minulé hříchy. Ale stejně jako v Izraeli, vaše volba určí směr vašich dalších let.
Pán má pro vás zaslíbení, jako měl pro Izrael: „Boží lid má pravý sobotní odpočinek teprve před sebou“ (Židům 4,9). Zachránil vás, aby vás přivedl na místo odpočinku, na místo neotřesitelné víry a důvěry. Proto mu důvěřujte!