ZASTAV ĎÁBLA U DVEŘÍ SVÉHO SRDCE

Jednou z největších tragédií naší generace a zároveň jedním z nejhlubších zdrojů Božího zármutku je, že tolik křesťanů není skutečně šťastných. Při zevrubném pohledu vypadají dobře-zpívají, tleskají, usmívají se a vzdávají díky. Ale když zabrousíme pod povrch, je tam osamělost a dlouhotrvající utrpení.

Tito křesťané jsou jednou horcí a pak najednou studení. Neumí si poradit se strachem a válcuje je deprese. Jeden týden jsou nahoře a druhý dole. Mnohokrát podobným dojmem působí i jejich manželství. Jednou spolu vycházejí dobře, jindy je to mizerné. Někdy se dokonce spolu nedokážou ani bavit. A jak to vysvětluji? „Očekáváme, že to tak v manželství chodí. Nemůžete přece prožívat šťastné a láskyplné období pořád.“

Věřící, kteří se chytili do stále se opakujícího cyklu jednou nahoře a podruhé dole, by měli mít na zřeteli slova, která psal Pavel Timoteovi. Povzbuzoval tohoto mladého muže, aby pomáhal ostatním přijít k sobě a „vzpamatovat se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli“ (2.Timoteovi 2:26). Tak je to v ekumenickém překladu. Český studijní překlad říká natvrdo „ať se proberou z ďáblovy léčky, do které byli od něj chyceni, aby činili jeho vůli.“ To perfektně popisuje stav některých věřících: protože mu dali přístup, Satan šmejdí sem a tam v jejich životech podle toho, jak se mu zrovna zachce. Nejednají v autoritě a nezabraňují ďáblu přiblížit se ke dveřím svého srdce. On se chlubí, že je chytil. „Nemáš v Kristu žádnou sílu zastavit mne,“ říká Satan. „Jsi mým zajatcem a budeš dělat to, co si přeji já.“

Nedostatek vítězství v Kristu je děsivý! Nezemřel proto, abychom nadále žili pod satanovou mocí i poté, co jsme Ježíši vydali svoje srdce. Buď opatrný, aby ses do této pasti nechytil. Namísto toho se srdcem pevně rozhodni chodit s Bohem a vyhlašuj nahlas jeho zaslíbení. S plným nasazením jej hledej a on naplní tvoje srdce pravdivou, neutuchající radostí.