ZDROJ NAŠÍ SÍLY

Autor listu Židům vyzdvihuje svědectví těch křesťanů, kteří byli posíleni skrze modlitbu: „…kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit…někdy vás vystavovali urážkám a ponižování…a s radostí jste nesli ztrátu svého majetku“ (Židům 10, 32–34).

Zamyslete se nad tím takhle: lidé, o nichž se zde píše, ztratili své domovy, živobytí, všechno. A přesto byli spolu se svým pastorem Pavlem schopni svědčit: „Navzdory každé zkoušce, která nás potkala, stál Pán vždy na naší straně. Přicházel každý den a dával nám tolik síly, kolik jsme potřebovali.“

Milovaní, jste na tom stejně? Věřím, že můžete říct: „Ať se děje cokoli, vím, že Ježíš mě v těžkých časech podrží. A dá mi vše, co potřebuji, protože On je zdrojem mé síly.“

Pavel poznal tajemství této síly při svém obrácení. Poté, co byl na cestě do Damašku oslepen, strávil tři dny půstem a modlitbou s cílem zažít skutečnou přítomnost Pána, který se mu zjevil.

Právě v této době poslal Pán věřícího muže jménem Ananiáš, aby Pavlovi sloužil. „Hle, právě se modlí“ (Skutky 9, 11). Písmo o Pavlovi dále říká: „Saul ale kázal stále mocněji“ (9, 22).

Tento princip je popsán také v podobenství, které Ježíš vyprávěl o muži, jenž o půlnoci prosil přítele o chléb. Ten muž sám žádný chléb neměl, ale věděl, že jeho přítel ho má dostatek. A tak nepřestával bouchat a klepat na dveře, až jeho přítel vstal, otevřel a chléb mu dal.

Milovaní, ten přítel s chlebem je Ježíš. Je nám blíž než bratr a dá nám vše, co potřebujeme. A to nejen jídlo, oblečení a přístřeší (viz Matouš 6), ale i povzbuzení, sílu a pokoj.