ZJEVENÍ VĚTŠÍ NEŽ UTRPENÍ

Apoštol Pavel v jednu chvíli na své cestě víry řekl: „Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení.“ (Skutky 20,23) Opravdu jej po celý život neopustilo utrpení. Možná se ptáte: Jak se to mohlo stát? Přece Bůh, kterému sloužíme je všemocný a vítězný. Stačí mu vyslovit slovo a umožní nám projít vítězně životem bez problémů. Tak proč náš milující Otec dovoluje utrpení na lidi?

Na tuto otázku Pavel odpovídá: „Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy“ (2. Korintským 4,17). Pavel v podstatě říká: „Utrpení tady na zemi je pouze okamžikem ve srovnání s věčností.“ A právě teď, když snášíme utrpení, Bůh v nás buduje zjevení své slávy, která bude trvat věčně.

Pavel měl velké zjevení Krista, neuvěřitelně silnou víru a bohaté duchovní poznání. A to všechno k němu přišlo skrze mnohá utrpení. Čas od času byl zbit, okraden, uvržen do vězení, ztroskotal, a dokonce byl zmítán a frustrován samotným ďáblem. Napsal: „Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel víc než jednou, ale satan nám v tom vždy zabránil.“ (1. Tesalonickým 2,18)

Pavel pochopil, že ve všem, čím si prošel, ho Duch svatý učil věcem, které by se nemohl naučit jinak. „Já, Pavel … raduji se ve svých utrpeních pro vás, neboť na svém těle nesu část Kristových soužení … aby se naplnilo Boží slovo“ (Koloským 1,23-25). Apoštol zde říká: „Bůh mi něco skrze útrapy a zkoušky dává. Ukazuje mi pravdu, která byla po věky skryta, a tou pravdou je Kristus ve vás, naděje na budoucí slávu. Mocně ve vás pracuje jeho moc.“ (viz Kol 1,29)

Tento muž měl plné, zjevení Krista. Jedno z velkých tajemství Pavlova duchovního života byla jeho připravenost přijmout jakoukoliv okolnost, v níž byl, aniž by si stěžoval. Vaše současná situace se může stát peklem na Zemi a vyčerpat všechny vaše slzy. Pokud ale zůstanete věrní – ctíte Boží slovo a vytrvale Pánu věříte – On vás změní na skutečně duchovního člověka.