Změň mě, Pane!

Poslední dobou jsem velice znechucen tím, co my křesťané nazýváme poradenstvím. V dnešní době je v církvi více poradců, než v celé historii církve. Existují tisíce knih „jak…“ a podobných dostupných příruček, které nabízející duchovní rady na různá témata, přes manželství, k fyzickému zdraví, o výchově dětí.

Přesto má problémy mnohem více jednotlivců, manželství i rodin v církvi než kdykoliv předtím. V křesťanských rodinách je nepopsatelný nepokoj – a, milovaní, tak by to nemělo být.

Dovolte, abych předem řekl, že nejsem proti křesťanskému poradenství. Mnoho lidí reaguje na poradenství, kterého se jim dostalo, a jejich životy, manželství i rodiny jsou uzdraveny. Poradenství se opravdu stává přední službou v církvi Ježíše Krista. Téměř každá velká kongregace v Americe má ve svém sboru přinejmenším jednoho poradce na plný úvazek. Zde v Times Square Church využíváme mnoho poradců.

Ale vidím víc a víc ustaraných křesťanů, kteří nereagují na všechna poradenství, která přijali. Týdny a měsíce je jim bez výsledku slouženo. Pastor nebo poradce s nimi krok za krokem prochází Písmem, ukazuje jim jasnou pravdu Božího slova. Může jim povídat: „Tady mluví Bůh o tvém problému. Říká, že máš udělat toto…“ Konfrontuje je s realitou, že když se nevzdají svého hříchu, přivolají na sebe Boží soud.

Výsledky se však nedostavují. Proč? Na očích těchto lidí je duchovní závoj. Jsou naprosto slepí ke svému vlastnímu dílu viny a potřebě změny.

V mnoha křesťanských rodinách proti sobě členové rodiny tvrdě bojují. Někteří dokonce své příbuzné žalují u soudu. Matky s dcerami se navzájem odcizují, otcové se syny spolu nemluví. Obě strany o sobě říkají, že milují Ježíše, ale stále žijí v hněvu a hořkosti. Je to chaos.

Od té doby, co jsem pastorem, jsem zažil mnoho rodinných svárů a mohu přiznat, že nemnoho z těchto válek se dá vyřešit bez nadpřirozené intervence. Proč? Každý chce, aby se změnil ten druhý.

První strana si říká: „Proč on je takový tvrdohlavý. To je hrozné, potřebuje se změnit.“ Něco podobného slyším i od druhé strany: „Jak může být tak tvrdá? Vždyť ví, že se snažím, jak nejlépe umím. Tohle je mi odplatou za to, že jsem na ni milý?“

Je to pokaždé chyba toho druhého, on/ona je ten, kdo se potřebuje změnit. Věřím, že to je důvodem, proč se hodiny poradenství míjí a budou míjet účinkem dál, dokud se Boží lid nerozhodne. Každý z nás potřebujeme udělat upřímnou každodenní modlitbou volání: „Bože – změň MĚ!“

Strávíme příliš mnoho času modlitbami typu: „Bože změň mé okolnosti… změň mé spolupracovníky… změň situaci v mé rodině… podmínky, ve kterých žiji…“ A velmi zřídka se modlíme tuto nejdůležitější modlitbu: „Pane, změň mě. Opravdovým problémem není můj partner, můj sourozenec, můj přítel. Já jsem ten, kdo potřebuje tvou změnu.“

Bůh řídí kroky a životy všech svých dětí. Nedovolí, aby se nám cokoliv stalo náhodou nebo kvůli „osudu“. A to znamená, že On dopouští všechny naše krize. Co nám skrze to chce říci? Říká ti, že se potřebuješ změnit.

Ať se nám to líbí nebo ne, všichni jsme v procesu změny – ať již k dobrému nebo zlému. V duchovním světě neexistuje nic takového jako pouhá existence. Neustále se nějakým způsobem měníme, buď k dobrému nebo ke špatnému. Buď se stáváme více podobní našemu Pánu nebo světu – buď rosteme v Krista nebo upadáme.

Takže stáváš se jemnější v duchu jako Ježíš? Díváš se střízlivě každý den do zrcadla a modlíš se: „Pane, chci být proměněn ke tvému obrazu v každé oblasti mého života.“

Nebo jsi nechal hořkost, aby zapustila kořeny a přešla ve vzpurnost a tvrdost srdce? Naučil ses chránit se před usvědčujícím Božím slovem a hlasem Jeho Ducha? Chrlíš ze sebe věci, o kterých sis kdysi myslel, že by křesťané neměli mluvit? Zatvrzuješ se před změnou?

Pokud to popisuje tvé jednání, dovol, abych ti na rovinu řekl: Dokud se nezměníš, nikdy nebudeš svobodný. Tvůj život se stane chaotičtější a tvá situace se zhorší. Přestaň s argumentováním, ospravedlňováním sama sebe, ukazováním prstem okolo. Bůh nezmění tvou situaci, dokud se neprobereš a nepřiznáš: „Nic se nezmění, dokud se nezměním já.“

Upřímně k Bohu volej: „Změň mě, Pane. Jdi hlouběji a ukaž mi, kde jsem selhal a sešel z cesty. Zjev mou pýchu, hněv, tvrdohlavost a hřích. Pomoz mi to odložit.“

Kolik ještě potřebuješ psychiatrů, poradců, osamělých nocí a neplodného strádání, než se probereš a uvidíš pravdu? Pokud má přijít uzdravení a obnovení, musíš přijmout zodpovědnost. Tvůj zázrak závisí na tom, zda se změníš.

Pokud toužíš být změněn, Boží slovo jasně ukazuje dva kroky, které je třeba udělat. Věnuj tomuto slovu pozornost a zažiješ trvalou změnu:

Pavel popisuje změnu, která je třeba před tím, než mohou přijít další:

„Jelikož tedy máme takovouto naději, mluvíme tak otevřeně, a ne jako Mojžíš, který kladl na svou tvář roušku, aby synové Izraele nehleděli k cíli toho, co mělo pominout. Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá jen v Kristu. Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška.“

„Jakmile se však člověk obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna. Ten Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha“ (2. Korintským 12–18).

V tomto úseku Pavel mluví především o zaslepenosti Židů k tomu, že Ježíš je Mesiáš. Ukazuje nám ale také princip, který platí jak u Židů, tak i u pohanů. Mluví o zaslepenosti k pravdě Bible. Všimněte si verše 14: „Ale jejich mysl byla zaslepena: proto až do dnešního dne zůstává stejný závoj při čtení staré smlouvy, tento závoj je sňat v Kristu.“

Prosím, rozumějte, lidé, kterým Pavel psal, byli upřímní. Věrně studovali Mojžíšovy knihy, zákon i proroky, Davidovy žalmy. Měli v úctě Boží slovo, vyučování a citování. Stále byl však na jejich očích závoj.

Vidíme, že existuje duchovní závoj zakrývající oči Židů, muslimů a dalších, bránící jim vidět pravdu o Ježíši. Ale je i závoj, který brání vidět mnoha křesťanům. Čtou jasná Boží varování v Bibli, slyší je kázaná v moci – a přesto jimi nejsou zasaženi. Pokračují ve věcech, které Boží slovo zapovídá. Podívejme se na tyto příklady:

• Ježíš osobně říká: „Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, pak ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky vám“ (Matouš 6:14–15).

Jak by Bůh mohl jasněji říci svou představu ve věci odpouštění? Přesto si mnoho křesťanů drží hořké, pomstychtivé myšlenky. Říkají: „Odpustil jsem mu/ji“ – ale nemají u svých slov svá srdce. A Bůh to ví nejlépe.

Pravděpodobně byli tito lidé týráni nebo zlomyslně využiti někým jiným – nadřízeným, partnerem, spolupracovníkem, přítelem. Nyní si myslí, že je to opravňuje držet si hněv a neodpuštění. Písmo ale říká, že pokud si pustíme třeba jen gram neodpuštění do srdce, začne se nám hromadit hřích proti nám.

Zamyslete se nad tím, v jakém nebezpečí takový křesťan je. Den za dnem se mu jeho hříchy kupí. Jeho modlitby nejsou vyslyšeny. Žije z vlastní síly, v nebezpečí, s duší otevřenou démonickým silám. A když se postaví před Bohem na soudu, každý jeho hřích povstane a bude ho obviňovat. Ani jeden přestupek mu nebude odpuštěn – protože on neodpustil ostatním.

Uslyší Pána, jak říká: „Varoval jsem tě, volal jsem k tobě, mluvil jsem tak jasně, jak jen to šlo – ale ty jsi neposlouchal. Místo toho sis držel neodpuštění. A nyní ti já neodpustím.“ To je konečný důsledek duchovní zaslepenosti.

• „Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele…“ (Malachiáš 2:16). Písmo zjevuje zcela jasně, že Bůh nenávidí rozvod. Přesto mnoho křesťanů dnes říká pastorům či přátelům: „Modlil jsem se za to, zda se mohu rozvést, a Bůh mi řekl, že to je v pořádku.“

Ne. Bůh odpovídá na tuto lež přímo v dalším verši: „Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: Čím ho unavujeme? Tím, že říkáte: Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje. Anebo: Kde je Bůh zastávající právo?“ (verš 17).

Jinými slovy Bůh říká: „Chodíte do církve, zpíváte chvály a křesťansky se usmíváte. Se svým partnerem však jednáte zrádně – a s mým slovem klamně. Řekl jsem vám, že nenávidím rozvod, a přesto se rozvádíte. Dokonce říkáte, že je to dobré a že to schvaluji. Ale jste slepí. Odmítáte věřit, že budu soudit vaši neposlušnost.“

Stupeň rozvodovosti je v dnešní době stejně vysoký jako mezi nevěřícími. Řekněte mi – dělá si Boží slovo srandu? Mohou být Jeho varování dána stranou jako pouhé návrhy, místo toho, aby byly brány jako příkazy? Nikdy. Na očích církve je závoj. A Bůh nás varuje: „Žádné rady v mém slově vám nepomohou, pokud nebudete poslouchat má přikázání. Mé slovo se musí stát normou vašich životů.“

(Nechci tímto uvalit pocit viny na někoho, kdo se rozvedl. V některých situacích je rozvod nevyhnutelný, jako např. fyzické zneužívání, cizoložství nebo odchod nevěřícího partnera.)

• „Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují“ (Matouš 5:44). „Odpověď měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost“ (Přísloví 15:1). („Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu“ – anglický překlad). „Hněvejte se a nehřešte; ať nad vaším hněvem nezapadá slunce“ (Efezským 4:26).

Tisíce poradců vám může říci, že máte právo se hněvat, cítit odpor, odepřít odpuštění. Jejich slova ale nakonec nebudou mít váhu. Bůh má to konečné slovo. A pokud se Ho nebojíme, pokud nejsme připraveni poslouchat Jeho přikázání ve všem, nemáme naději na vysvobození.

Bible mluví otevřeně a jasně: „Nemůžeš být změněn, pokud zůstaneš slepý k Božímu slovu.“

Pavel říká, že odstranění naší slepoty musí předcházet naše obrácení se k Pánu. „Jakmile se však člověk obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna.“ (2. Korintským 3:16). Zde použité řecké slovo pro obrácení se znamená „změnit směr“. Pavel říká: „Musíš přiznat, že směr, kterým jdeš, tě přivedl k prázdnotě, zklamání a zničení.“

Jestliže se tvůj život ocitl ve zmatku, něco je úplně mimo a věci se zhoršují, víš, že musíš změnit směr. Možná si říkáš: „Můj manžel je ten, kdo je na špatném místě. Čekám, až se změní.“ Nebo: „Pokud se moje žena nezmění, je na nejlepší cestě do zkázy.“ Nebo: „Můj šéf je úplně mimo. Něco by měl změnit.“

Vidíme tak jasně chyby a překlepy druhých a jsme tak slepí k potřebě změny nás samých. Potřebujeme průlom do reality – přiznat Bohu: „Jsem to já, Pane, já jsem ten, kdo potřebuje změnu. Prosím, Otče, ukaž mi, kde jdu špatně.“

Jak můžeme změnit směr? Jak se můžeme obrátit k Pánu, aby nám byl sundán závoj? Zde je recept, který nám dává Pavel:

1. Změna je výlučně prací Ducha svatého. „…oč slavnější bude služba Ducha!“ (2. Korintským 3:8). My sami se jednoduše nemůžeme změnit. Pouze Duch Boží nás může proměňovat k slavné podobě Krista. Všichni víme, že je nám řečeno: „Avšak když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.“ Je to práce pouze Ducha.

Také čteme: „Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda“ (verš 17). Slovo „svoboda“ zde znamená „již ne dál otrokem, zproštěný závazku, svobodný, nespoutaný řetězy.“ Popisuje to svobodu přicházející s tím, že máme otevřené oči. Najednou vidíme věci v novém světle. Pouze Duch svatý může strhnout naše zažité pohledy na věci, otočit nás a stanovit správný kurz.

Obrácení, o kterém Pavel mluví v tomto textu, se týká plné důvěry v Božího ducha. Znamená také odvrácení se od všech nebiblických rad, ideálů a našich vlastních plánů a volání k Duchu svatému, aby nás vedl.

Pavel tento druh obrácení zakusil. V deváté kapitole Skutků, kdy byl ještě znám jako Saul, šel špatným směrem. Měl závoj na očích. Jel do Damašku pronásledovat křesťany. Saul opravdu věřil, že slouží Bohu, když věřící zatýká a posílá do vězení.

Pán však tohoto muže zastavil a způsobil v jeho životě krizi. Když se na cestě do Damašku Pavel setkal s Ježíšem, oslepilo ho Jeho světlo. Musel být doveden do jednoho domu v Damašku, kde zůstal, dokud k němu nepřišel Ananiáš, boží muž. Ten mu řekl:

„…Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým. A hned jako by mu z očí spadly šupiny a náhle prohlédl…“ (Skutky 9:17–18).

Saul se vzdal své minulosti a budoucnosti. Vydal ji Duchu svatému – a závoj z jeho očí byl okamžitě strhnut.

2. Změna vyžaduje také to, co Pavel nazývá „odkrytou tváří“. Píše: „My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle…“ (2. Korintským 3:18). Význam výrazu „odkrytá tvář“ je ohromující. Znamená to v úplné odevzdanosti dovolit Bohu odhalit každou skrytou věc v našem srdci – s cílem být od toho úplně osvobozen.

Tato odkrytá tvář volá: „Bože, zkoumej mě. Hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení. Ukaž mi, kde žiji proti tvému slovu. Chci být svobodný od všeho, co se ti nelíbí. Zbavený veškeré mé pýchy, ambicí, sobeckého intelektu, odůvodňování. Vím, že si nemohu vymýšlet vlastní cestu z mých životních situací. Duchu svatý, potřebuji tvou moc a moudrost. Pokládám všechny naděje na vyřešení věcí podle mých představ.“

Pro mnohé věřící je toto velice těžké udělat. Celý svůj křesťanský život žili podle svého zdravého rozumu a moudrosti a nyní je velmi těžké přiznat, že něco zkazili a potřebují se vzdát kontroly.

Pán ode mne musel před lety odejmout mou pýchu v této oblasti. Díky Bohu, nyní mohu svobodně přiznat, kdykoliv věci zbabrám. Mou neustálou modlitbou je: „Bože, dělám tolik hloupostí, odporných chyb a hrozných zmatků. Prosím, očisti mě od toho. Nedokážu to udělat. Jen Ty to můžeš udělat.“ Naštěstí má Bůh zálibu v tom, aby dal do pořádku všechny naše zmatky, když hledáme Jeho vůli.

A milovaní, zrcadlem, o kterém Pavel mluví, je Boží slovo. Ono nám přesně odrazí obraz našeho stavu. Pavel nám říká: „Jděte k zrcadlu Boží pravdy a pohleďte na svůj život. Řekněte Pánu, že jdete špatným směrem a že chcete být změněni. Poproste Ducha, aby vám otevřel Jeho slovo. Opusťte rady druhých, vaše vlastní nápady a výmysly. Obraťte se místo toho v plné důvěře k Duchu svatému. Věřte tomu, co vám říká.“

Pokud budete spoléhat pouze na Ducha svatého, odvrátíte se od každé jiné pomoci, zvedne závoj z vašich očí. Pošle také do vašeho života Duchem svatým vedené pomocníky a vy se právě v tu chvíli začnete měnit.

3. Pavel zakončuje tím, že jsme proměňováni v Kristovu podobu postupně. Tento proces se jednoduše nestane přes noc. Jde to pomalu… krok za krokem… jak Ho hledáme a posloucháme Jeho slovo: „A my všichni… jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha.“ (2. Korintským 3:18).

Možná to necítíte, ale jste proměňováni pokaždé, když otevřete Písmo a čtete si ho s otevřeným srdcem. Pokaždé, když si kleknete a chcete být s Pánem. Pokaždé, když voláte k Duchu svatému, aby vás vedl a učil. Nezdá se vám, že byste dělali nějaké pokroky, ale děláte.

Duch svatý usiluje o tyto tři nádherné změny v nás:

1. První změnou je rostoucí poznání, že Bůh k nám bude milosrdný celou dobu zkoušky. „Poněvadž tedy máme tuto službu podle milosrdenství, které jsme přijali, nepolevujeme“ (2. Korintským 4:1).

Toto je služba milosrdenství, kterou jsme přijali od Ducha svatého: Otevírá naše oči, abychom viděli něžnou milost Ježíše k nám. Vkládá do nás vnitřní ujištění, že Pán je na naší straně, je s námi. Ukazuje nám, jak vydaný je Bůh tomu, aby nás uchránil od pádu, jak soucitný je k tomu, čím procházíme, jak se ho dotýkají naše pocity slabosti.

Právě teď se můžeš cítit využitý a nemilovaný. Ďábel chce, abys věřil tomu, že tě Bůh nechal na holičkách, že si zasluhuješ trpět, že není žádná naděje. Milovaní, to jsou lži z pekla. Bůh nás chce zbavit našeho překrouceného pohledu na Něho samého více než cokoliv jiného. Něžně nás miluje a již určil čas, kdy nám poskytne veškerou svou milost.

David žalostně volal, přemožen svou situací: „Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul… Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše… Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou… Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.“ (Žalm 102:5,8–9,12). Sténá: „Můj stav – fyzický, duševní i duchovní – je hrozný.“

Byl to čas, který Bůh stanovil k Davidovu vysvobození. Pán přišel do situace se svou milostí, pomocí a útěchou. David svědčí: „Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel“ (verš 14).

Bůh stanovil čas k Davidovu vysvobození a bylo to v té poslední sekundě, když už si myslel: „Již ze mě nic nezbylo.“ Podobně dnes Bůh stanovil čas pro naše vysvobození, pro svou přízeň. A přichází v té nejhorší hodině naší zkoušky. Je to čas, kdy přestáváme bojovat o to, abychom si dělali věci podle svého. Místo toho přiznáváme: „Pane, nejsem schopen se z toho dostat, je to jedna velká motanice. Odevzdávám ti to.“

2. Další změna, která přijde, je, že již dále nejsme souženi myšlenkami na to, že bychom to vzdali: „A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti“ (2. Korintským 4:1).

Bůh chce, abychom pozvedli své oči od okolností v našich životech a přestali se zaměřovat na to, jak špatné jsou. Je pravdou, že se ty okolnosti možná tak brzy nezmění. Možná se dokonce zhorší. A On ví, že pokud se zaměříme na změnu naší situace, padneme pouze hlouběji do úzkosti a deprese. Unavíme se a zeslábneme, vzdáme se naděje.

Přesto, jak nám Pán ukazuje milost, kterou k nám má, zeslábnutí začne odcházet. Brzy v nás začne růst ujištění, že Bůh v nás jedná. A nic neuspokojí našeho vnitřního člověka víc, než poznání: „Boží ruka je na mně. Ještě nejsem u cíle, ale vím, že jdu správným směrem. Jdu vstříc Pánu.“

Den za dnem budeme pevnější ve víře. Dá nám svůj pokoj a odpočinutí. Budeme pozvednuti nad okolnosti tak vysoko, že nic nebude schopno nás stáhnout dolů do zoufalství.

3. Třetí změnou bude to, že se zřekneme všech skrytých věcí a neupřímností. „Zřekli jsme se skrytých hanebností, nechodíme v chytráctví, ani nezacházíme s Božím slovem podvodně, ale zjevováním pravdy se v Božích očích osvědčujeme před každým lidským svědomím“ (2. Korintským 4:2). Znamená to, že se již nesnažíme najít v Písmu věci, kterými bychom ospravedlnili náš hřích. Nehledáme omluvy pro to, že děláme špatné věci.

Bůh chce, aby náš život byl otevřenou knihou. Proto nás touží zbavit každého skrytého hříchu – veškeré neupřímnosti, lstivosti, podvodů, lhaní, klamání. Proto Duch svatý hledá každou věc v nás, která se nepodobá Kristu. A pokud se opravdu chceme změnit, otevřeme se Jeho jednání.

Můžete zapomenout na poradenskou pomoc, hledání, jak si pomoci sám nebo napravení vztahů, dokud nezakusíte Boží změnu v každé z těchto oblastí. Odsuňte vše na vedlejší kolej, dokud nebudete připraveni zříci se všech skrytých hříchů.

Pokud se odevzdáte Božímu slovu a proměňující moci jeho Ducha, nebudete muset druhé přesvědčovat o tom, že jste se změnili. Budete kráčet v pravdě a Duch svatý vás bude doporučovat svědomí všech lidí okolo vás. „…zjevováním pravdy se v Božích očích osvědčujeme (doporučujeme) před každým lidským svědomím.“

Řecké slovo pro „doporučení“ zde znamená „Boží schválení, souhlas.“ Pavel říká: „Nebudete muset na někoho dělat dojem, že jste se změnili. Bůh bude mluvit k jejich vědomí, dovnitř jim sdělí: ‚Tento člověk má mé požehnání a souhlas‘.“

Žádný argument nevyvrátí vnitřní svědectví, které do vás Duch svatý vložil. Vaše změna bude druhé zároveň přitahovat a zároveň provokovat, protože je bude usvědčovat. Bude z vás vyzařovat Kristova zář a dotýkat se jejich svědomí. V tom naleznete moc k ovlivnění životů druhých – skrze změnu, která se stane ve vás. Uvidíte obnovené vztahy. Znovu nabudete duchovní autoritu ve svém domě.

Nebudete trvat na změnách, které potřebují ostatní. Místo toho povzbuzeni změnami, které Bůh dělá ve vás, budete vyznávat: „Pane, vím, že vše je ve tvých rukách. Poddávám se tvé vůli. Dělej ve mně to, co je třeba.“

Nyní je čas odevzdat všechny okolnosti do Božích rukou. Nezkoušej se ze své krize dostat sám. Místo toho se zaměř na Boha, který změní tvou situaci a pomůže ti stát se přemožitelem. Zůstaň v Jeho slovu. Volej k Němu. Důvěřuj Duchu svatému. Učiň neustálým voláním svého srdce: „Změň mě, Bože!“