ZMOCNĚNÍ BOŽÍ MILOSTÍ

„V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul“ (Efezským 1:7-8).

My, co jsme v církvi, jsme nezačali seškrabávat ani povrch milosti. Pouze občas při své cestě s Bohem z poháru milosti usrkáváme, a pak začneme spoléhat na své vlastní schopnosti.

Když nám Ježíš říká, že se máme narodit znovu, mít víru, modlit se, hledat Jeho tvář a milovat svého bližního, je každé Jeho přikázání ano a amen. Vyžaduje od nás, abychom konali, k čemu nás povolává, a nevybírali si, v jaké oblasti budeme poslušní.

Některé církve upřednostňují určité oblasti poslušnosti před jinými. Zdůrazňují evangelizaci, sociální právo, politickou aktivitu, službu chudým či modlitbu. Žádná církev ale nepotěší Boha, když pojede na jeden válec, místo aby jela na osm. Jakákoli osoba nebo církev, která neposlouchá Boží příkazy, žije v neposlušnosti! Bůh nám prostě nedovolí některé Jeho příkazy ignorovat.

A přece dokonalá poslušnost není možná; není to v našich silách. Důvodem, proč si vybíráme určité oblasti, v nichž poslechneme, je jejich snadnější dosažení.

Radostný a vítězný život nezávisí na tom, zda při poslouchání Božích příkazů uspějeme či selžeme; všechno souvisí s tím, jak Jeho příkazy posloucháme. Když jsem byl mladý, jeden z vedoucích mládeže mi řekl: „Můžeš změnit sebe, a pokušení se nebudou vracet. Máš schopnost z čehokoliv vybruslit.“ Skutečně? Záhy zjišťujeme, jak je to nemožné.

Nedokážeme v sobě něco změnit. Musíme dovolit Boží milosti, aby se nás zmocnila a přinesla nám proměnění – sebe i našeho světa.