„Nemějte tedy starosti a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Po tom všem se shánějí pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ (Matouš 6,31–32)
Ježíš říká, že starosti – o budoucnost rodiny, o práci, o to, jak máme přežít – jsou pohanským způsobem života. Ježíš zde mluví o těch, kteří nemají nebeského Otce. Neznají Boha, jak on chce, aby ho znali – jako starostlivého a milujícího Otce v nebi, který poskytuje prostředky k životu.
„Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku“ (Mt 6,34). Těmito prostými slovy nám Ježíš přikazuje: „Nedělejte si starosti, nepřemýšlejte, co by se zítra mohlo nebo nemohlo stát. Nemůžete nic změnit. A dělat si starosti nepomůže. Když to uděláte, budete dělat jen to, co dělají pohané.“ Potom Ježíš říká: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ (Mt 6,33) Jinými slovy, máte dál milovat Ježíše. Máte jít dál a vrhnout na něj všechny starosti. Máte pokračovat v důvěře v jeho věrnost. Nebeský Otec dohlíží na to, abyste byli zásobeni vším, co potřebujete k životu.
Zajímalo by mě, jestli nejsou andělé zmateni starostí a úzkostí těch, kteří tvrdí, že důvěřují Bohu. Musí jim to připadat ponižující a urážlivé vůči Pánu, že si děláme starosti, jako bychom neměli starostlivého Otce v nebi. Jaké otázky si andělé kladou: „Copak nemají Otce v nebi? Nevěří, že je miluje? Což jim neřekl, že ví všechno o jejich potřebách? Nevěří, že ten, kdo krmí ptáky a celou říši zvířat, je bude živit a oblékat? Jak se mohou rozčilovat a trápit se, když vědí, že On má veškerou moc, všechno bohatství a dokáže uspokojit potřeby všeho stvoření? Proč obviňují nebeského Otce ze zanedbávání, jako by nebyl věrný svému slovu?“
Máš nebeského Otce. Věř mu!