V těchto posledních dnech uvidíme všude, kam se ohlédneme, Boží slávu propukající v posledním duchovním probuzení. Kristova Církev se bude rozprostírat dále než doposud, aby šířila dobrou zprávu.

„Rozšiř místo ve svém stanu, ať napnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. Rozmůžeš se napravo i nalevo, tvé potomstvo se zmocní pronárodů a osídlí zpustošená města“ (Izajáš 54:2-3). Jednoduše řečeno, Církev získá sílu a celé zástupy přijmou Krista.

Přináším opravdu dobrou zprávu! Ježíš do tebe chce vložit stejného Ducha, jakého má On sám – stejného Ducha, který mu dal moc projít skrz nepřátelský zástup, jenž Ho chtěl shodit ze skály (viz Lukáš 4:29-30).

Boží smlouvy a sliby jsou daleko pevnější, než si vůbec dovedeme představit. Když nám Bůh něco slibuje, není to jen jisté, ale nezměnitelné. A On skutečně uzavírá smlouvy se Svými milovanými dětmi. 

Boží sliby však vyžadují i čin na naší straně. On nedělá smlouvy s modláři a lidmi, kteří neslouží jenom Jemu. On chce lidi, kteří Mu budou důvěřovat, poslouchat Jej a denně se s ním setkávat. Bůh s námi chce mluvit a chce, abychom my mluvili s Ním. Máme naslouchat, klást otázky a odpovídat, když On mluví. Bůh není pasivní a nechce pasivní následovníky!

V těchto posledních dnech Bůh své oči neupírá na světové mocnosti, ale na církev Ježíše Krista. Pán se nesoustředí na ekonomiku, vzestup světových náboženství nebo bouření pohanů. Podle Izajáše jsou národy pro Hospodina „jako kapka ve vědru“ (Izajáš 40,15). On má nad všemi nejvyšší moc a vládu.

Co čeká na církev Ježíše Krista? Toto je otázka velkého znepokojení pro věřící na celém světě. Když se po celé zeměkouli dějí katastrofální události, mnozí se diví. “Probudí Duch svatý církev předtím, než se Ježíš vrátí? Opustí Kristovo tělo tento svět s naříkáním a s křikem?”

Co myslí Ježíš tím, když mluví v Matouši 24:49 o zlém služebníku, který bude „pít s opilci“? Ježíš zde nehovoří pouze o alkoholu. Bible zmiňuje mnoho způsobů opilosti: zuřivostí, hořkostí, krvežíznivostí. Nejdůležitějším alkoholickým nápojem naší společnosti – sedativem většiny dnešních lidí – je prosperita. A křesťané se mu ochotně oddávají.

Když Ježíš používá v Matouši 24:43 slova: „Kdyby věděl,“ říká nám: „Neodvažujte se toto slovo ignorovat.“ Potom pokračuje výrokem: „Když si však špatný služebník řekne: Můj pán nejde, a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci“ (Matouš 24:48-49).

„Všechny, kdo to v synagoze [kde Ježíš mluvil] slyšeli, popadla zuřivost“ (Lukáš 4, 28). Řekněme si teď krátce něco o tom, proč byli lidé v synagoze tak naštvaní.

Když Ježíš vystoupil v synagoze, začal mluvit o Eliášovi. Řekl, že v Eliášově době se nebe na tři a půl roku zavřelo a během těchto let nastal hladomor. Ale Eliáš přišel jen k jediné ženě a to nebyla Izraelka, byla to cizinka.

Za náš život byla zaplacena kupní cena a jako křesťané teď náležíme Bohu. Cenou byla krev Ježíše Krista, kterou prolil na kříži. Stejně jako Izraelité ve starozákonní době patřili Bohu na základě smlouvy, křesťané patří Bohu na základě spasení, které zakouší. Jsme nyní Božím lidem. Patříme Jemu - zachránění ze spárů hříchu, viny a odsouzení a adoptovaní do Jeho rodiny. Být někým koupen a vlastněn není v tomto případě něčím negativním, je to nádherná věc.

Očekáváš Jeho příchod a toužíš po něm?

Nikdy bych svému bližnímu neudělal něco, co by způsobilo, že by pochyboval o své připravenosti. Většina lidí, kteří čtou toto poselství pravděpodobně řekne: „Ano, jsem připraven. Činil jsem pokání, vyznal své hříchy a je mi odpuštěno. Složil jsem svou důvěru v Ježíšovu spravedlnost, a kdyby přišel právě teď, nebude pro mě žádného odsouzení. Vím, v koho jsem uvěřil. Mám jistotu, že jsem Jeho.“ Sám bych to o sobě řekl stejně.