„Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let?“ (Jeremiáš 2,32)
Cituji tento verš z Bible, kdykoli kvůli zaneprázdněnosti zmeškám svůj každodenní modlitební čas. Vždy mě to žene zpátky na tiché místo, kde volám: „Pane, nechci na tebe zapomínat!“
„Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ‚Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne‘ “ (Matouš 15,7-8).
Chci mluvit o rozptylování mysli během modliteb a uctívání - zejména v domě Božím. Ježíš nazýval pokrytci lidi, kteří přišli do jeho přítomnosti, ústa měli plná chvály, ale jejich mysl a srdce byly daleko. Přímo jim řekl: „Ctíte mě ústy - ale vaše mysl a srdce jsou ode mne daleko!“
„Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: ‚Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!‘ “ (Žalm 2,1-3)
Všimněte si, co žalmista řekl o vůdcích národů. „Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají …“ (Žalm 2,2).
Podívejme se na slovo, které Bůh dal Élímu, jednomu z kněží, o jeho synech: „Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo ve tvém domě se nedočká stáří.‘“ (1. Samuelova 2,30-31)
Bůh povolal Abrama, aby opustil svůj domov, zemi, rodinu, kulturu i dědictví. Opustil to všechno, a odešel do země, kam ho Bůh přivedl (viz Genesis 12).
To je úžasná víra! S důvěrou nechal všechno za sebou a celým srdcem okamžitě zareagoval na slovo, které člověk slyší v srdci, ať už jako slyšitelný nebo tichý vnitřní hlas. Abram poslechl a odešel a vzal s sebou mladého synovce jménem Lot.
Pokud říkáš, že jsi křesťan – že miluješ Ježíše a posloucháš ho – a přesto ho den za dnem zanedbáváš tím, že se nemodlíš, pak ho opravdu neznáš. Tvůj dům není postaven na skále; je postaven na písku a v těžkých časech se zhroutí.
„A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ (Matouš 7,26-27)
Zákon nebyl zamýšlen pro člověka, jehož poslušnost pramení z touhy dělat Bohu radost. Člověk, který miluje Boha, se neptá, jestli jeho jednání vyhoví zákonu nebo ne, jestli je něco povoleno nebo zakázáno. Má jediné kritérium: „Co si můj Pán přeje?“
Ježíš Kristus mi zanechal dědictví a já si ho nárokuji jako své. Písmo říká: „spravedliví jsou smělí jako lvi (Přísloví 28,1). Přijmete-li dokonalou Kristovu spravedlnost, budete mít smělost lva. Už se nikdy nikoho nebudete bát nebo hledět na někoho jiného a cítit se nehodní. Můžete říci: „Mám dokonalou spravedlnost Ježíše Krista připsanou vírou. Ne, není moje. Je Ježíše, ale on sám mi ji daroval, takže ji mohu nazvat vlastní!“
Nespokojte se s částečnými vítězstvími jen proto, že jste unavení, frustrovaní nebo se cítíte bezmocní. Bůh se nikdy nezastaví v polovině cesty k vítězství. Chvíle, kdy se cítíte tak unavení, že už nemůžete udělat ani jeden krok, je často okamžikem, kdy Bůh chystá průlom a vítězství.
Život většiny lidí je tak přeplněný, že mnoho věcí nestíhají. A tak dojde i na podobnou situaci: „Nestihli jsme přijít na Jimovu svatbu. Škoda. Pošleme jim dárkový poukaz.“ V biblických dobách pozvání na svatbu znamenalo hodně. Pokud někdo byl pozván na svatební hostinu prominentní osoby a zmeškal by ji, byla by to velká ostuda.