„V ten den bude Hospodinův výhonek nádherný a slavný a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteří zachováni budou z Izraele.“ (Izajáš 4,2)
V celém Starém zákoně výhonek není nikdo jiný než Ježíš Kristus, Pán slávy. Podle Izajáše bude existovat církev, které se bude zdát krásný a slavný, dokonalý a příjemný. Tato církev bude celým srdcem milovat muže, kterého vidí jako žádostivého, slavného, výjimečného.
„To bude baldachýn nad veškerou slávou, stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.“ (Izajáš 4,6) Sláva Boží přítomnosti bude naším úkrytem před horkem. Hebrejské slovo pro horko znamená „sucho, zpustošení, neplodnost, prázdnota“ a zde je použito jako způsob Božího soudu nad zkaženou společností.
Pán má v těchto zmatených časech lidi, kteří nejsou zmatení. Jsou tak vydáni Ježíši, tak ho milují a jsou odděleni od špatností tohoto věku, že znají cesty a jednání Ducha svatého. Vědí, co je čisté a svaté a co je tělesné a pošetilé.
Byli jsme spolu s manželkou v oblíbené restauraci a dali jsme se tam do řeči s jednou ze servírek. Vždy začínáme slovy: „Máte nějaký problém? Potřebujete, abychom se za vás modlili?“
Řekla: „Ano, určitě. Studuji školu, ale musím se odstěhovat z bytu a potřebuji co nejrychleji najít jiné místo, kde bych mohla bydlet.“
Vím, jaké je být chudý. Vím, jaké je vyrůstat s velmi malou nadějí. Vím, jaké je hledět do budoucnosti a vidět prázdnotu. Vím, jaké je být spoután strachem. I já jsem byl zbit nepřítelem a byl jsem hluboce zraněn v srdci.
Čtvrtá kapitola Izajáše začíná výstižným a tragickým popisem toho, co nazývám „církev pouhého odpuštění“.
„Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: ‚Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.‘ “ (Izajáš 4,1)
Čelíte problémům v podnikání nebo kariéře? Až budete číst následující verše, mějte na paměti, že lidé budující kariéru jsou zde přirovnáváni k námořníkům na lodích a prudké přívaly vod znamenají těžký svět konkurence, oceán činorodosti.
„Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.“ (Žalm 107,10–12)
Jsou spoutáni, v soužení, protože se vzepřeli Bohu a odmítli jeho rady. Milovaní, není to i váš obraz? Slýcháte zbožná kázání a Duch svatý vás usvědčuje, a přesto jste nešťastní a stále hřešíte?
„Hlupáci se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli. Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti.“ (Žalm 107,17-18)
Hlupák je podle slovníku ten, kdo postrádá soudnost nebo zdravý rozum, kdo dělá hlouposti, aniž by myslel na následky.