Czech Devotionals

Bible říká, že když Kristus vystoupil do nebe, stal se veleknězem všech, kteří k němu přicházejí vírou. „Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky“ (Židům 7,24).

Bůh řekl Abrahamovi, že „jistotně ti požehnám … a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Genesis 22,17-18) V podstatě řekl: „Důvod, proč ti žehnám, Abrahame, je ten, abys mohl žehnat všem národům.“ 

Přiznejme si, že neradi mluvíme o věcech, jako je hněv a soud. Lidé říkají: „Rozhněvaný Bůh Starého zákona, není Bůh, jakého jsem poznal.“ Srovnávat Boha, který přísně soudí, s naším Bohem lásky a milosrdenství není správné, ale to už je „vyšší škola“ poznání Boha. 

Žijeme v době, kdy mnoho lidí, kteří tvrdí, že znají Boha a řídí se Písmem, jsou ve skutečnosti vlci, kteří rozsévají semena pochybností a shlíží spatra na ty, kdo se snaží poslouchat biblický příkaz: „Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník, který se nemá zač stydět, a který správně vykládá slovo pravdy.“ (2. Timoteovi 2,15)

Mnoho křesťanů si myslí, že Bůh má zálibu jen v tom, že nás trestá a napravuje. Není to tak! Bible nám říká, že Bůh nemá potěšení z toho, že nás musí káznit. Naopak Ježíš říká: „Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království“ (Lukáš 12,32). Ujišťuje nás: „Dám vám všechno, co potřebujete, protože rád žehnám!“

Boží svatost vyžaduje za hřích hněv, ale Bůh miluje milosrdenství. Ježíšova krev uspokojila Boží spravedlnost, aby lidem Bůh mohl prokázat milosrdenství a milost.

Jednou za rok velekněz vstoupil do velesvatyně, aby vykonal obřad smíření za hříchy Izraele. Koupelí a důkladným očištěním se posvětil, vzal zlatou kadidelnici visící na třech řetězech, z oltáře vzal několik uhlíků, vložil je do kadidelnice, k nim dal hrst kadidla, vzal misku s krví býka a vstoupil do svatyně svatých.

Zacharjáš 3 popisuje velekněze Jošuu, jak stojí před Hospodinem, a po jeho pravici stojí satan, aby proti němu vznesl žalobu. Přítomen byl také anděl, kterým nejspíš byl Kristus, protože andělé nesoudí.

Jošua byl skutečný muž, nejen předobraz Krista. Byl veleknězem za časů Ezdráše a Nehemjáše. U Ezdráše 10,18 čteme, že někteří z Jošuovy rodiny se oženili s pohankou, což byl v té době nejhorší způsob, jak se Žid mohl pošpinit.