Ve 2. kapitole Janova evangelia vchází Ježíš do chrámu, aby učinil skutek, který bude znamením počátku jeho veřejné služby. (Jeho předchozí zázrak v Káně, kde proměnil vodu ve víno, nebyl veřejnou manifestací.) To, co se událo o něco později, už bylo drama:

Bůh slyšel pláč Izraelců a ukázal jim milosrdenství. Obrátil jejich zármutek ve veselí, umožnil jim jásat a radovat se. A teď je volá, aby se shromáždili ještě k dalšímu setkání.

Pokud měla radost Izraelců zůstat zachována – pokud neměla být zase jednou ztracena – musel Bůh kopat trochu hlouběji. Jisté oblasti lidských životů se ještě nepodřídily Jeho slovu. Přesto Bůh každému umožnil se v příhodném čase radovat, protože chtěl, aby věděli, že jsou v bezpečí. A nyní během tohoto stavu přijetí a radosti po nich všech požaduje, aby se zavázali k tomu, že se oddělí se od světa.

Půl dne Ezdrášova učení hladovým Izraelcům nestačilo. Chtěli ještě daleko víc Božího slova a tak vytvořili skupiny a dalších 17 starších kromě Ezdráše je vyučovalo až do večera. "...vysvětlovali lidu Zákon. Četli v Knize Božího zákona, vykládali a objasňovali smysl, aby tomu, co se čte, bylo rozumět." (Nehemiáš 8:7-8)

Možná jste slyšeli pojem „sermon tasters“ (ochutnávači kázání). Tento termín je téměř 200 let starý. Pochází z Londýna poloviny 19. století. V té době kázal velký pastor sboru Matropolitan Tabernacle v Londýně C. H. Spurgeon každou neděli pěti tisícům lidí. Na druhé straně města měl také Joseph Parker požehnaná kázání a další zapálení pastoři kázali po celém Londýně hluboká, odhalující, prorocká slova.

„Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ (Nehemjáš 8:10) V době, kdy byla tato slova řečena, se Izraelci zrovna vrátili ze zajetí v Babyloně. Pod vedením Ezdráše a Nehemjáše izraelský lid znovu postavil jeruzalémské rozpadlé hradby. A nyní měli zálusk na obnovení Chrámu a návrat národa.

Písmo nám říká, že na svatbě v Káně bylo "šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. (Jan 2:6, ČSP). V poslušnosti Ježíši služebníci naplnili velké nádoby vodou, která se zázračně proměnila ve víno s plnou výraznou chutí.

I když hledáme Boha celým srdcem, nechrání nás to bohužel před útokem zvenčí. Po deseti letech míru byla Ásova země náhle bez zjevného důvodu napadena obrovskou kúšijskou armádou. Ása byl Šalomounovým vnukem, ale jeho zbožnost mu nezaručila ušlapanou cestičku po celý zbytek života.

Pro takové chvíle mají ti, kdo hledají Boha, po ruce zásobárnu víry, aby se poprali s novými těžkostmi. Vědí přesně, co udělat:

Když naše srdce začne být poslušné Božímu slovu– dovolíme Svatému Duchu, aby odhalil a pokořil veškerý hřích v našem životě – sám Hospodin nás přivede k radosti. „Bůh jim připravil převelikou radost“ (Nehemjáš 12:43). Věřím, že toto vylití požehnání zahrnuje hojnou radost, i když jsme zrovna podrobováni zkouškám. Hospodin otevírá nebesa a zalévá nás požehnáním, nadšením z Ježíše– jásáním a zpěvem – ať už se nacházíme v jakýchkoliv okolnostech.

Kde je úcta k Božímu Slovu, tam se nevyhnutelně vylévá čistá „radost z Ježíše.“

Nehemjáš a Ezdráš řekli těm, kdo se navrátili do Jeruzaléma: „Jste nadšeni Božím Slovem – hladovíte po něm, milujete je, dovolujete mu, aby pracovalo ve vašem srdci. Činíte pokání, pláčete a rmoutíte se a Bohu se to líbí. Nyní je ale čas radosti. Setřete si slzy. Je čas obrovské radosti a veselí“ (viz Nehemjáš 8:9-10).

Co dnes chybí v tolika sborech je věc, kterou nejvíce potřebují ztracení: skutečná, duši uspokojující radost.

Často slýchám křesťany povídat, „Vymodlili jsme si v našem sboru obnovu.“ Ale já říkám, že toto se nemůže stát samotnou modlitbou. Nemůže být žádné takové probuzení, pokud jak farář, tak ostatní svědomitě nehladoví po Božím Slově. A musí cele zavázat své životy tomu, aby byly ovládány Písmem. Není možné dosáhnout nebeské radosti, dokud nás prosté Slovo neusvědčí o hříchu, dokud se v nás nezhroutí veškerá pýcha, předsudky a falešná důstojnost.