„Když přišlo ráno, Jonatan vyšel ven, jak se dohodli s Davidem. Měl s sebou malého chlapce a tomu řekl: „Běž a hledej šípy, které vystřelím.“ Chlapec se rozběhl a Jonatan vystřelil šíp daleko před něj. Když chlapec dorazil blízko Jonatanova šípu, Jonatan na chlapce zavolal: „Ten šíp je přece ještě dál! Potom na chlapce volal: „Rychle, pospěš si, nestůj!“ Chlapec pak ten šíp našel a vrátil se ke svému pánovi“ (1. Samuelova 20:35-38).
Jsou chvíle, kdy je třeba ztišit se s vědomím, že On je Bůh. Někdy nám Duch přináší jemné, melodické písně, ve kterých vyznáváme Ježíši lásku. Na mnoha místech Písma však čteme, že lid pozvedl hlas a chválil Pána velikým pokřikem - v reakci na Bohem vybojované vítězství. Sedmého dne, kdy Izrael pochodoval kolem Jericha, se mezi lidmi roznesl tento příkaz: „… jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města…“ (Jozue 6,5). „… Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik.