Křesťané, kteří se nemodlí, si neuvědomují nebezpečí, ve kterém jsou. Můžeš namítat: „Takže, co když se nějací křesťané nemodlí? Jsou stále ještě věřící – krví očištění, je jim odpuštěno a půjdou do nebe. Kde je nebezpečí rostoucí malé vlažnosti?“

Věřím, že si náš Otec uvědomuje, že žijeme ve velice rušné době, s mnoha požadavky na náš čas a energii. A křesťané se zaplétají do tolika činností a aktivit jako nikdy předtím. Přesto nevěřím, že Bůh bere na lehkou váhu to, že odmítáme mít k němu přístup, vždyť Jeho syn za to položil svůj život.

Když Ježíš chodil po zemi, zpřístupnil sám sebe celému lidstvu. Vyučoval v synagógách, na svazích hor, na loďkách. Uzdravoval nemocné, konal zázraky a divy. Pozvedal svůj hlas během svátků a křičel: "Já jsem živá voda. Pojď ke mně, a já napojím tvoji žíznivou duši." Nikdo se nemohl k Němu přiblížit a odejít s nenaplněnými potřebami.

Co Kristovu duši bolí ze všeho nejvíce? Věřím, že to, když pokolení, které získalo plný, neomezený přístup k Bohu, za Ním nejde.

Po staletí toužil Boží lid zažít požehnání dnešních dní. Přístup, který dnes máme, je ten, po němž prahnul Mojžíš. Ten, který Davidovo srdce vidělo, ale zůstal mu odepřen. Ten, který ani Daniel nemohl mít, přestože se o něj k Hospodinu třikrát denně modlil. Naši předkové předvídali, že se tohoto v dnešní době dožijeme a radovali se za nás.

V náhlém a slavném okamžiku nám Ježíš umožnil zcela neomezený přístup k Otci. Písmo dokládá, že na Golgotě, na kříži skropeném krví, „Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů“ (Matouš 27:50-51).

Ježíšova oběť na kříži je platná v každé době. Jeho spasitelná odpouštějící a očišťující moc i vítězství jsou dostupné pro každého člověka v kterékoli době, ať se jedná o nejoddanějšího věřícího nebo o nejzatvrzelejšího hříšníka.

„…někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel.“ Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze. Ale zlý duch jim řekl:
„Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?“ Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran.

Když se uzavírala Nová smlouva, nebeský Otec a Jeho Syn předvídali, že mnozí Krista zanedbají . Tito lidé se stanou vlažnými nebo ochladnou či dokonce odpadnou. Otec a Syn pro tento případ uzavřeli dohodu: Pokud by se kterákoli ovce ztratila nebo zbloudila, Ježíš půjde za ní a přivede ji zpátky do ovčince.

Boží slovo jasně varuje: „Jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení?“ (Židům 2:3). Pokud ignoruješ Ježíše, budeš muset za to nějakým způsobem zaplatit.

V Ezechieli 47. kapitole se hovoří o řece života, která plyne od Božího trůnu. Tuto řeku tvoří svaté, uzdravující vody, které přinášejí život všemu, čeho se dotknou. Rozpínají se stále do větší šířky a hloubky, dokud není dost vody k plavání.

Ježíš se z nás radoval ještě předtím, než byl stvořen svět. Očekával, že v nás bude přebývat a učiní nás Svým příbytkem. A radoval se, že se ho budeme držet a opustíme všechny ostatní. Budeme ho hledat každý den a věnovat mu svůj čas. On s námi bude sdílet svá tajemství a my před ním budeme vylévat svá srdce. Budeme se těšit z Jeho věcí a budeme číst Jeho Slovo, abychom se dozvěděli, jak je spravedlivý. A budeme se třást před zjeveními, která nám Jeho Slovo odhalí.

Žalmista David denně čekal na slovo od Boha a z obdrženého slova se radoval. Dosvědčil: „Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo“ (Žalm 119:16). „Tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci“ (119:24). „Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval“ (119:47). „Tvůj zákon je pro mne potěšením“ (119:77). Doslovný překlad posledního verše z hebrejštiny zní: „Raduji se z tvého Slova.“

Přísloví 8:34 říká: „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých bran den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.“ Co jsou zde zmíněné brány?