Jasným znakem duchovního růstu je to, že s každým problémem a krizí jdete okamžitě k Ježíši. Naučili jste se, že máte kam jít.

"O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha. " (Filipským 4:6)

Někteří křesťané jsou v krizi neustále. Kdykoli je potkáte, mají další a další stížnosti. "Hrne se to na mě jedno za druhým. Už vážně nevím, co dělat." Ochotně vyprávějí svoje trable každému, kdo je v doslechu, ale nikdy je nevezmou k Ježíši. Jako by jim neměl co nabídnout.

Satan podráží nohy mnoha křesťanům, když je přesvědčuje, že v Pánu něco ztratili. Ve skutečnosti je hrozným hříchem pochybovat o Boží lásce a nesprávně posuzovat své postavení v Kristu svými pocity. Tvoje každodenní chození s Ježíšem nesouvisí s tvým nadšením, s tvými slzami či intenzitou. Spočívá pouze na víře.

Zkušenosti konvertitů jsou často výrazně emocionální, protože se u nich jedná o něco nového a až neuvěřitelně zvláštního. Změna v jejich duši je tak náhlá, že ji lze takřka viditelně prožít a popsat. Je úžasné obrátit se najednou od hříchu a svázanosti k celému novému životu v Kristu.

V naší kultuře je trendem zajistit si ten nejlepší život jaký můžeme mít. A podobně mnoho křesťanů dnes přistupuje k církvi. Myslí si, že Bůh by je měl požehnat vším, po čem v životě touží. Ale to není způsob, kterým nás Bůh žehná. Ano, chce nám žehnat jenom dobrými věcmi—ale jméno, které má být vyvyšováno jako náš ústřední bod, je Jeho jméno, nikoliv naše.

V Bibli čteme, že někdo přišel o půlnoci a řekl, "Příteli, půjč mi tři chleby - navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl". (Lukáš 11:5-6). A protože by Ježíš nikdy neřekl jen nějaké náhodné číslo, musí v tom být nějaký význam. Navíc neznám nikoho, kdo by snědl tři bochníky chleba na posezení. Takže na co přesně tady naráží?

"Žijeme totiž vírou, a ne viděním." (2.Korintským 5:7)

Každý den děláme stejné věci. Věci, které se postupně stávají jen nudou a stereotypem. Každý všední den vstáváme ve stejnou dobu, dáme si stejnou snídani, jedeme stejnou cestou do kanceláře. Jdeme na oběd do stejné restaurace, po cestě domů se stavíme ve stejné kavárně a v autě posloucháme stále stejné rádio.

Můžeš zcela přehlížet svůj obrovský proces dospívání, který se v tobě odehrává. Pavel přirovnává náš duchovní růst k růstu našeho těla. Říká, že naše duše jsou živé stejně jako naše klouby, svaly a vlákna. Názývá to – „růst Božím růstem“. (Koloským 2:19)

Apoštol Pavel ujistil Tesalonické, že se naučili žít tak, aby se líbili Pánu. Řekl jim, „… co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu“ (1. Tesalonickým 4:1). Pavel k tomu přidal ještě tuto výzvu: „Abyste vždy více prospívali“ (4:1).

Prospívat znamená růst. Pavel říkal, „Slýchali jste opravdová kázání evangelia, takže teď máte pevný základ. Proto byste měli v milosti ve všem růst – ve vaší víře, ve vašem poznání a ve vaší lásce.“

Pán dal Janovi pokyn: „Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích … Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev“ (Zjevení 3:1-2).

Ježíš říká: „Možná, že jsi dobrý člověk, který pro kohokoli udělá cokoli. Máš dobrou pověst jak v církvi tak ve světě. Znají tě jako Bohem požehnaného a Kristem obživeného křesťana. Ve tvém životě se však skrývá cosi smrtonosného. Něco ze světa tě znečistilo, potřísnilo.

Jsme Božím chrámem na zemi, v našich tělech přebývá Boží svatý Duch (viz 1. Korintským 6:19). Do našeho chrámu ale nepatří jisté věci, které mohou přemoci naši touhu po Bohu.

Když začal Ježíš převracet v chrámu stoly (viz Jan 2:13-17), převrátil více, než pouze peníze směnárníků. Převrátil náboženský systém, kdy člověk po tisíciletí přinášel zvířecí oběti, aby se zalíbil Bohu. Kristus tím v podstatě vyjádřil: „Vaše uctívání Otce již nebude založeno na obětech ovcí a kozlů a holubic. Bude se zakládat na mé jednou pro vždy přinesené oběti za vás.“