Jak mohl takový modlitebník, jako byl Jonáš, utéci před svým povoláním a upadnout do neposlušnosti? Začalo to částečnou a neúplnou znalostí Boží povahy.

Jonáš obdržel mocné zjevení Boží milosti a Božího slitování, jak dosvědčil: „Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem“ (Jonáš 4:2).

Vyučuje tě Ježíš ve tvé modlitební komůrce? Vyhledáváš ho, aby ti ozřejmil věci, které se nemůžeš dozvědět z knih ani od učitelů? Sedíš tiše v jeho přítomnosti a čekáš na jeho hlas? Bible říká, že v Kristu je veškerá pravda. A jedině on ti ji může sdělit prostřednictvím svého požehnání Duchem svatým.

Farizejové a saduceové přišli a žádali po Ježíši, aby jim ukázal znamení z nebe (viz Matouš 16:1). „Ježíš odpověděl: ‚Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova'“ (Matouš 16:4). Později Ježíš shromáždil své učedníky a zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“ (Matouš 16:15-16).

Šalomoun napsal: „Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!“ Šalamoun zde varuje, že častokrát se jedná o malé obtěžující záležitosti, které nás zdržují od toho, abychom plně kráčeli v Božím povolání a zakoušeli hojný život v Něm.

Když přicházíme k Bohu v modlitbě, musíme vědět kdo On je a co je ochoten pro nás udělat. Musíme vědět, že On je náš Táta, náš zaopatřitel, náš vysvoboditel; že je nám odpuštěno takže se můžeme stát velvyslanci odpuštění. Musíme mít jistotu ve svých srdcích, že Bůh je věrný v tom, že nás ochrání před každou zbraní zlého, která byla proti nám vyrobena.

Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil." (Lukáš 11:5-6, ČSP).

Dneska tady máme mraky dobře vyškolených služebníků, respektovaných mužů s dobrým vzděláním. Tráví mnoho let v seminářích, studují teologii, filozofii a etiku. Vyučují je obdarovaní učitelé, vážení muži, kteří jsou experty ve svých oborech.

Vzpomeňme si na Kornelia, centuria. Tento muž nebyl kazatelem ani kurátorem. Ve skutečnosti, tím, že byl Žid, se nepočítal mezi Boží lid. A přesto Písmo říká, že tento voják byl „člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmištědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.“ (Skutky 10:2)

Je tragédií, že mnoho služebníků dnes káže kázání bez života. Jejich poselství ani neusvědčuje z hříchu ani neodpovídá na hluboký pláč a volání srdce. Je to naprosto zločinné. Prázdné filosofie, chrlené v čase velkého hladu, způsobí v posluchačích pouze větší zármutek.

Ptal jsem se Pána, zda je dnes, v tomto čase milosti, možné žít tak, jak žil on. Dokážeme být zcela závislí na hlasu Otce ve slávě? Můžeme slyšet jeho instrukce do našich životů každý den, každou chvíli? Existuje i pro nás taková cesta, že bychom mohli říci: „Říkám pouze to, co slyším od Pána, a dělám pouze to, co vidím, že dělá on“?

Dostál Otec podmínkám své Smlouvy? Vedl Ježíše tak, jak slíbil? Vznášel se Duch svatý nad Božím Synem a dodával mu povzbuzení a útěchu? Provedl ho všemi zkouškami a zavedl ho domů jako slavného vítěze? Jistě o tom není pochyb! A Otec se zapřisáhl věčným slibem, že totéž učiní i pro nás.