O židovských Velikonocích Ježíš vyučoval v chrámě. Shromáždil se velký zástup, který ho chtěl slyšet, neboť se o něm roznesla pověst, že říká silné výroky o lásce a činí mocné Boží skutky. Sotva se tento zástup prostých lidí sešel, hned se zde objevili náboženští vůdci.

Bylo to způsobené vírou, že Abraham poslechl volání Hospodina a šel vstříc zemi, kde obdržel zaslíbení a dědictví. Odešel a kráčel vírou, nevědíc kam míří. (viz Genesis 12:7)
 
Dokážeš si představit rozhovor, který se musel odehrát mezi Abrahamem a jeho krásnou manželkou, Sárou, když toto divoké dobrodružství započalo? Abraham byl úspěšný, vzkvétající a dobře zajištěný ve své komunitě. On i Sára tvrdě pracovali a užívali si ovoce svého úsilí. Po tom všem si to zasloužili, že?

Bůh dal mé matce bezmezný talent a schopnosti a chtěl si ji použít pro mocné věci svého království na zemi – přivádět nesčetné duše ke Kristu, vychovat dobrou rodinu, být výjimečnou manželkou a matkou.

"Neboť je mnoho pozvaných,ale málo vybraných." (Matouš 22:14, ČSP). Představuji si Boha, který se rozhlíží po hodovní síni a prohlašuje: "Po mnoho let jsem volal na Izrael skrze Moje apoštoly. Ale oni odmítli slyšet. Tito přítomní lidé odpověděli na moje volání, a říkám ti, oni byli vybráni. A já nedovolím satanovi odetnout nikoho z nich od mého Těla."

„Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu. Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.“ (Matouš 22:8-10)

Od Golgoty se evangelium rozmohlo po celém lidstvu: Židům i Pohanům, otrokům i svobodným, bohatým i chudým, dobrým i špatným. Tak „se svatební síň naplnila stolovníky“ (22:10). Prosím, rozuměj tomu, že tato scéna není o Svatebním obědě Beránka. Tito hosti jsou ti, kdo jsou pozorní k volání Krista jako Pána.

Ježíš prohlásil: „Já jsem ten chléb života.“ (Jan 6:35).

Tento chléb je to, čím se odlišujeme jako údy Jeho těla. Byli jsme odděleni od zbytku lidí, protože jíme z jediného bochníku:  Ježíše Krista. „Všichni zajisté z jednoho chleba jíme“ (1. Korintským 10:17).

Někteří křesťané však nechtějí být připojeni k ostatním členům těla. Rozmlouvají s Ježíšem, ale záměrně se izolují od ostatních věřících. Nechtějí mít nic do činění s tělem, kromě hlavy.

Apoštol Pavel nás vyučuje: „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů“ (1. Korintským 12:27). Vysvětluje to příměrem: „Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem“ (12:12).

V podstatě nám Pavel říká: „Podívej se na své vlastní tělo. Máš ruce, nohy, uši, oči. Nejsi pouze izolovaným mozkem, odděleným od ostatních částí. A stejné je to s Kristem. On není jenom hlava. On má tělo a my tvoříme jeho části.“

Jan Křtitel se nenechal ničím odvést od plnohodnotného života.

Janovo evangelium nám říká: „Mezi učedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: 'Mistře, ten, který byl s tebou na druhém břehu Jordánu, o němž jsi vydal příznivé svědectví, nyní sám křtí a všichni chodí k němu'“ (Jan 3:25-26). Janovi následovníci hovořili o Ježíši. Nepochybně je k tomu vedly teologické zájmy. Je možné, že slyšeli o jeho zázraku v Káně a usoudili, že úmyslně zaměnil nádoby.

„David se stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním“ (1. Letopisů 11:9).

Příběh v 11. kapitole 1. Letopisů, verších 4-9, nám sděluje, že silní bojovníci pomohli Davidovi dobýt nové hlavní město jeho království. Dnešní Izrael slaví 3 000 výročí tohoto města, Jeruzaléma, jež je centrem židovského života.

Získání tohoto města nebylo snadné. Jebúsejci, žijící v Jeruzalémě, Davidovi nekompromisně oznámili: „Nikdy. Je to silné a opevněné město a ty se do něho nedostaneš.“ 2. Samuel 5:6 zaznamenává jejich urážku: „Leč bys odstranil slepé a kulhavé.“

"Pryč z břicha pekla! - křičel jsem" (Jonáš 2:2). Proč poslal Hospodin Jonáše tak hluboko? Byl doslova v nitru živého pekla, zmítaný v temnotě mezi životem a smrtí. Proč by tímto milostivý Bůh prováděl svého služebníka? Věřím, že Jonášův příběh nám ukazuje jak Bůh jedná s neposlušnými služebníky.

Jonáš byl v tomto pekle po tři dny a noci. Přesto po celou tu dobu se nikdy nemodlil. Bouře ani blízkost smrti v břiše velryby jej nepřivedla na kolena. Teprve po třech dnech a nocích čteme: "Potom se Jonáš modlil k Hospodinu svému Bohu v útrobách velryby" (2:1).