Před více než sto lety přišel jeden francouzský vynálezce s úžasnou novinkou, které se říká film. Objevil, že když uspořádá řadu fotografií a rychle s nimi pohybuje před jasným světlem, působí to, jako kdyby se mu před očima odehrával skutečný život.
Od chvíle, kdy jsem dal své srdce Ježíši, jsem věděl, jak málo jsem schopný do našeho vztahu přinést. Je tolik lidí, kteří jsou talentovanější než já, umí lépe kázat, mají větší znalosti z teologie. Lidé, kteří mohou k Ježíšovým nohám položit větší dary než já. Ale já dávám srdce, které je zcela zaprodané Jeho lásce! Mám tak rád Ježíše, že mám někdy pocit, jako by mi měl hrudník vyskočit z těla. Moje kosti nejsou dost velké na to, aby mohly obsáhnout mou chválu. Moje slovní zásoba nedokáže vystihnout hloubku mého uctívání!
David prohlásil, „nebudu se bát ničeho zlého“ (Žalm 23:4) David uvnitř zůstal nehybný, nerušený v srdci, ať už na něj satan házel cokoliv. Proč? Protože byl v plném klidu a věřil Bohu, že On vykoná své Slovo.
Když byli učedníci vůči nepříteli bezmocní, Ježíš jim řekl, že moc nad satanem přichází jenom skrze modlitbu a půst. Proč je tomu tak? Věřím proto, že Bůh chce čas, aby mohl pracovat na našem vnitřním člověku. Chce, aby naše srdce bylo zcela naladěné na Něj. Jednoduše nemůžeme získat žádnou autoritu bez toho, abychom s Ním měli neustálé obecenství.
Apoštol Petr byl z masa a krve, právě tak jako my ostatní. Přesto měl duchovní autoritu nad ďáblem. Chromému muži u chrámové brány řekl: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3:6) a ten muž byl uzdraven. Učitelé zákona poznali, že Petr má moc a ptali se ho: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ (4:7).
Jsem přesvědčen, že důvodem k tomu, že je dnešní církev téměř ve všech ohledech v krizi, je nedostatek duchovní autority. Pravidelně mi telefonují pastoři a rodiče, kteří mají panický strach o své děti. Naléhavě prosí: "Právě jsem zjistil, že moje dítě je drogově závislé a nevím, co mám dělat."
Ježíšova pověst plná zázraků a uzdravení lákala již v počátcích Jeho služby obrovské davy lidí. „Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. …… Pozvedl oči … a uviděl, že se k nim blíží velký zástup lidí.“ (Jan 6: 3- 5).
Bibličtí učenci odhadují tento dav na 10,000 až 15,000 lidí. Pohled na obrovský dav musel učedníky povzbudit. To všechno je jen utvrzovalo v tom, že následují toho správného muže a že se budou dít další velké věci. I Ježíše muselo těšit, když viděl jakou mají radost protože se učili jak od něho předjímat velké věci.
Když dojde na duchovní věci, ty a já nikdy nepoznáme svůj potenciál v Bohu, dokud nevykročíme a nezačneme riskovat v přední bitevní linii. Nikdy neuvidíme, jaká moc a pomazání jsou dostupné, dokud se nespojíme s Králem a nevyjdeme ven v Jeho jménu, abychom rozšířili Jeho království. Když sedíme v bezpečí Bible a diskutujeme mezi sebou nebo si stěžujeme jeden druhému na hrozný stav dnešní společnosti, neděláme nic pro to, aby se uvolnila Boží moc. On se s námi setkává během bitvy. On nás nabíjí, když nepřítel má být zatlačen zpět.
Jasným znakem duchovního růstu je to, že s každým problémem a krizí jdete okamžitě k Ježíši. Naučili jste se, že máte kam jít.
"O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha. " (Filipským 4:6)
Někteří křesťané jsou v krizi neustále. Kdykoli je potkáte, mají další a další stížnosti. "Hrne se to na mě jedno za druhým. Už vážně nevím, co dělat." Ochotně vyprávějí svoje trable každému, kdo je v doslechu, ale nikdy je nevezmou k Ježíši. Jako by jim neměl co nabídnout.
Satan podráží nohy mnoha křesťanům, když je přesvědčuje, že v Pánu něco ztratili. Ve skutečnosti je hrozným hříchem pochybovat o Boží lásce a nesprávně posuzovat své postavení v Kristu svými pocity. Tvoje každodenní chození s Ježíšem nesouvisí s tvým nadšením, s tvými slzami či intenzitou. Spočívá pouze na víře.