Mnoho křesťanů chce být dnes přikryto krví – ale ne být očištění! Jasným příkladem toho, jak by měla církev kráčet s Bohem, je obřad ve starozákonním stánku úmluvy.
Stánek úmluvy měl vnější prostranství, kde byla zabíjena obětní zvířata. To zajistilo krev k přikrytí hříchu. Ale venku bylo také umyvadlo, kde probíhalo očišťování. Žádný kněz nemohl vstoupit do svatyně svatých a komunikovat s Bohem tváří v tvář, aniž by byl očištěn.
Při jedné dlouhé zpáteční cestě z farmy Teen Challenge v Pennsylvanii do New Yorku promluvil Bůh k mému vnitřnímu já: „Existuje něco jako dokonalé srdce. Chci ti ukázat, jaké je, abys o něj mohl usilovat!“ V tu chvíli zjevil Bůh mému duchu, že Kristus se vydává těm, kteří před Ním kráčejí s dokonalým, citlivým srdcem.
„Hospodin zkoumá srdce všech“ (1. Paralipomenon 28, 9). Dokonalé srdce volá spolu s Davidem: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě…hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení“ (Žalm 139, 23-24).
Je možné chodit před Bohem s dokonalým srdcem! Bůh řekl Abrahamovi, "Já jsem Bůh silný všemohoucí, chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým" (Genesis 17:1)
Bůh také řekl dětem Izraele, "Dokonalý budeš před Hospodinem Bohem svým" (Deut. 18:13) David se v srdci rozhodl tento příkaz poslechnout. Řekl, "Opatrně se míti budu na cestě přímé... choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém" (Žalm 101:2).
Většina z nás by připustila, že zřídka vnímáme, že v nás pracuje Boží milost. To je důvod, proč jsme náchylní k pochybování, zda v nás přebývá Jeho přítomnost. Pavel pojmenovává toto dilema v listu Galatským, kde píše: Chci říci: "Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost." (Galatským 5:16, EP)
Zběžné a rychlé přečtení textu v Genesis 11 a 12 může vést nezkušeného čtenáře Bible k přesvědčení, že Abrahamův otec už nežil v době, když k němu Bůh natáhl svoji ruku s božským předurčením. Přesto jednoduchá studie délky života a věku historických postav, kterých se dané okolnosti týkají, stejně jako přesná analýza genealogických souvislostí ukazují, že tomu tak nebylo
.
„Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě. Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.“ (Židům 11:24-27)
Neposlouchání Božího slova nakonec skončí zhroucením morálky a rozpadem křesťanského charakteru.
Šalomoun rozdělil svůj život: polovinu pro Boha a polovinu pro své radovánky. Boží slovo jej z poloviny obviňovalo. Prožíval poloviční utrpení, poloviční pokání – s polovičními změnami! Nevím co se stalo, ale Šalomoun byl na polovinu obviněn od své ženy, která žila ve svatém místě blízko truhly úmluvy. Proto se rozhodl ji vystěhovat – napůl přes město. „Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: „Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá.“ (2 Paralipomenon 8:11).
Být odolný vůči kázání znamená slyšet Boží Slovo, tvrdit, že je milujete, tvářit se, že jste poslušni slova, ale potom podle něho nejednat! Znamená to, že jste otrlí, se srdcem, které se již nedokáže dojmout a je naprosto nedotčené tím, co se káže. Někteří to nazývají „necitlivostí na evangelium.“
Zamyslete se nad všemi biblickými příběhy a postavami. O kom si myslíte, že byl odolný vůči kázání? Kdo slyšel nejjasnější a nejmocnější slovo, avšak nejednal podle něho?
Bůh stojí za každým slavným dílem a s nikým se nebude o svou slávu dělit. Nedovolí, aby se do oslnivé záře jeho Syna dostala jakákoli překážka. A proto musí čistit nástroje vykonávající jeho dílo. V okamžiku, kdy jeho požehnání a moc svobodně proudí skrze jeho lid, říká: „Ustaň a počkej s tím. Chci prozkoumat tvé srdce.“