Czech Devotionals

Co dnes chybí v tolika sborech je věc, kterou nejvíce potřebují ztracení: skutečná, duši uspokojující radost.

Často slýchám křesťany povídat, „Vymodlili jsme si v našem sboru obnovu.“ Ale já říkám, že toto se nemůže stát samotnou modlitbou. Nemůže být žádné takové probuzení, pokud jak farář, tak ostatní svědomitě nehladoví po Božím Slově. A musí cele zavázat své životy tomu, aby byly ovládány Písmem. Není možné dosáhnout nebeské radosti, dokud nás prosté Slovo neusvědčí o hříchu, dokud se v nás nezhroutí veškerá pýcha, předsudky a falešná důstojnost.

„Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi“ (Izajáš, 44:3).

Dal vám Pán toto Slovo, které hasí žízeň? Přišel k vám v období duchovního sucha a zaplavil vás svým Duchem? Pijete čistou vodu Jeho Slova?

Pokud ano, jste připraveni žádat si další zaslíbení: „Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky, takže porostou jako tráva na louce a jako vrby u řeky.“ (verše 3–4).

V Lukáši 11:2 - 4 nás Ježíš vyučoval o modlitbě. Pojďme si stručně projít některé ze základů, které vyučoval.

"Otče náš" - musíme porozumět, že nyní jsme ve vztahu s Bohem Otcem skrze Ježíše Krista. To nám zaručuje právo stát před Jeho trůnem a přednášet svoje žádosti.

"Jež jsi na nebesích" - Jeho cesty převyšují naše cesty. Jeho myšlenky převyšují ty naše. On žije v místě naprostého a absolutního vítězství. V Bohu neexistuje možnost porážky.

Jednoho dne budeme všichni stát před soudnou stolicí a zodpovídat se Bohu, jak jsme vychovali své děti. A v ten okamžik se nebude nikdo z nás moci vymlouvat nebo obvińovat někoho jiného. Proto bychom se dnes měli zeptat sami sebe: "Vychovali jsme své děti v bázni před Bohem? Dali jsme jim za vzor život plný lásky a úcty k Bohu?"

Písmo svaté velmi jasně říká, že když budete vychovávat své děti v autoritě Božího slova, neodvrátí se od toho, až budou starší. Mohou ho opustit na chvíli – dokonce i na léta – ale nakonec je přivede zpátky k pravdě. „Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne“ (Přísloví 22:6).

Počátek skutečné obnovy přichází, když na sebe zbožné společenství věřících vezme Pánovo břímě za sbor či město uvězněné v hříchu. Toto zbožné společenství se postí a modlí, žádá Pána, aby začal přestavovat zdi a brány, které ochrání Jeho lid od všech nepřátel.

Jakmile byly jeruzalémské zdi přestavěny a jeho brány vztyčeny, strážní a hlídači byli povoláni před každý dům. Zdi a brány jsou k ničemu bez hlídačů, kteří vědí, co smí a co nesmí projít. A proto, Nehemjáš říká, „Když byly dostavěny hradby, vsadil jsem vrata. Byli také ustanoveni vrátní, zpěváci a levité.“ (Nehemjáš 7:1)

Kniha Nehemjáš barvitě líčí, co se děje s církví v době úpadku a odpadlictví. Když se Nehemjáš vrátil do Jeruzaléma s 43 000 dalších židovských patriotů, nalezl město v naprostých troskách. Hradby byly rozbořeny a brány odstraněny, takže obyvatelé neměli žádnou ochranu před nepřáteli … a početné hordy nepřátel drancovaly město, jak se jim zlíbilo.

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: Už nemají víno. Ježíš jí řekl: Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina. Matka řekla služebníkům: Udělejte, cokoli vám nařídí“ (Jan 2:1-5).

Modlíme se, obětujeme, bojujeme. Za duše!

Nic není důležitějšího! Mnoho věřících opustilo bojiště pro duše, protože jsou tajně poraženi.

V Písmu je církev nazývána tělem. Když jeden úd trpí, trpí s ním celé tělo. Když se přidržuješ a přikrýváš skrytý hřích, ztrácíš něco před Bohem. Když jsou tisíce věřících ukolébány tímto způsobem, může se stát církev bezmocnou a nečitelnou. Kým jsi, je to co děláš když tě nikdo nevidí, to bude určovat také tvou budoucnost.

Nedávno jsme v naší službě dostali srdcervoucí dopis od vězně. Napsal:

„Pastore Davide, jsem sexuální zvrhlík, jsem ve vězení pro svou závislost. Vím, že jsem se takový nenarodil, ale stal jsem se jím. Byl jsem třikrát ženatý a mám čtyři děti.“

„Pravdou je, že chci přestat, ale na druhou stranu také nechci. Zanechal jsem kouření – to nebyl problém. Ale nikdy jsem se nedokázal zříct pornografie. Opravdu věřím v Boží uzdravující moc. Prosil jsem, křičel a žebronil u něj o pomoc. Ale zdá se, že nemohu najít dveře, kudy bych uniknul ze svého perverzního problému.“