Czech Devotionals

Ten majestátní Pán, který má všechnu sílu a moc, je na naší straně! Toto je to, co se Ježíš celou dobu snaží svým dětem ukázat. Říká: „Zkuste porozumět Boží velikosti a tomu, že On je na vaší straně!“

„Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé, když k tobě zavolám – v ten den. Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!“ (Žalm 56:9).

„Hospodin je se mnou, nebudu se bát, co by mi mohl člověk udělat! Hospodin je se mnou, je můj pomocník…“ (Žalm 118:6-7).

Duch Svatý nám dal žalm 124 jako protijed na strach a obavy:

„Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi“ (Matouš 10:31-33).

David řekl: „Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze“ (Žalm 40:6).

Když byli Izraelci v babylónském zajetí, Bůh jim řekl: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“ (Jeremjáš 29:11).

Bůh s tebou něco zamýšlel ještě předtím, než ses narodil! Tehdy, když byl tvůj život vdechnut do buňky … když jsi byl ještě v děloze!

Někteří z vás, kteří čtete toto zamyšlení jste si vzali dovolenou od „bojování dobrého boje.“ Máte unavené srdce a sami sobě jste řekli: „Musím polevit nebo se zblázním! Nebudu Pána milovat o nic méně a zůstanu věrný. Ale musím dělat to, co mně říká mé srdce a to mi říká, že mám odpočívat.“

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ (Jan 1:1) Janovo hlavní publikum pro jeho evangelium byla řecká kultura. To je proč on okamžitě ztotožnil Ježíše se „Slovem“, odkazujíc na řecký pojem logos. Řekové rozebírali koncept pojmu logos po staletí, je to myšlenka, která mluvila o moudrosti; poznání; důvodu; smyslu života; filozofii o lidské existenci.

Cítili jste někdy, že ve vašich modlitbách něco chybí – že jaksi nejsou tak hluboké nebo tak účinné, jak by měly být? Je prostě veliký rozdíl mezi modlitbou poháněnou lidským úsilím a modlitbou, která je Boží a On ji opravdu vede. Podívejme se například na modlitbu známého skotského reformátora, Johna Knoxe, když stál na vrcholku hory a volal, „Bože, dej mi Skotsko nebo zemřu!“ Zanedlouho potom už lidé začali vycházet do ulic vedeni Pánem.

Vlas! Náš Otec v nebesích spočetl všechny vlasy na našich hlavách. Lidskou hlavu obvykle pokrývá 100 000 až 150 000 vlasů. Bůh stvořil vlasy na našich hlavách jako ochranu před létem a zimou, ne jen kvůli vzhledu. Naše obočí chrání oči před potem a řasy chrání oční víčka před prachem a drobným hmyzem, který se dostane do jejich blízkosti. Malé chloupky v uších a v nosních dírkách filtrují částečky z vnikajícího vzduchu. (V angličtině je pro vlas a chlup jedno slovo – pozn. překl.)

Když jsem šel po silnici mezi vesnicemi v New Jersey, hovořil jsem se svým Pánem: „Pane, nedokážu žít se strachem a starostmi. Chci přijímat všechno, co přinese budoucnost, v pokoji, s radostí a v prosté důvěře!“

Duch svatý mne povzbudil: „Klíč k osvobození od veškerého strachu a starostí je ve slově vrabci. Pamatuj si, že jsem ti řekl: A ani jeden z nich [vrabců] nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě“ (Matouš 10:29-30). Zní to tak jednoduše a velmi prostě – to, co nám ale Ježíš zde říká, má hluboký význam.

Možnost pádu do satanovy pasti zmiňuje Pavel poprvé ve svých listech Timoteovi. Uvědomoval si nebezpečí satanské pasti nebo léčky: „…aby neupadl do ďáblovy léčky“ (1. Timoteova 3, 7). Ale také píše, že je možné se z ní dostat: „…a proberou se z ďáblovy léčky, do které byli od něj chyceni, aby činili jeho vůli“ (2. Timoteova 2, 26).

Pán touží po lidech, kteří si uchovají víru, i když ztratí všechno.

"Rozpomeňte se na dřívější dny - kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit!... a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství." (Židům 10:32,34).

Mluví se tady o Božím lidu, který podstupoval utrpení "po svém osvícení". Viděli světlo! Jejich majetek byl pryč, ale díky víře byli radostní, protože se upínali k "trvalému bohatství".

Kdybyste ztratili všechny své pozemské statky, zahodili byste i svoji víru?