Mnoho věřících se dnes ptá: „Proč Bůh ještě nevydal Ameriku soudu? Proč s námi nezachází podle našich hříchů? Noemovu generaci varoval 120 let, ale potom řekl: ‚Už dost' a přivedl potopu. Bůh trpěl Americe hříchy už dlouho, proč nás tedy doposud nepostihl spravedlivý trest?“
Miluji tuto zemi a nechci zažít, jak na Ameriku přichází konečný Boží soud. Stejně jako mnoho jiných křesťanů mě však velice udivuje, že k němu ještě nedošlo.
„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodů. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají jeho zákon“ (Izajáš 42:1-4).
Kristus svou službu s námi často začíná, jako bychom byli dětmi s neuspokojenými potřebami. V evangeliích navrátil slepému zrak, uzdravil krvácející ženu a nasytil hladové zástupy. Setkal se s trpícími na místech, kde byli, a dal jim přesně to, co potřebovali. Z toho důvodu jej mnozí následovali. Dokonce i někteří farizeové následovali Krista kvůli jeho zázrakům.
Zjevená Boží vůle je praktickou součástí Jeho vůle, ke které jsme všichni kolektivně povolání. Nemusíš ji všude hledat - je právě tady, v Bibli. Když si vezmeš konkordanci a vyhledáš slovo "vůle," uvidíš, že Boží vůle je jasně zjevena skrze Písmo, zejména v novém zákoně. Podívejme se na některé příklady.
Předpokládejme, že než Ježíš vstoupí na nebesa – když si představí Svoji Církev a sklizeň před Svým návratem – spatří odpadnutí. Jeho duše je ztrápená, protože vidí, jak se lidé hojně odvrací. Místo aby sklízel pole bělající se ke žni, plýtvá Jeho lid časem i energií na hledání světského úspěchu a materiálních věcí.
A tak řekne Ježíš Otci: „Nesklidí úrodu. Všechna zralá pole leží ladem. Pošlu zástup andělů, aby dokončil žeň.“ Otec souhlasí a náhle se na zemi objeví tisíce nebeských bytostí zářících nadpřirozeným světlem.
Ježíš řekl učedníkům, "Pole jsou zralá a úroda velká. Je čas žně." (v Matoušovi 9:37,38). V ten moment začala ohromná, finální duchovní žeň mezi Židy i pohany Ježíšovy generace. A tato žeň potrvá až do Ježíšova návratu.
Když pročítám tuto pasáž, zajímalo by mě, co Ježíš v té době viděl, že řekl, "úroda je zralá, začněte sklízet". Viděl v Izraeli duchovní probuzení? Nastalo probuzení v synagogách? Obraceli se kněží zpět k Bohu? Byli učenci a Farizeové usvědčováni vlastním svědomím? Co ukazovalo na zralost úrody?
„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!'“ (Matouš 9,36-38).
Ježíš se vyjádřil jasně: „Nastal čas žně, ale dělníků je málo.“ Proč tomu tak je? Dnešní církve jsou plné křesťanů, kteří prohlašují, že Kristus je jejich život. Za miliony dolarů se staví křesťanská centra po celém světě.
Otcovou přirozeností je dávat. Dítě vyrůstající v dávající rodině se učí dělit s druhými a Ježíš má stejně jako jeho Otec v povaze dávat. Nyní nás Ježíš zve, abychom pokračovali v rodinné tradici skrze dávající život.
Žijeme v čase, kdy ve světě hrozí exploze nukleárních či chemických výbušnin. Srdce milionů lidí selhává strachem a Církev Ježíše Krista je pod výzvou jako nikdy v historii. Pohlížíme na svět, který se roztáčí v chaos.
Jak toto vše pozoruji, ptám se: „Kde je hlas autority v Kristu? Kde jsou pastýři, sbory, kurátoři, kteří přemýšlejí tak jako přemýšlel Ježíš? Kde jsou ti, kteří neusilují o své vlastní pořádky, ale hledají v těchto časech mysl Páně?
Byla to cela v římském vězení, kde Pavel napsal svůj dopis církvi ve Filipech a prohlásil, že má mysl Kristovu. " Mám v Pánu Ježíši naději, že k vám brzy budu moci poslat Timotea, abych se také já potěšil zprávami od vás." (Filipským 2:19)