Czech Devotionals

„David se stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním“ (1. Letopisů 11:9).

Příběh v 11. kapitole 1. Letopisů, verších 4-9, nám sděluje, že silní bojovníci pomohli Davidovi dobýt nové hlavní město jeho království. Dnešní Izrael slaví 3 000 výročí tohoto města, Jeruzaléma, jež je centrem židovského života.

Získání tohoto města nebylo snadné. Jebúsejci, žijící v Jeruzalémě, Davidovi nekompromisně oznámili: „Nikdy. Je to silné a opevněné město a ty se do něho nedostaneš.“ 2. Samuel 5:6 zaznamenává jejich urážku: „Leč bys odstranil slepé a kulhavé.“

"Pryč z břicha pekla! - křičel jsem" (Jonáš 2:2). Proč poslal Hospodin Jonáše tak hluboko? Byl doslova v nitru živého pekla, zmítaný v temnotě mezi životem a smrtí. Proč by tímto milostivý Bůh prováděl svého služebníka? Věřím, že Jonášův příběh nám ukazuje jak Bůh jedná s neposlušnými služebníky.

Jonáš byl v tomto pekle po tři dny a noci. Přesto po celou tu dobu se nikdy nemodlil. Bouře ani blízkost smrti v břiše velryby jej nepřivedla na kolena. Teprve po třech dnech a nocích čteme: "Potom se Jonáš modlil k Hospodinu svému Bohu v útrobách velryby" (2:1).

Jak mohl takový modlitebník, jako byl Jonáš, utéci před svým povoláním a upadnout do neposlušnosti? Začalo to částečnou a neúplnou znalostí Boží povahy.

Jonáš obdržel mocné zjevení Boží milosti a Božího slitování, jak dosvědčil: „Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem“ (Jonáš 4:2).

Vyučuje tě Ježíš ve tvé modlitební komůrce? Vyhledáváš ho, aby ti ozřejmil věci, které se nemůžeš dozvědět z knih ani od učitelů? Sedíš tiše v jeho přítomnosti a čekáš na jeho hlas? Bible říká, že v Kristu je veškerá pravda. A jedině on ti ji může sdělit prostřednictvím svého požehnání Duchem svatým.

Farizejové a saduceové přišli a žádali po Ježíši, aby jim ukázal znamení z nebe (viz Matouš 16:1). „Ježíš odpověděl: ‚Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova'“ (Matouš 16:4). Později Ježíš shromáždil své učedníky a zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“ (Matouš 16:15-16).

Šalomoun napsal: „Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!“ Šalamoun zde varuje, že častokrát se jedná o malé obtěžující záležitosti, které nás zdržují od toho, abychom plně kráčeli v Božím povolání a zakoušeli hojný život v Něm.

Když přicházíme k Bohu v modlitbě, musíme vědět kdo On je a co je ochoten pro nás udělat. Musíme vědět, že On je náš Táta, náš zaopatřitel, náš vysvoboditel; že je nám odpuštěno takže se můžeme stát velvyslanci odpuštění. Musíme mít jistotu ve svých srdcích, že Bůh je věrný v tom, že nás ochrání před každou zbraní zlého, která byla proti nám vyrobena.

Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil." (Lukáš 11:5-6, ČSP).

Dneska tady máme mraky dobře vyškolených služebníků, respektovaných mužů s dobrým vzděláním. Tráví mnoho let v seminářích, studují teologii, filozofii a etiku. Vyučují je obdarovaní učitelé, vážení muži, kteří jsou experty ve svých oborech.

Vzpomeňme si na Kornelia, centuria. Tento muž nebyl kazatelem ani kurátorem. Ve skutečnosti, tím, že byl Žid, se nepočítal mezi Boží lid. A přesto Písmo říká, že tento voják byl „člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmištědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.“ (Skutky 10:2)

Je tragédií, že mnoho služebníků dnes káže kázání bez života. Jejich poselství ani neusvědčuje z hříchu ani neodpovídá na hluboký pláč a volání srdce. Je to naprosto zločinné. Prázdné filosofie, chrlené v čase velkého hladu, způsobí v posluchačích pouze větší zármutek.