Pokud mé srdce motivuje uznání druhých – pokud toto ovlivňuje, jak uvažuji a žiji – pak budu sloužit dvěma pánům. Vždy se budu snažit potěšit někoho jiného než Ježíše.

Pár let po svém obrácení se apoštol Pavel vydal do Jeruzaléma a chtěl se připojit k učedníkům místní církve. „Ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že k nim patří“ (Skutky 9, 26).

Důsledky zanedbávání modlitby jsou hrozné, příšerné. „Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li slavným spasením?“ (Židům 2:3). Jak může někdo z nás, kteří jsme v Kristu, očekávat, že se vyhne důsledkům nemodlení?

Vím, jaké to je mít hlavní přísun požehnání ve svém životě stále méně prozkoumaný. Vím, jaké to je mít studnu živé vody ucpanou u pramene a přísun všech požehnání ve svém životě vyschlý. Stalo se to, když jsem zanedbával modlitbu.

Vyrostl jsem v prostředí, kde nikdo nevyjadřoval pocity. Byla to jednoduše otázka přežití! Když jsem přišel k poznání Boha tolik věcí se změnilo. Budu navěky vděčný za první roky ve víře a za ty, kdo mě trpělivě vyučovali a vedli mne v mých prvních krocích s Bohem. Oni jsou mými duchovními matkami a otci a já je miluji. Nicméně v myšlení evangelikální církve této éry existoval stejný postoj: Nemluvíme o problémech a bolesti; zvedni svoji hlavu a kráčej rozhodně; dokážeš to, jdi, jdi, jdi!

Když Pavel směle prohlašuje "mám mysl Kristovu," tak dosvědčuje "Já jsem také zůstal bez reputace. Jako Ježíš jsem jsem si zvolil roli služebníka (podívej se do Filipským 2:7). A Pavel tvrdí, že to stejné se stává pravdou pro každého věřícího: "Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu." (1K 2:16, ČSP).

Můžeš se divit: Kdy a jak se Pavel dal na život ve stylu služebníka? Jak by mohl takový člověk jako on, bývalý pronásledovatel věřících, srdcem vrah, vůbec někdy mít Kristovu mysl? 

„Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši“ (Filipským 2:5).

„My však mysl Kristovu máme“ (1. Korintským 2:16).

„Obnovte se duchovním smýšlením“ (Efezským 4:23).

To všechno jsou výzvy od apoštola Pavla. Říká Božímu lidu: „Smýšlejte stejně jako Kristus. Kristův způsob myšlení je tím jediným, co máme všichni hledat.“

„Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří“ (Římanům 10:1-4).„Potřebuji jak posvěcení, tak i ospravedlnění?“ To, jak na tuto otázku odpovíš, změní tvůj život. Poznáš rozdíl mezi svázaností a svobodou – buď svázanost se starými zvyklostmi, nebo svobodu kráčet v novosti života.

Bůh zná způsob, jak chvíle našeho největšího zmatku a pochybností použít k posílení naší důvěry v Něj a závislosti na Něm. Vezme zrnka naší víry a přemění je v hrad jistoty a důvěry. Když jsme nejbezradnější, On má vše pod kontrolou. Když jsme nejslabší, On je nejsilnější. Když Ho potřebujeme, je tady.

Když řekl Mojžíš faraonovi: „Propusť můj lid,“ bylo to proto, že Hospodin ohlásil čas žně. Přišel čas vysvobození Izraele ze zajetí!

Ale farao odpověděl: „Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím“ (2. Mojžíšova 5,2). Farao zde představuje Satanův démonický systém, do něhož patří falešná náboženství i útisk, který drží lidi v otroctví.

Než mohl být Izrael vysvobozen, musely se temné síly otřást v základech. Hospodin proto udeřil na Egypt devíti přírodními ranami. Ty však pouze zatvrdily faraonovo srdce.

Ježíš rozuměl lidským srdcím a věděl, že v dobách blahobytu zapomínáme na Hospodina.

Kristus věděl, že v časech strádání a neštěstí jsou lidé přinuceni čelit věčnosti. Utrpení, strach a těžké časy činí lidi zralé ke slyšení a přijímání evangelia. Přemýšlej nad souvislostmi Jeho slov: „Když viděl zástupy…protože byli vysílení a skleslí…Tehdy řekl svým učedníkům: Žeň je velká“ (Matouš 9:36-37)

Ďáblova hrozba pro církev přesahuje všechnu špínu, kterou vylévá na zem. Sahá daleko za materialismus, závislosti nebo silná pokušení. Naše bitva je o víru. Čím víc se zaměříme na hledání Ježíše, tím větší a divočejší jsou satanovy útoky na naši víru. 

V minulých měsících jsem vyslechl vyznání od zbožných věřících , kteří mluvili o hrozných útocích na jejich mysl. Moří je šípy pochybnosti a neodbytných otázek na Boží věrnost. Mnoho jich se jen potácí, nejistí ve víře, a říkají si, "Nevím, jestli vůbec můžu takhle dál".