Měsíce jsem se modlil za vdovy, sirotky a chudé. Dostáváme dopisy od strádajících lidí, kteří už nejsou schopni platit pojištění nebo bydlení, Volal jsem k Bohu, "Ty jsi Hospodin zástupů. Nakrm je. Naplň jejich potřeby." Konečně mi Bůh odpověděl, "Musíš dělat víc, než se za ně jen modlit, Davide. TY je nakrm. To je v tvých silách."

V době soužení nikdy nepoznáme Boží pokoj, dokud ve svých duších nenalezneme pravdu o Božím účelu našeho soužení. Musíme pochopit, že naši temnou hodinu, naši bolestnou zkoušku, dovolil Hospodin kvůli svému slavnému účelu. Co je tím účelem? Jednoduše řečeno, budeme středobodem neuvěřitelné útěchy Ducha svatého.

„Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit“ (Galatským 5:25). V tomto velice jednoduchém pokynu nám apoštol Pavel jasně říká: „Je-li ve vás Duch svatý, přenechte mu plné vedení svých životů. Všichni máme být vedeni Duchem svatým.“

Duch svatý byl seslán jako náš neustálý spolehlivý průvodce a zůstává ve všech, kdo vyznávají Krista jako Pána a Spasitele. Duch svatý požaduje za své místo k přebývání naše těla a vládne ze svého sídla v našich srdcích.

Téměř každý křesťan ti může říci: “Ježíš zemřel za mé hříchy.” Ale překvapivě málo lidí může říci, co Jeho vzkříšení znamená pro jejich každodenní život. Znají jisté části příběhu —že Ježíš zemřel a znovu byl vzkříšen—ale neznají toho dost na to, aby použili Boží mocné pravdy pro způsob jak žijí a věří. A právě toto v tomto světě způsobuje změnu.

Do dnešního dne vidím zcela jasně ty tváře beznaděje, které jsem viděl v srdci Bronxu. Tváře všech tvarů a barev a věkových skupin. Chlapci a děvčata, muži a ženy, černí, bílí, španělské typy, Asiaté. Tak mnoho jich bylo ztraceno. Tak mnoho jich potřebovalo Ježíše.

Nacházeli jsme se v konečných fázích šestitýdenní evangelizace ve vnitřních čtvrtích New Yorku. Týdny jsme evangelizovali na ulicích, řídili jsme akce v sousedních čtvrtích v celém městě a přitom jsme vždy zvali lidi na naši závěrečnou evangelizaci v Bronxu.

Během Elijášova pobytu v jeskyni, když prchal před Jezábel, Písmo zaznamenává: "Nastal velký a silný vítr, rozrážející hory a drtící skály před Hospodinem, ale Hospodin v tom větru nebyl." (1. Královská 19:11). Bůh v tomto poselství nebyl.         

Vždy jsi žil jako věrný služebník, svědomitě ses denně modlil a Boží hlas ti byl důvěrný. V minulosti jsi vítězil a hluboce miluješ Pána. Ale nyní jsi hluboce nalomen, zraněn jako nikdy předtím a ani se nedokážeš přimět modlit.

Ježíš se jednoho dne otočil ke svým pozemským příbuzným a řekl: „Vás nemá svět proč nenávidět“ (Jan 7, 7).

Těmito slovy Ježíš testuje opravdovou církev a opravdového učedníka. Zajímalo by mě, pro kolik církví a samotných křesťanů by tato slova platila: „Vás svět nemá proč nenávidět.“

Opravdový křesťan je milující, pokojný, odpouštějící a pečující. Ti, kdo poslouchají Ježíšova slova, ukřižovali sami sebe a jsou mírní a laskaví.

Selský rozum nám říká, že není přirozené nenávidět ty, kdo vás milují, žehnají vám a modlí se za vás. Lidé spíše nenávidí pouze ty, kdo je zneuživají, okrádají a proklínají. Proč jsou tedy v takové nenávisti křesťané?

Ježíš říká: „Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. … Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat“ (Jan 15:18,20). Proč se to děje?

Když se Ježíš po svém vzkříšení ukázal učedníkům, udělil jim jednu, poslední, lekci. Začal tím, že se zeptal Petra, jestli ho miluje. Položil mu tuto otázku třikrát, a pokaždé Petr odpověděl: Ano. Na to Ježíš pokaždé zareagoval slovy: „Pas mé beránky – Buď pastýřem mých ovcí – pas mé ovce“ (Jan 21:15-17).

Ježíš zde použil pro milovat řecké slovo agapé, což znamená nesobeckou, obětavou a bezpodmínečnou lásku. Tento druh lásky vyjadřuje: „Budu ti dávat, i když mnou pohrdáš. I když mne odmítáš, stejně ti budu dávat. A i když mě zraníš, stále ti budu dávat.“