V Markovi 4,2 čteme: „[Ježíš]je učil mnohému v podobenstvích.“ Představte si, jak to asi vypadalo, když se lidé, kteří slyšeli Ježíšova kázání, vrátili domů. Sousedé se shromáždili kolem nich a dychtivě chtěli slyšet, co Ježíš říkal: „Jaké poselství Ježíš přinesl? Řekněte nám vše, co vás učil.“ Ti, kdo Ježíše slyšeli na vlastní uši, mohli sice opakovat Jeho podobenství – ale jejich slova byla často mrtvá a bez ducha a neměla žádný dopad na život druhých lidí.
„Protože ona [královna jihu] přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je více než Šalomoun“ (Matouš 12:42).
Všichni si dnes musíme položit rozhodující otázku: Je-li uprostřed nás Ten větší než Šalomoun, mohl by nás zanechat zmatené? Je-li jeho moudrost vždy dostupná, hledáme ji se stejnou touhou jako ta královna hledala moudrost Šalomounovu?
Boží milost nás nejen zachraňuje, ale také vychovává.
„Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem“ (List Titovi 2:11). To je úžasná zpráva! Pavel velebí slavnou Boží milost, která nás zachraňuje. A tím to končí, nemám snad pravdu? Kdepak, tím to vůbec nekončí. Pavel rychle dodává, že tatáž milost „vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti“ (2:12).
Hladomor se zhoršoval a Abraham utíkal od svého oltáře. Pozorně se na něj podívej, protože Abraham představuje tebe a mě v tuto či jinou chvíli na naší Křesťanské cestě. Říkáš si, „Něco jsem ztratil: mou vášeň pro modlitbu, můj pokoj, mou chválu, mou radost, můj zápal pro Jeho dům, mou laskavost, mou štědrost, mou schopnost být zasažen potřebami lidí kolem mě nebo v dáli.“ Abraham ztratil svůj oltář, protože byl hladomor.
Přemýšlím, kolik z křesťanů, kteří teď čtou tento text, se nachází v oblaku zmatení. Sedí na vás následující popis? Vaše modlitby jsou nevyslyšeny. Jste pořád skleslí a deprimovaní. Čelíte v životě věcem, které nedokážete vysvětlit. Jste zklamaní z vaší situace a z ostatních lidí. Neustále o sobě pochybujete. Sužuje vás mnoho otázek a zkoumáte své srdce, abyste zjistili, co jste udělali špatně. Cítíte depresi a beznaděj, jste váhaví – a nedokážete to ze sebe setřást pryč.
"Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma" (Jan 12:35). Tma v tomto kontextu znamená "duchovní slepotu, zmatek, ztrátu jasného myšlení, chmury". Nejdřív mě napadlo, "tma na těch, kdo milují Ježíše? Jak by taková temnota mohla přijít na Boží děti?"
Toto slovo z Kristova podobenství si musíme vzít k srdci: „Ty zlý služebníku! Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!“ (Matouš 18, 32-33).
Otázka pro každého křesťana zní: „Odpouštím svým bratrům? Snáším jejich odlišnosti? Pokud jim odmítám odpustit, tak i když mi bylo odpuštěno, nazývá mě Ježíš „zlým služebníkem“.
Co vyvolává soudní spory? Proč Boží služebníci, jimž osobně bylo tolik odpuštěno, ubližují svým bratřím a odmítají se s nimi stýkat? Lze to vysledovat zpět až k nejvíce zarmucujícímu hříchu, jaký je jen možný: k pohrdání dobrotivostí Boží.
Ježíš říká: „Každou mou ratolest, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce“ (Jan 15:2).
Jsou očišťováni křesťané nesoucí ovoce? To většina z nás při službě Bohu neočekává. Hluboko ve svém srdci očekáváme, že budeme odměněni. A není to snad správné?
Podle posledních studií bude v roce 2020 islám největším náboženstvím v Norsku a všech skandinávských zemích. Pokud je to pravda, můžeme očekávat, že se během dalších několika let stane islám v Norsku i státním náboženstvím. To se totiž v minulosti stalo ve všech státech, kde se islám takto rozvinul.