Nebeský Otec nechtěl ztratit svá milovaná stvoření v pekle a zatracení, a tak kvůli nám z lásky uskutečnil nový plán záchrany. „Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu“ (Žalm 89:20). Otec řekl svému Synu: „Lidstvo zeslábne a bude na tom kvůli svému hříchu bídně, nedokáže najít cestu zpět ke mně. Zmocňuji tě jako svého svatého, abys jim pomohl a přivedl je zpět do mé přízně.“

Bible vypráví příběh o muži, který šel pozdě v noci ke svému sousedovi a žádal ho o chléb, protože k němu právě přišla návštěva a on neměl nic, čím by jí posloužil.

„soused, na kterého se tolik spoléhá mu však zevnitř zlostně odpoví: Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal. Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu pro jejich přátelství, , vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje“ (Lukáš 11:7-8).

Mé ženě Gwen bylo třicet čtyři let, když jí poprvé zjistili rakovinu. Když jsme se tu zprávu dozvěděli, byli jsme zničení. Právě jsme se s rodinou přestěhovali do New Yorku, abych tam mohl začít službu mezi pouličními gangy. A teď, když jsem chodil po ulicích a kázal členům gangů a narkomanům, musel jsem potlačovat slzy utrpení a strachu. Ale Bůh mě nepřestával ujišťovat: „Já jsem věrný, Davide. Neopustím tebe ani tvé blízké.“ Bůh mě provedl touto děsivou zkouškou rakoviny a potom každou, která následovala.

V Kristu existuje místo, kde nejsou žádné obavy o budoucnost. Není tam strach z nečekaných neštěstí, utrpení a nemocí nebo z nezaměstnanosti. Tohle místo najdeme tam, kde se zcela spolehneme na Boží věrnost. Pisatel listu Židům ho nazývá místem dokonalého odpočinku.

Svět touží po svědectví Boží ochrany. A bude se ho dožadovat do chvíle, než přijde Ježíš. Říká, "křesťane, vidím, jak Bohu věrně sloužíš. Jak se modlíš, postíš a svědčíš o Jeho moci a slávě a přesto se s tebou život nemazlí. Řekni mi, provedl tě Bůh touto zkouškou? O čem svědčíš teď, když jsi v jámě lvové?"

Čím zasáhnout ztracený a trpící svět? Malou armádou vojáků přihlášených do školy zkoušek a strádání! Bůh hledá takové, kteří jsou ochotni být vyzkoušeni ohněm, jejichž víru může přečistit a vytvořit z ní ryzí zlato.

Během své služby jsem si všiml něčeho v životech většiny křesťanů. Téměř okamžitě poté, co nás Bůh spasí, jsme vedeni do pouště zkoušek. Proč? Protože Bůh hledá lidi, kteří mu budou důvěřovat v beznadějných situacích. Takové to bylo i v Ježíšově životě. Když náš Pán vyšel z vod svého křtu, byl veden Duchem na poušť, kde byl těžce zkoušen (viz Lukáš 4:1-2).

Pod tlakem si většina z nás znovu a znovu opakuje své potřeby: „Kéž bych měl tohle. Kéž bych jen mohl pracovat na této slabosti.“ Ježíš nám ale říká, abychom se neupínali ke svým potřebám, nýbrž k tomu, kdo nás zaopatřuje. „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ (Matouš 6:25-27).

Znovu si připomeňme Abrahama. Má pro nás poselství. Chce nás naučit, jak si znovu vybudovat víru. V odpovědi na Boží povolání a zaslíbení - „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě“ (Genesis 12:1-2) - Abraham učinil cosi zvláštního a významného – postavil Hospodinu oltář (viz Genesis kapitoly 12 a 13).

Milovaní, Bůh nás nespasil jen proto, abychom se mohli navěky vyhřívat na výsluní Jeho dobroty, milosti a slávy. Měl věčný záměr, když si vyvolil každého z nás, a ten záměr přesahuje každé požehnání, obecenství a zjevení. Faktem je, že Bůh stále podává ruku ztracenému lidstvu. A hledá věřící a důvěřující lidi, ze kterých může vytvořit ty nejlepší nástroje k evangelizaci.

Ze všech hříchů, které můžeme spáchat, je pochybnost tím, který Bůh nejvíce nenávidí. Podle Starého i Nového zákona Pána naše pochybnosti rmoutí, dráždí, působí Mu velkou bolest. Zářný příklad můžeme vidět ve starém Izraeli poté, co Bůh zachránil svůj lid z rukou faraona.

Žalmista naříká: „Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle. Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili“ (Žalm 106, 6).