Pátá kapitola Markova evangelia vypráví příběh o Jairovi, představeném synagogy, který v zoufalství žádal Ježíše o uzdravení své dcerky. Dvanáctileté děvčátko bylo nebezpečně blízko smrti a Jairus prosil Krista, aby přišel do jeho domu a položil na ně ruce.

Ježíš souhlasil, že s ním půjde. Nejprve se ale zastavil, aby posloužil ženě s krvácením. (Jednalo se o ženu uzdravenou dotknutím jeho šatu.) Zatímco Ježíš prodléval, posel přinesl tragickou zprávu: Jairova dcerka již zemřela. Posel řekl představenému synagogy: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ (Marek 5:35).

V nadcházejících dnech uslyšíte neuvěřitelné zprávy o milujícím Ježíši. Budou se jevit jako svaté a kristovské, budou však poskvrněny svodem, který křesťany oloupí o jejich pevný základ. Tyto zprávy budou postrádat naléhavost k přípravě na Kristův příchod či touhu po Kristově příchodu! Jejich kazatelé odstraní slavnou pravdu o této události a přimějí vás očekávat pozemské království. A pokud budete dychtivě vyhlížet Kristův příchod, dostanete nálepku snílka!

“Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy” (Jan 1:14, ESV). Řecké slovo pro slávu zde je “doxa.” Je to zdroj za doxologií, hymnus, který tak mnoho církví zpívá a velebí Boží slávu.

Opravdu Bohu vadí, že odbočujeme z cesty, kterou pro nás připravil?

"Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“ (Marek 9:25, ČSP). Když se Ježíš pomodlil, chlapec spadl na zem jako mrtvý. Ale Písmo říká: "Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on
vstal. (verš 27)

Dokážeš si představit, jaká radost zde zavládla? Ten očištěný a vysvobozený chlapec musel běžet ke svému otci a obejmout jej. A otcovo srdce poskočilo radostí. Bůh všechno zařídil.

V 9. kapitole Marka přivádí zoufalý otec svého posedlého syna za Ježíšovými učedníky, aby u nich našel vysvobození. Chlapec nebyl prostě jen problematický nebo vzpurný. Byl plný zlých duchů, kteří ho naprosto ovládali. Celé okolí o něm dobře vědělo a když ho lidé viděli se blížit, nejspíš volali děti a schovávali je před ním.

Nestačí jen věřit v Boha jako našeho Stvořitele, tvůrce všeho. Musíme také věřit, že je Bohem, který touží dělat v našich životech nemožné. Bible o tom mluví jasně: jestliže Mu v tomto nedůvěřujeme, nevěříme Mu vůbec.

Myslím, že pokud člověk pochybuje, že Bůh může učinit zázrak, nepomůže mu žádné poradenství. Nechápejte mě špatně – nemám nic proti křesťanskému poradenství. Ale je zbytečné někomu radit, když není přesvědčený, že Bůh může vyřešit jeho problém, ať je jakýkoli.

Pravděpodobně si vzpomínáte na příběh z Genesis, ve kterém se Bůh zjevil Abrahamovi. Tento patriarcha seděl v horkém dni před svým stanem, když tu se před ním najednou objevili tři muži. Abraham vyšel, aby se s těmi muži setkal, připravil jim jídlo a hovořil s nimi.

Během jejich rozhovoru se Hospodin zeptal Abrahama kde je jeho žena Sára. Potom řekl Bůh něco neuvěřitelného: “Hle, tvá žena Sára bude mít syna” (Genesis 18:10).

Jan a jeho bratr Jakub byli učedníky Jana Křtitele - ohnivého proroka, který měl přívržence po celé zemi. Společně se svým otcem pracovali tito dva bouřliváci jako rybáři a vysloužili si přezdívku „synové hromu“. Jinými slovy, nic je nezastavilo.

Dovolte mi, abych pronesl odvážné tvrzení: Křesťanství není pouze náboženství založené na vyučování. V dnešní době nás doslova přemohl kult řečníků a kazatelů. Osoba, která se umí postavit a podat tu správnou doktrínu - je vnímána jako zásadní; a církev si vůbec nedokáže představit, co by bez takového talentu dělala. Církve v Severní Americe učinili na svých shromážděních středobodem kázání, namísto trůnu milosti, kde se Bůh může dotýkat a působit v životech lidí.